Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Leden 2011

Kapitola první: Smlouva se Smrtí - část 3.

26. ledna 2011 v 2:45 | Rimmer |  Nekromant
A já se vrátil. Nejprve mě obklopila čirá temnota, pak z ní vystoupily obrysy paseky, na které mě nekromant uvěznil. "Pan šlechetný se nám probral?" To nocí zaskřípal jeho posměšný hlas. Strach, který ve mě předtím vyvolával, však už byl pryč. Nemohl mě zabít. Alespoň ne v tom smyslu, v jakém jsem ten pojem doteď znal. Nevěděl jsem, jak by mě mohl zničit a v tu chvíli jsem se neznámého nebezpečí nebál. "Jo, pan šlechetný se probral." A probral se proto, aby tě zničil, parchante. Absence strachu v mém hlase v něm vyvolala nejistotu. "Dobrá. Nebudeme se tedy zdržovat. Zabte ho." Ten rozkaz vydal lhostejně. Stejným tónem, jako když si člověk v hospodě objednává další pivo. Nebo když chce zaplatit. Zabte ho. Ještě jedno. Zabte ho. Platit!