Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Mafia: Běžná rutina

2. prosince 2011 v 0:05 | Rimmer |  Mafia
Frank stáhl žaluzie a zakryl tak hráčům kulečníku pohled do zadní místnosti. "Dneska je potřeba zajet na pár míst, vybrat poplatky za ochranu ve dvou restauracích a motelu za městem, " oznámil svým chlapcům Don. "Bill z motelu se minule s platbou opozdil, protože měl nějaké problémy, takže dneska zaplatí o malinko víc." Promluvil Frank a svůj učitelský tón věnoval Tomovi: "Možná jsi slyšel něco o tom, jak zločinci odírají obchodníky pod různými hrozbami. To rozhodně není náš případ. Lidi, kteří nám platí, za svoje peníze dostávají služby, které jim policie rozhodně nemůže poskytnout. Minulý měsíc třeba - tady Sam a Paulie vyřešili vcelku závažný případ násilí v jedné rozkošné restauraci. A myslím, že ke spokojenosti majitele se tam už nikdy nic nebezpečného nestane." Slova se znovu ujal Don: "Ty budeš ale stejně jenom řídit. Vybírat bude Paulie a Sam. Je to jen běžná rutina... Řekni Ralphovi ať ti dá nějaké auto a můžete jet." "Ano, pane," zdvořile odvětil Tom a zvedl se k odchodu. "No a my se spolu napijeme, co říkáš Franku?"



Tom se pro jistotu rozhodl zajít za Vincenzem. Obchody "rodiny" nebyly nikdy úplně bez rizika, i když tenhle byl podle Dona jen běžná rutina. Našel ho, jak sedí za pracovním stolem a se zájmem si prohlíží jakousi pistoli. "Ahoj Vincenzo, potřeboval bych nějakou bouchačku." Vincenzo odložil tu, kterou měl v ruce a otočil se pro jinou. "Zdravim tě, Tome. Stačila by ti tahle?" Položil na stůl Smith and Wesson model 10, policejní a vojenský speciál. Bubínkový zásobník na šest nábojů. "Jasně, dneska ji stejně nepoužiju." Vzal si ještě dva náhradní nabité bubínky a vydal se za Ralphem pro vůz. Ten se zrovna vrtal v zámku jednoho z aut, která stála před garáží, ve dvoře za restaurací. "Nazdar Ralphe, jedeme s klukama na akci a potřeboval bych nějaký fáro." "He, d..dal jsem d..do k.kupy to c..co jsi p..posledně p..přivez. Je t..t..to dobrá mašinka,T..tome. M..má skoro š..šedesát koní a j..jede slušnejch st..o..dvacet. Má čtyřstupňovou převodovku a posilovač brzd. P..prostě p..paráda! T..taky jsem koukal, jak by se dal co nejlíp votočit." Ralph měl očividně náladu si povídat. "S timhle jsem taxikařil, do toho se umim dostat, Ralphe." "Dobře, p..pak tady mám j..ještě jeden kousek, má nějakejch 40 koní a jede s..skoro stovkou," dovedl Toma k hnědému Boltu B. "Neni to žádnej zázrak, ale na dobrý poježdění to stačí. Do něj se dostaneš snadno, stačí si vzít tadytu věcičku a tadyhle ji zastrčit. Chvilku tam s tim šťourat a jak to cvakne, máš vyhráno. J..je to úplně j..jednoduchý..." "Dík Raplhe, to se bude hodit." Nastartoval motor známého Falconeru, zvolil si pro radost silnější vůz. Počkal, až nasednou Sam a Paulie a rozjel se do ulic města.

"Ok, nejdřív pojedeme do jedný restaurace na Central Islandu, " informoval ho Paulie a ukázal mu její polohu na mapě. Byla kousek od hlavní třídy na Central Islandu. "Tady, to je ono! Zastav." Paulie vyběhl a zmizel ve dveřích. Tom se Samem zůstali sedět na ulici před restaurací, v nastartovaném autě. Minuty se vlekly. Konečně se Paul znovu objevil. Vyběhl s koženou taškou a nastoupil. "A teď do Hobokenu, do baru Pompeje," usmál se spokojeně. Tentokrát už Tom cestu znal, léta taxikařiny se mu neztratila. A do Pompejí přece chtěl jeden z jeho posledních zákazníků. Hoboken byla okrajová, chudá čtvrť města. Bydlela v ní převážně spodina a nejnižší kasty podsvětí, případně ti chudáci, kteří si nic lepšího nemohli dovolit. Bar Pompeje byl vyhlášený podnik přímo v jejím středu. Po pár minutách čekání se opět vrátil Paulie s výpalným. "A teď se pojede na venkov, do Clarkova motelu za městem," oznámil.

