Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Březen 2010

Masáž

16. března 2010 v 22:13 | Rimmer |  Poezie...
Člověk žasne, v čem všem se dá najít inspirace...


Za zdí - 3. část

9. března 2010 v 15:58 | Rimmer |  Za zdí
Z myšlenky na to, že by se mutanti mezi sebou mohli domlouvat, že by mohli přemýšlet a útočit promyšleně, mu běhal mráz po zádech. Ale vzteklý řev tomu nasvědčoval. A teď... Jednotlivé výkřiky jako by vyburcovaly všechny... Hlasy stovek, možná tisiců hrdel prořízly relativní klid noci. Do prdele! Prudce stiskl tlačítko všeobecného poplachu ve svém sektoru. Nad ním se okamžitě rozsvítilo rudé světlo a rozeřval se nepříjemný zvuk sirény. Když se rozhlédl, spatřil, ke své hrůze, že podobná světla svítí i ve všech sektorech, které měl na dohled. Spící město, které zeď měla chránit se probouzelo. Za jeho zády se rozsvěcovaly desítky oken, lidé se jeden druhého ptali, co že se to děje. Začali jednat podle pokynů, které měly platit v krizových situacích. Muži se rozběhli ke skladištím výstroje, ženy a děti do krytů v centru města. Nikdo z nich stále ještě nevěděl, co se děje ale tichá hrůza se plížila ulicemi a nakazila už téměř všechny...


Za zdí - 2. část

8. března 2010 v 14:55 | Rimmer |  Za zdí
Tak a je zas o jednoho míň. Kolik jich tam asi ještě zbejvá? Nejspíš dost na to abych pár tejdnů plejtval municí i kdyby mi je sem posílali na běžícím pásu... Tohle všechno si stihl pomyslet dřív, než bezvládné tělo ozářeného psa dopadlo na zem. Sotva však odtrhl oči do optiky puškohledu, měl docela jiné starosti. Jeho sektorem běželi další tři, tentokrát lidé - nebo spíš to, co z nich zbylo. Těla znetvořená nádory, otevřené hnisající rány, vzteklý řev, vyceněné zuby, nepříčetný pohled. Prásk! Hlava prvního se rozletěla. Prásk! Kulka do prsou zastavila v běhu druhého. Prásk! Do háje, minul jsem ho! Prásk! Třetí útočník se složil. Střelec se rozhlédl po okolí, další nebezpečí však nespatřil. Teprve teď si dovolil projevit emoce. "Do hajzlu!" Vztekle praštil do jednoho z pytlů s pískem, kterými bylo obložené jeho stanoviště. Minul! To se mu nestalo už několik měsíců. Jistě, ne vždy se povedlo útočníka první ranou zabít, ale že by ho netrefil vůbec?! Pomalu se uklidnil a začal o celé situaci uvažovat. Skoro to vypadalo jako kdyby ten pes byl jen návnada, krytí pro ty tři ostatní... Ale to byla blbost. "Ti druzí" nikdy nepoužívali lest nebo taktiku. Vždycky se slepě vrhali na svůj cíl. Nepřemýšleli, jen zabíjeli. Aspoň co si střelec pamatoval. A že si toho pamatoval dost. Byl jedním z těch, kterým apokalypsa přervala mládí. Bylo mu tenkrát něco přes dvacet. Život byl jeden velkej mejdan, pití, hudba, přátelé, hudba, pití a tak pořád kolem dokola...


Za zdí - 1. část

7. března 2010 v 19:53 | Rimmer |  Za zdí
Na rozhraní tmy a světla z reflektoru zahlédl pohyb. Pevně sevřel zbraň a splynul s mířidly. V hledáčku optiky se mu zjevilo místo, které se mu předtím nezdálo. Náhle jako by stál pouhý kousek od hranice temnoty, jako by se ten podezřelý pohyb udál jen pár metrů od něj. Ze tmy na něj zíraly dva zelené, svítící body. Už byl schopný rozeznat i obrys vetřelce, vypadal, že snad dříve mohl být psam, snad dobrmanem. Z jeho dřívější podoby však zůstalo velice málo. Snad jen podle hrubých obrysů stavby jeho těla se dal, byť jen stěží, rozeznat živočišný druh. Z tlamy tomu tvorovi trčely dlouhé, špinavé špičáky, po kterých stékaly pramínky jedovatě žlutých slin. Místo srsti měl jen holou kůži, pokrytou desítkami boláků, půchýřů a strupů, plných hnisu. Zvíře se evidentně chtělo rozběhnout směrem ke zdi, ke světlu, stejně tak ale zřejmě vědělo, že by je tam čekala smrt. V očích však mělo stejně nepříčetný výraz jako všichni ostatní. To střelci jeho práci poměrně usnadnilo. Věděl, že jiná možnost není. Stiskl spoušť a z hlavně vyletěla kulka ráže 0.50. Zvíře sebou při zvuku výstřelu polekaně škublo, víc však už nestačilo. Jeho hlava se rozlétla po okolí a tělo se bezvládně sesulo na zem. Muž se kysele ušklíbl a udělal si do pažby další zářez. V záplavě ostatních ani nebylo vidět, že nějaký přibyl.


Za zdí

7. března 2010 v 19:51 | Rimmer |  Povídky

Na křídlech vášně

1. března 2010 v 17:58 | Rimmer |  Poezie...
A zas po dlouhý odmlce chvilka poezie...