Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Prosinec 2011

Mafia: Intermezzo I

2. prosince 2011 v 12:25 | Rimmer |  Mafia
Bar pod stanicí nadzemní dráhy, Giulliano Street, Lost Heaven City, 1938.

"Tak takhle jsem do toho spadnul, nejdřív obyčejnej řidič a najednou ze mě byl váženej chlapík." Tomy se odmlčel. "Přišlo vám normální zabíjet lidi? Obvykle z toho nikdo nemá moc dobrej pocit?" zeptal se Norman. "Ale víte... Já nepatřim k těm týpkům, co se udělaj, když viděj krev. Nepotřebuju násilí k životu, ani nevyhledávám konflikty, ale taky nemám žádný výčitky. Oni s náma prostě chtěli vyjebávat. Tak jsme vyjebali my s nima. Bez pardonu. Prostě mi to bylo jedno, nezajímal jsem se o osudy jinejch lidí. A i kdybych se zajímal, tak se na to dá zvyknout. Všichni říkaj, že jde o byznys, rodina drží pohromadě... Je to změna po tom, co žijete sám a každej na vás kašle. Najednou máte úctu všech lidí, co potkáte. Všichni věděj, že jim můžete pomoct, ale i pěkně posrat jejich život. Takže se vám každej snaží zavděčit." Norman se na chvilku zamyslel. "A co policie? To vám takovej masakr prošel jen tak? Neměli jste žádný problémy?" Tom se skoro rozesmál. "Vy přece děláte u policie, tak byste to měl vědět. Určitě víte, že mafie ovládá celý město. Rodina Salieri vydělává přes dvacet pět milionů dolarů ročně. Noviny toho byl plný, ale nikdo nic neviděl, pokud chtěl zůstat naživu. Úředníkům jsme vypláceli každej měsíc šest tisíc dolarů. A vaši lidi na to zvysoka kašlali. Důstojníci od poručíka nahoru měli chlast za režijní cenu a v případě zvláštních akcí samozřejmě dostávají úplatky jak od Salieriho lidí, tak od Morella. Případ uzavřen pro nedostatek důkazů."

Mafia: Běžná rutina

2. prosince 2011 v 0:05 | Rimmer |  Mafia
Frank stáhl žaluzie a zakryl tak hráčům kulečníku pohled do zadní místnosti. "Dneska je potřeba zajet na pár míst, vybrat poplatky za ochranu ve dvou restauracích a motelu za městem, " oznámil svým chlapcům Don. "Bill z motelu se minule s platbou opozdil, protože měl nějaké problémy, takže dneska zaplatí o malinko víc." Promluvil Frank a svůj učitelský tón věnoval Tomovi: "Možná jsi slyšel něco o tom, jak zločinci odírají obchodníky pod různými hrozbami. To rozhodně není náš případ. Lidi, kteří nám platí, za svoje peníze dostávají služby, které jim policie rozhodně nemůže poskytnout. Minulý měsíc třeba - tady Sam a Paulie vyřešili vcelku závažný případ násilí v jedné rozkošné restauraci. A myslím, že ke spokojenosti majitele se tam už nikdy nic nebezpečného nestane." Slova se znovu ujal Don: "Ty budeš ale stejně jenom řídit. Vybírat bude Paulie a Sam. Je to jen běžná rutina... Řekni Ralphovi ať ti dá nějaké auto a můžete jet." "Ano, pane," zdvořile odvětil Tom a zvedl se k odchodu. "No a my se spolu napijeme, co říkáš Franku?"