Motel byl opravdu už skoro na venkově. Dokonce ještě dál, než místní letiště. Byla u něj i benzínová čerpadla. Ve větru se pomalu otáčel starý zrezivělý větrník. Vydával nepříjemný, skřípavý zvuk. Někde za motelem štěkal pes. Celé to místo působilo dost skličujícím dojmem. Tentokrát vystoupili všichni tři. "Počkej tu na nás Tome, za chvíli jsme zpátky," ujistil ho Paul a tentokrát s ním dovnitř šel i Sam. Tom se opřel o auto a vytáhl cigaretu. "OK." "Tak my jdeme na to, " srovnal si ukecaný Paul kravatu a vydali se ke dveřím. Tom pohlédl na ceduli u benzínového stojanu. NO SMOKING. Pobaveně zavrtěl hlavou, škrtl sirkou a zhluboka potáhl. Vítr převaloval sem a tam oblaka prachu na parkovišti. Větrník dál nepříjemně skřípal. Tom byl sotva v polovině cigarety, když se z motelu ozvala střelba. Polekaně se otočil a přikrčil se za autem. Dveře motelu se otvřely a vypotácel se Paul. Rukou si přidržoval rudou skvrnu na stehně. "Zatraceně, Tome, já... já.. Kurva... koupil jsem to! To bolí..." A s těmi slovy klesnul do prachu. To už byl Tom na polovině cesty k němu. Přistál na kolenou u něho. "Panebože Paulie!" Ze dveří vyšel muž v dlouhém černém plášti a hnědém klobouku. Mířil na oba pistolí. "Vyřiď Salierimu, že vod teď je to tu naše! Už se tu nikdy neukazuj, nebo skončíš hůř, než tví kámoši." Otočil se a zmizel za zavřenými dveřmi. "...maj Sama..." zasténal Paulie. "Chtěj z něj vymlátit nějaký informace, dostaň ho tam vodsuď!" Tom zaprotestoval: "Ty ale potřebuješ doktora! Musim tě někam vodvízt, chápeš?!" Nechápal. "To počká! Nejdřív Sam..." Tom ho odtáhl k vozu a opřel o bok. Zaklel a sáhl po zbrani. "Do hajzlu s běžnou rutinou!"

Předem se do motelu nedostane. To bylo jasné. Rozběhl se dozadu za budouvu. Teprve teď si všiml zaparkovaného luxusního kabrioletu žluté barvy. Evidentně patřil Morrelovým mužům, jiné auto tu nebylo. Vzadu se po něm vrhl rozzuřený pes. Tom jen tak tak uskočil na hromadu nějakých beden. Měl štěstí, dosahovala až k balkonu motelu. Rychle po ní vyšplhal a přelezl zábradlí. Otevřel dveře do chodby. Spatřil několik pokojů a dveře s výmluvným nápisem WC. Rozkopl je. Překvapenému muži vypadly z rukou noviny, ale bleskově sáhl po zbrani. Tom jednal instiktivně. V žilách měl adrenalinu na rozdávání. Dvěma ranami mu prostřelil hlavu. Pak vrazil do nejbližšího pokoje. Byl prázdný, ale čekalo ho tam milé překvapení. Samopal Thompson s plným zásobníkem. Sotva ho stihl odjistit. Ve dveřích za ním se objevili další tři. Smetla je jediná dlouhá dávka. Do kapes si zastrkal jejich zbraně. Další pokoj byl zamčený. A další prázdný. Zbývala už jen cesta po schodech dolů. Přikrčil se se zbraní připravenou k výstřelu a začal se plížit dolů. Opatrně nakoukl do baru. Pár stolů, dva kulečníkové. Alespoň to měl v zorném poli. A za každým z kulečníků se krčila jedna postava. Naneštěstí pro oba muže jim byla vidět právě hlava a z těch pár metrů tvořila snadný cíl. Pak se stalo několik věcí najednou. Oba muži padli. Tomovi se otevřel výhled na bar. Zásobník samopalu cvakl naprázdno. Za barem se vztyčila postava. A v jejích rukou se rozštěkal samopal. Ani nevěděl, jak se dostal zpátky za roh. Rám dveří rozštípávala dlouhá dávka kulek. Odhodil nepotřebný samopal a sáhl pro pistoli. Čekal až skončí ta zuřivá palba. Bude mít jen jednu šanci. A dostal jí. Samopal ztichl a cvakl vyhazovaný zásobník. Tom vyrazil zpoza dveří a vpálil protivníkovi kulku do hrudníku. A pro jistotu další tři. Zhroutil se za barem. Sama nebylo nikde vidět. Vyměnil zásobník a přemýšlel. Problém se vyřešil sám. Ze dveří proti baru vyběhl hromotluk v bílém tílku a neozbrojený se jako šílenec vrhl na Toma. Uprostřed skoku ho yastavila kulka. Překročil ho a zamířil k místu odkud vyběhl. Ve skladu tam na zemi ležel zmácený Sam.

