Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Mafia: Fair Play - část 1.

2. února 2012 v 11:40 | Rimmer |  Mafia
1932
Byl pozdní večer a Tom s Donem seděli u stolu v lokále. Don kouřil svůj neodmyslitelný tlustý doutník a před sebou měl sklenku whisky. "Poslyš, Tome, mám pro tebe jeden takovej delikátní job...Nevim o nikom jiným, kdo by to dokázal líp než ty. Seš dobrej řidič, máš praxi s taxíkem a tak. No, prostě zítra budou jezdit ty nejlepší bouráky závody tady na městským okruhu a já si vsadil na chlapíka, kterej byl dodnes favoritem. Trochu jsem mu pomáhal s kariérou, mam rád rychlý kola a říkal jsem si, že by se mi ta investice do něj mohla vrátit. Rozumíš..." Tom souhlasně přikývl. Do Donova hlasu se pomalu vkrádal stín podráždění. "A pak mi tady Ralph začne vykládat, že přijel taky nějakej chlápek z Evropy a má káru, se kterou určitě vyhraje. Ralph sice rozumí autům, na to je fakt dobrej, ale jinak je to úplnej idiot! To mi nemohl říct dřív, než jsem si vsadil na vítěze?! Ale i tak... Krucinál! Tohle jsou řece americký závody, co tady má co dělat nějakej chlápek bůhví odkud!" Tom stále mlčel a byl zvědavý, k čemu to povede. "No tak jsme tady s consiglierim přemejšleli co uděláme, protože hodně našich kluků si vsadilo podle mě a určitě by se jim nelíbilo, kdyby přišli o svý peníze. No a řekni, jak bych potom vypadal? Jako starej osel, tak Tome! A to si přece nemůžu dovolit! Tak jsme tady s consiglierim teda přemýšleli co s tím. Aby se mu stala nějaká nehoda, to nejde, to by nebylo fair play, neměl bych pak vůbec radost z výhry. Ralph mi ale říkal, že zná chlapíka, co hlídá garáže na okruhu. "Dnes v noci teda pojedeš na okruh a odvezeš auto toho Evropana k mechanikovi, kterej se tady v těch mašinkách vyzná." "Ale.." Don se nenechal přerušit. "On se tomu jeho autu podívá na zoubek a možná vylepší i to naše. Až to zmákne, odvezeš to auto zase zpátky. Důležitý je, aby to auto stálo na svym místě než to někdo zmerčí." Další dva nepovedené pokusy o přerušení Salieriho monologu. "Ale opovaž se to někde nabourat nebo se nechat chytit poldama. Jasný?" Otázka nepřipouštěla zápornou odpověď. "Ano, pane..." zaznělo odevzdaně. "Když to zvládneš, dostaneš samozřejmě podíl z výhry. No a teď už běž, Ralph ti řekne co a jak."¨


Tom prošel barem do zadního traktu a zamířil do autodílny. Ralph cosi kutil pod jedním z aut, ale když zahlédl Toma, vylezl a vyšel mu vstříc. "Nazdárek Ralphe! Prej máš pro mě nějaký informace ohledně dnešní akce." "J..j..jasně, T..tommy. Je potřeba zaject na městskej závodní vokruh a v..vypučit si tam to fáro. Pracuje tam můj kámoš Bobby. Zajedeš tam zadem a po cestě je vrátnice. Řekni Bobbymu, že tě posílá Ralph a Bobby tě už k tomu autu zavede, je to s nim domluvený." "Hmm. A pak?" "Musíš ho vodvízt do servisu mýho kámoše, Lucase Bertoneho. Je to v Newarku pod Giulianiho mostem. On se na to mrkne a malinko to poladí. Pak to už jen vrátíš zpátky." Znělo to jednoduše. "To by mělo jít snadno." "Ale musíš to celý zvládnoutdo čtvrt na dvě ráno, nesmí na něm bejt ani škrábanec a snaž se vyhnout poldům, nesměj tě chytit!" Tom skepticky zkontroloval hodinky. Zrovna moc času mu nezbývalo. "Hmm, no a čím dneska pojedu?" Zeptal se věcně. Následoval Ralpha k přístřešku, kde míval připravená auta na následující akci. "Jo, měl bych tady jednu novinku. Neni velkej problém ho šlohnout. Podívej, stačí tady takhle strčit nějakej drátek, trochu s nim zakroutit a až budeš vevnitř, musíš tam spojit takový dva drátky." Následovala názorná ukázka. "Jo,jo,jo, to by neměl bejt problém." "Hezky tomu bouráku prožeň pérka, Tome." Ralpha se v jeho dětinskosti celá vážnost situace nedotýkala. Měl šťastný úsměv dítěte, které prožívá úžasné dobrodružství.

