Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Mafia: Intermezzo I

2. prosince 2011 v 12:25 | Rimmer |  Mafia
Bar pod stanicí nadzemní dráhy, Giulliano Street, Lost Heaven City, 1938.

"Tak takhle jsem do toho spadnul, nejdřív obyčejnej řidič a najednou ze mě byl váženej chlapík." Tomy se odmlčel. "Přišlo vám normální zabíjet lidi? Obvykle z toho nikdo nemá moc dobrej pocit?" zeptal se Norman. "Ale víte... Já nepatřim k těm týpkům, co se udělaj, když viděj krev. Nepotřebuju násilí k životu, ani nevyhledávám konflikty, ale taky nemám žádný výčitky. Oni s náma prostě chtěli vyjebávat. Tak jsme vyjebali my s nima. Bez pardonu. Prostě mi to bylo jedno, nezajímal jsem se o osudy jinejch lidí. A i kdybych se zajímal, tak se na to dá zvyknout. Všichni říkaj, že jde o byznys, rodina drží pohromadě... Je to změna po tom, co žijete sám a každej na vás kašle. Najednou máte úctu všech lidí, co potkáte. Všichni věděj, že jim můžete pomoct, ale i pěkně posrat jejich život. Takže se vám každej snaží zavděčit." Norman se na chvilku zamyslel. "A co policie? To vám takovej masakr prošel jen tak? Neměli jste žádný problémy?" Tom se skoro rozesmál. "Vy přece děláte u policie, tak byste to měl vědět. Určitě víte, že mafie ovládá celý město. Rodina Salieri vydělává přes dvacet pět milionů dolarů ročně. Noviny toho byl plný, ale nikdo nic neviděl, pokud chtěl zůstat naživu. Úředníkům jsme vypláceli každej měsíc šest tisíc dolarů. A vaši lidi na to zvysoka kašlali. Důstojníci od poručíka nahoru měli chlast za režijní cenu a v případě zvláštních akcí samozřejmě dostávají úplatky jak od Salieriho lidí, tak od Morella. Případ uzavřen pro nedostatek důkazů."

Tom se napil. "Někdy pro nás dokonce policajti převáželi zásilky chlastu. Řek' bych ale, že o tom jste musel někdy slyšet, ne?" Norman tu otázku přešel. "A co vaši dva přátelé?" "No, byli na tom líp, než by se mohlo zdát. Salieri měl pro svoje lidi hodně dobrýho doktora, kterj se navíc neptal, kde přišl Paulie k tý díře v noze. Za pár tejdnů byli v pořádku. Jedinej, kdo nám dělal starosti, byl Morello. Chtěl se stát nejvyšším kápem, což samozřejmě Salieri nemoh dopustit, pokud se nechtěl nechat někým ovládat a stát se jenom tím druhým vzadu. A to on samozřejmě nechtěl... Víte... Donem se člověk stane kvůli touze po moci, nezávislý na jinejch zákonech než těch, který si sám vytvoří... tak je to, pane detektive, aby nemusel poslouchat nikoho, jako jste vy, aby byl jenom svým pánem, nezávislej na policii, státu, prostě na nikom...Proto se stane člověk Donem...Salieri a Morello ale byli dva. A oba dva chtěli mít všechno. Zatim si dělali jenom takový... menší naschvály, ale každej věděl, že až to rupne, bude to vostrý... Rozdíl mezi těma dvěma byl ale v jejich způsobech. Slyšel jsem o Morellovi takovou jednu historku..."

Na křižovatce uprostře města na poslední chvíli naskočila červená. Řidič Morellovy limuzíny prudce šlápl na brzdu. Auto zastavilo. Ovšem majitel auta, které jelo za nimi, tak rychle zareagovat nestačil. Ozvala se rána, zaskřípal plech. V limuzíně sebou všichni trhli. Řidič druhého auta se udeřil obličejem o volant. Pár kolemjdoucích se zastavilo. Morello rozzuřeně vyrazil ze dveří a kontroloval zadek limuzíny. V tu chvíli už s omluvami vystupoval i ten druhý. "O... O...omlouvám se pane, já... já... já nevím, jak se to mohlo stát..., " zakoktal a bezmocně rozhodil rukama. "TY IDIOTE! VÍŠ, CO JSI UDĚLAL?! VÍŠ KOLIK STOJÍ TOHLE AUTO?!" Pak druhý řidič udělal osudovou chybu. "'Já... já... já jsem jel pomalu, pane Morello, já nevím jak..." "CHCEŠ SNAD ŘÍCT... ŽE JÁ... JSEM NABOURAL DO TVÉHO AUTA?!" "...to... ne... ne, pane... já jenom... chtěl jsem..." V tu chvíli Morello zaútočil. "Žádnej..." Rána srazila muže na kapotu jeho vlastního vozu. "...bastard..." Morello ho chytil za vlasy a udeřil mu obličejem o vůz. "...mi..." Co slovo, to nová rána. "...nebude... překážet... v cestě!" Obličej nešťastníka se změnil v beztvarou, krvavou masu. Když ho konečně pustil na zem, ještě ho s gustem nakopl do ledvin. Pak nastoupil do své limuzíny a odjel. Měla sotva poškrábaný nárazník. Kolem stálo několik lidí. Nikdo ležícímu muži nepomohl, nepadlo ani slovo protestu... Z protějšího chodníku celou akci nezúčastněně sledoval klidný policista...

"Salieri si prostě budoval respekt jako obchodník, takže každej věděl, že se ho nemusí bát, pokud nebude dělat to, co nemá. A taky věděl, že když bude něco potřebovat, může přijít a pan Salieri mu rád poradí a pomůže. Tak si Salieri dělal přátele, často pomáhal lidem z různejch malérů a to samý čekal od nich, když bude potřebovat pomoc on sám. Když ho někdo podrazil, jasný že se s nim nemazal. Protože když ho někdo podrazil, porušil jasně daný pravidla a všichni věděli, co je v takovým případě čeká... Morello byl ale cholerickej bastard, kterej si budoval svoji pozici násilím. I jeho přátelé se ho báli. Kdybych si měl vybrat mezi tuberou a Morellem, asi bych dlouho nepřemejšlel."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama