Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Květen 2010

Kapitola první: Smlouva se Smrtí - část 1.

6. května 2010 v 22:26 | Rimmer |  Nekromant
Vesnice byla temná.Téměř všichni obyvatelé už dávno spali. Ani jedinné okno nebylo osvětlené. Snad se blížila půlnoc, snad už minula.Obcházel jsem palisádu, zbudovanou na ochranu před vlky a díval se do tmy za ní. Tak jako každou noc, od doby, kdy rodiče zemřeli. Dostával jsem od starosty vesnice skromný plat a jídlo, dny jsem prospal, noci hlídal. Mým jediným úkolem bylo zburcovat vesničany, v případě nějakého ohrožení. Neměl jsem moc práce, jen párkrát za zimu, když z blízkých lesů přitáhli hladoví vlci a jednou, když v jednom z domků začalo hořet. Teď však bylo léto a šance, že se něco stane, byla mizivá. Tato noc nebyla ničím zvláštní. Tedy - skoro. Připadalo mi, jako by tma stále houstla a ani moje oči, které byly z nočních hlídek zvyklé, jí nepronikly dál, než na pár metrů. I světlo hvězd jako by sláblo a měsíc, i když ho bylo vidět jasně, neměl sílu ttou podivnou temnotou proniknout.