Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Říjen 2011

Kapitola druhá: Cesta do Adhonu - část 1.

13. října 2011 v 16:42 | Rimmer |  Nekromant
Běžel jsem stále kupředu, aniž bych věděl, jestli se tak blížím ke svému novému cíli. Byl jsem v neznámé krajině, ale tou pro mě bylo všechno, co bylo víc jak hodinu cesty vzdálené od mé vesnice. Od mé bývalé vesnice, opravil jsem se. Tam už se vrátit nesmím. I kdybych unikl svým pronásledovatelům, vesničané už by mě mezi sebe nepřijali. Byl bych označen za poznamenaného. V lepším případě by mě vyhnali, v tom horším - a pravděpodobnějším - by mě zabili. Neměl jsem nejmenší chuť nechat se očistit ohněm, ani jinou metodou, kterou prosazovali klerikové nebo o které se vyprávělo v pověstech. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než se pokusit dostat z lesa na nějakou cestu.