Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Červenec 2010

Kapitola první: Smlouva se Smrtí - část 2.

7. července 2010 v 21:17 | Rimmer |  Nekromant
Já! Já, chtěl jsem zařvat, ale z hrdla mi nevyšel ani hlásek. Zoufale jsem se soustředil na to jediné slovo. Ohyzdná tvář se ke mě otočila, jako by slyšel moje myšlenky. "Ty? Opravdu? Jak šlechetné," ozval se skřípavě jeho hlas a ústa se mu zkřivila v ironickém úšklebku. "Dobrá! Měli byste být tomu mladíkovi vděční... Zachránil vás... Protentokrát..." Z tónu jeho hlasu mi bylo jasné že jsem se obětoval zbytečně. On se vrátí! Dřív nebo později a celá vesnice upadne v zatracení. Sevřel mě pocit bezmocné nenávisti. Ale nemohl jsem udělat vůbec nic... Nekromant mlčky kývnul na nejbližší dvě stvůry a ukázal na mě. Uchopily mě dva páry ledových, mrtvých rukou. Obklopil mě puch hniloby a rozkladu. Nemrtvá horda obklopila svého vůdce a dala se do pohybu. Nekromant v jejím středu jakoby plul vzduchem. Ztratil jsem pojem o čase, okolí splynulo v jednu temnou, rozmazanou šmouhu.