"Vstávej Same. Je po všem." Úleva v jeho hlase byla jasně patrná. "Ten tě teda zřídil, kamaráde. No nic, půjdeme." A přehodil si Samovu paži kolem ramen a podepřel ho. Ten jen sykal bolestí. "Neboj se, to bude v pohodě, doktor tě dá zase do kupy." Vyšli ze skladu. "Ty máš přece tuhej kořínek." Vtom na Tomovo rameno kdosi zaťukal. Otočil se a spatřil letící pěst hromotluka v tílku. Pustil Sama ale reagovat už nestačil. Rána ho zvedla z podlahy, přeletěl kulečníkový stůl a rozplácl se za ním. "...a do prdele...!" Okamžitě sáhl po pistoli. Jenže svalovec už ji držel v rukou také. Naštěstí nebyl tak rychlý. Ale i tak Ho skolila až čtvrtá rána. Tom znovu podepřel Sama. "A je to. Za chvíli jsme v autě a už bude klid..." "NEHEJBEJ SE PARCHANTE! Nebo to do tebe našiju!" Špatným překvapením zřejmě ještě nebyl konec. Odněkud se vypotácel kulhající plešatec s pistolí v jedné a koženou aktovkou v druhé ruce. "No tak! Vopovaž se něco na mě zkoušet." Mával zbraní a byl očividně na pokraji hysterie. "Mě nevojebeš!" "Jasně kamaráde... Hlavně v klidu... všechno je OK... klidně běž...nic se neděje..." snažil se ho uklidnit a sám vypadat klidně. "Vopovaž se něco na mě zkoušet!" Zopakoval výzvu a zmizel venku. Sam zasténal. "Ne... má... naše...prachy... Dostaň ho!" Tom vyběhl ven a vrhl se k autu, právě když kabriolet s plešatcem za volantem mizel z parkoviště. Nastartoval a sešlápl plyn.

Řítil se za sportovním vozem po klikatých venkovských silničkách. Protivníkův vůz však byl silnější. Stačila jedna delší rovina a ztratil by se mu. Chytil tedy volat pravou rukou a z okýnka vystrčil levačku s pistolí. Míření nebylo nic snadného. Vystřílel zásobník a nebyl si jist, jestli vůz před sebou vůbec zasáhl. Nabít bylo ještě těžší než mířit. A hlavně udržet vůz na silnici a nenabourat v nezvykle silném provozu. Nakonec však jedna z kulek - patrně spíš náhodou - zasáhla levou zadní pneumatiku toho bastarda. Tím se alespoň vyrovnaly schopnosti vozů - Tomův byl sice slabší, ale plešatci se teď mnohem hůř ovládal, zvlášť v častých zatáčkách. Nakonec se Tomovi podařilo ho dojet. Vytlačil jeho vůz do pole. Po nějakých dvaceti metrech oba vozy zastavily. Jejich řidiči se vrhli ven a vytáhli zbraně. Tom přikrčeně obcházel předky vozů. Měl štěstí. Jeho protivník se krčil u zadního nárazníku a čekal ho odzadu. Dvě rány celou tu bláznivou honičku ukončily. Peníze opět změnily majitele. "Jestli tohle byla běžná rutina, tak jsem zvědavej, co bude příště..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama