Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Listopad 2011

Kapitola druhá: Cesta do Adhonu - část 2.

29. listopadu 2011 v 18:01 | Rimmer
S rukama svázanýma za zády to nebylo nic snadného, ale nakonec se mi přece jen podařilo setřepat si z hlavy ten zapáchající starý pytel, který přese mě přehodil zlodějíček Ryk. Rozhlédl jsem se tmou kolem sebe a navzdory tomu, že nikde nebyl jediný zdroj světla a venku vládla noc, jsem si bez větších problémů mohl prohlédnout svou celu. To, čím jsem se stal, mělo zřejmě opravdu své výhody - schopnost vidět i ve tmě byla patrně jednou z nich. Ne, že by mi v tuhle chvíli byla k velkému užitku. Byl jsem v malé místnosti, kde nebylo zhola nic. Jen podlaha a holé stěny, v té, která byla proti dveřím, jsem pod stropem spatřil dlouhý otvor, široký tak sotva jako dlaň. Ve dveřích bylo malé zamřížované okénko, z druhé strany něčím zakryté.