Tommy nastartoval a pohlédl na hodinky. Bylo skoro tři čtvrtě na jednu. Rozhodně musel šlápnout na plyn. Ještě že provoz v nočních ulicích je takřka nulový a šance natrefit na patrolu také. Řítil se ulicemi jako šílenec, cesta která by normálně zabrala alespoň patnáct minut mu trvala sotva pět. Brzy už prudce brzdil před vátnicí na okruhu. Před domek vylezl menší chlapík se širokým úsměvem a strašným přízvukem. "Brej večír pane! Vy budete asi kámoš od Ralpha." V Tomově hlase se ozvala netrpělivost. "Jo, to asi budu." Bobby jako by sí jí nevšiml. "Tak tam zajedeme vašim autem, počkejte, já zvednu závoru." A jak řekl, tak také udělal. To už Angelo seděl znovu za volantem s nohou skoro na plynu. "Vjeďte dovnitř a zajeďte ke garážím." sdělil mu Bobby když vklouznul na sedadlo spolujezdce.

Zastavili u garáží. Ty měly dva vjezdy, jeden přímo z tratě proti tribuně a jeden ze směru, odkud přijeli. "Pospěšte si!" Boby se sklonil nad zámkem. Otevřel vrata a rozvítil. Obsah garáže Tommymu vyrazil dech. "Tak to je ono?" Krásný modrý sporťák, ze kterého síla přímo tryskala. Bylo skoro slyšet řehtání koní pod kapotou. "Jo pane, buťe na něj sakra vopatrnej, nesmí na něm bejt ani škrábnutí a poldům se vyhejbejte jako čert kříži!" To už slyšel potřetí. "Takovýhle auto by jim bylo určitě náramně nápadný." "To je mi jasný..." "Asi tak za půl hodiny sem přijde druhej hlídač, takže do tý doby byste měl bejt zpátky pane. A dávejte si pozor, to auto jede jako čert. Možná je to nejrychlejší auto na zeměkouli, kdo ví?" Tom se ušklíbl. "Jasně Bobby. Nejrychlejší na zeměkouli. Tak to bych to měl za půl hodiny stihnout..."

Naskočil a nastartoval. Pod sebou ucítil nezkrotnou sílu, motor zařval a prudká akcelerace ho vmáčkla do sedadla. Vítr kolem se rozhvízdal. Ručička tachometru se během chvilky ocitla na stovce a rozhodně se jí nechtělo zastavit. Tom se rozletěl nočními ulicemi. Když vyjel na vrchol Giulianiho mostu, málem se mu zastavilo srdce. Do očí mu blikalo světlo majáků. Naštěstí to byla jen sanita. Přesto instiktivně ještě přidal a za chvíli už vjížděl do Bertoneho servisu.Pět minut, které mu předtím trvaly od baru na závodní okruh, mu teď stačilo na přejetí téměř dvojnásobné vzdálenosti. Bobby nepřeháněl.
Bylo za pět minut jedna...

Lucas Bertone byl hubený, vysoký chlapík v monterkách, s obličejem lasičky, neustále se trochu hrbil, byl ale usměvavý a příjemný. "Nazdárek, ty budeš asi o pana Salieriho, co? Já sem Lucas Bertone." Podal Tomovi ruku. "Já jsem Tom, Lucasi. Prej dokážeš trochu pozlobit tohle žihadlo." To už si ho Lucas obcházel a prohlížel. "To bych řekl!" "No tak to by ses do toho měl rychle pustit, máme na to ještě 27 minut." "Hmm, to není zrovna moc," prohlásil Lucas nepřítomně. "Uvidíme co se dá dělat. Udělej si zatím pohodlí." A pustil se do práce. Tom si venku před servisem zapálil. Dokouřil a vrátil se dovnitř. "Tak jak to jde?" Lucas se zvednul zpod vozu. "Právě jsem skončil. Můžeš jet! Ale měl bys spěchat, teď už to nepofrčí tak jako když jsi jel sem." "Díky. Pan Salieri dokáže ocenit tvou práci." "Jasně, pozdravuj ode mě pana Salieriho... Kdyby něco potřeboval, rád pomůžu. Taky jsem si vsadil jako von..." Byly dvě minuty po jedné, když Tom odjížděl ze servisu. Nebýt sám zkušený řidič a mechanik, asi by změnu nepoznal, ale všiml si, že auto už opravdu nejede jako předtím.

I tak mu ale cesta zpět trvala snad jen o dvě minuty déle. Byl nejvyšší čas zaparkovat a v klidu zmizet, než si ho někdo všimne. Bobby v garáži nervózně kouřil. Na rtech se mu objevil úlevný úsměv. "Tak jste to zvládnul pane! A na autě není ani škrábnutí! Uff, to se mi ulevilo, jste fakt dobrej řidič!" Tom se zasmál. "Díky Bobby. Vopravdu to bylo nejrychlejší auto na zeměkouli." "No to bych řek! Máme štěstí, že jste to zvládnul. Taky jsem si vsadil na auto Dona Salieriho." "Vypadá to, že si na něj vsadil každej.""Jo, taky že vsadil pane, skoro každej v naší čtvrti." "Myslim, že kdo to auto bude řídit je taky důležitý," zauvažoval nahlas Tommy. "To určitě. No, už vás nebudu zdržovat, dobrou noc!" "Měj se Bobby, díky za pomoc." Konečně bylo po šichtě a další cesta už vedla jen do postele...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dave Dave | E-mail | 3. prosince 2016 v 12:59 | Reagovat

vypadá to pěkně, škoda že jsi s tím psaním přestal...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama