Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Květen 2009

Kapitola 9. - Žít a nechat zemřít / část 1.

31. května 2009 v 12:32 | Rimmer |  Krev bestie
Ti žoldáci byli dobří. Opravdu dobří, musela uznat Carrionová. Celá její skupina sledovala akci Johna Blacka a jeho mužů. Byli opravdu dobří, přežili ve tmě (kterou samozřejmě zařídila Alexa), tedy až na jednoho, který zahynul. Ale i ten se snažil jen o to, aby dobře splnil svůj úkol. Takže byl svým způsobem hrdina. A hlupák, napadlo doktorku. Kdyby nechal tu pitomou kameru být, mohl přežít. Takhle zemřel a to ještě dost bolestivě. Hrůzné scény však na doktorku ani na ostatní nepůsobily nijak odporně. Naopak, Carrionová měla pocit dobře odvedené práce. Jakákoli emoce jako byla lítost či soucit, už jí byla cizí. Když sledovala, jak mrtví lidé napadají živé, požírají je a přeměňují, věděla, že její plán začíná vycházet. Dokázali zlikvidovat i jednotku žoldáků, pravda, sice nepřipravenou a neozbrojenou, ale i tak. A to hlavní, dostali se ven.


Kapitola 8. - Nákaza / část 4.

27. května 2009 v 10:17 | Rimmer |  Krev bestie
Ječící sanitka zastavila a o chvilku později další dvě. Téměř jako na povel se otevřely jejich zadní dveře a posádky vozů vytlačily ven nosítka s ležícími zraněnými. Pracovaly rychle, šetrně a úsporně. Prostě tak, jak byly zdravotníci zvyklí - co nejrychleji a přitom nejopatrněji dostat pacienty do nemocnice. Okamžitě všechny tři odvezli na sál, aby se na ně podíval doktor. Byli v bezvědomí, ale nikdo nevěděl proč, jejich zranění nevypadala natolik vážně. Opatrně se proplétali mezi lidmi a personálem na chodbě nemocnice. Konečně dorazili ke svému cíli. Předali podivnou trojici jiným a šli si na chvíli oddechnout, než je zas povolají k dalšímu výjezdu. Někteří se cestou zastavili u automatu s kafem.


Kapitola 8. - Nákaza / část 3.

23. května 2009 v 14:21 | Rimmer
"Tak tohle je průser. To je velkej průser. To je ten nejhorší průser, kterej si dokážu představit," řekl John. "Souhlasim šéfe, snad kromě svadby," přitakal Vasyl, ale ani on sám se svému vtipu nepousmál. "Proboha, co budeme dělat? Musíme přeci něco udělat," zeptal se Foolish. "Obávám se, že nemáme tu moc. Nemáme žádné prostředky, nemůžeme dělat nic," odvětil smutně John. I přes svá skeptická slova však usilovně hledal nějaké řešení. Nic reálného ho však nenapadalo. "To je jak z blbýho filmu,"přerušil nastalé ticho Vasyl. "To máš recht, kámo," souhlasil s ním Dědek. "Vasyle, ty blbečku, ty jsi génius! To je ono," zařval náhle John. "Vždycky tvrdím, že jsem z týhle party nejchytřejší," pokrčil skromě rameny Vasyl. "Ale můžeš géniovi prozradit, co jsem vymyslel tak převratnýho?" John se pousmál a vysvětlil jim svůj nápad: "Přišel jsem díky tobě na to, co můžem udělat. Máme tu Radarovo nahrávku. Musíme do města a protlačit jí do televize, do přímého přenosu. Můžeme ty lidi aspoň varovat." Ostatní se po sobě podívali a přikývli. Museli to zkusit. Nikdo z nich si nedokázal představit, že by se zrůdná nákaza rozšířila a chtěli se aspoň pokusit tomu zabránit.


Kapitola 8. - Nákaza / část 2.

21. května 2009 v 17:45 | Rimmer |  Krev bestie
Mladý pár ve stařičkém rozvrzaném fordu ujížděl silnicí do Lethall Fall. Vraceli se z vyjížďky k jezeru, které bylo asi dvacet mil od města. Byli šťastní, mladí a naivní. Jejich vztah ještě nestačila poznamenat žárlivost, nevěra a zbytečné hádky. Svět jim připadal jako jeden velký ráj, když byli spolu. Trávili spolu kažkou volnou chvilku. Zasněně mlčeli a sledovali ubíhající krajinu. Náhle se mladík za volantem napřímil. Snažil se zaostřit na cosi na silnici, ale objekt byl ještě daleko. Pro jistotu přibrzdil a vzápětí si k tomu gratuloval. Na vozovce kdosi stál. Dojel blíž a spatřil ženu, celou zakrvácenou. Jeho dívka polekaně vyjekla: "Miláčku! To je hrůza! Co budeme dělat?" "Zůstaň v autě, lásko. Podívám se jak je na tom. Někde vzadu v báglu je můj mobil, podívej se po něm a zavolej záchranku," odpověděl jí a vystoupil z auta. Přiblížil se k neznámé ženě. Tvářila se nepřítomě a potácela se jako opilá, zřejmě byla v šoku. Došel až k ní a zkusil na ni promluvit: "Jste v pořádku? Co se vám stalo? " Neodpověděla, ale podívala se na něj. Z toho pohledu ho zamrazilo. V tom za sebou zaslechl šramot. Od krajnice se přímo k autu potácely další dvě zkrvavené postavy. Chtěl na ně zavolat, ale nestihl to. Sevřely ho paže oné ženy a pocítil palčivou bolest v rameni. Instinktivně sebou škubnul a pokusil se vymanit. Jediným výsledkem bylo, že zakopl a spadl na zem. Dostal tvrdou ránu do hlavy. Zamlžil se muj zrak. Jako v mlze uviděl několik dalších postav. Pak svět zčernal a on omdlel.


Svíčky

19. května 2009 v 18:07 | Rimmer |  Poezie...
Tak tahle je asi úplně první. Alespoň mám ten pocit. Datovaná do doby cca přesně rok zpátky.


Kapitola 8. - Nákaza / část 1.

18. května 2009 v 23:15 | Rimmer |  Krev bestie
"Do hajzlu! Ty svině se dostaly nahoru! Během chvíle můžou bejt v celý budově," vyjádřil Vasyl obavy všech. Schody, pokryté krvavými stopami, se leskly ve svitu baterky a rudá barva jim dávala zlověstný nádech. "To pochybuju. Únikové dveře by měly být zajištěné," uklidnil ho John. "horší je, že nemáme spojení s Goatem. Jestli ho tam ty svině překvapí, tak se můžeme modlit. Chlapi u sebe určitě nebudou mít výzbroj a nejsem si jistej, jestli se jim ubrání," dodal vzápětí, čímž situace dostala stejně hrozivý rozměr. "Musíme nahoru. Třeba je stihnem varovat. Nebo jim aspoň můžem pomoct," navrhl Dědek a John okamžitě přikývl. Nic jiného jim nezbývalo. Doufal jen, že kolegům nahoře přijdou na pomoc včas. Co nejrychleji, jak jen jim to kluzké, krví pokryté schody dovolily, začali stoupat vzhůru. Během několika pater začal Foolish zaostávat. Chápal však vážnost situace a křikl na Johna: "Běžte beze mě! Doženu vás!" John vděčně kývl hlavou a byl rád, že právník tohle řešení navrhl. Jinak by to udělal sám, ale takhle to bylo jednodušší.


Kapitola 7. - Všední?! den / část 4.

6. května 2009 v 19:12 | Rimmer |  Krev bestie
B.J. z tmavého vchodu protějšího domu sledoval uličku, ve které zanechal oba výtečníky. Každou chvíli by podle jeho názoru měli vyjít ven. A opravdu. Z uličky směšným krokem vyšli oba mladíci. Kolem pasu si přidržovali mikiny a koukali co nejrychleji zmizet. B.J. se spokojeně usmál. Tihle dva už budou držet jazyk za zuby. Jeho respekt ve čtvrti zase o něco stoupnul. Nikdy toho nezneužíval, stačilo mu, když si ho lidi nevšímali a hleděli si svého. A ti malí práskači si rozhodně svého nehleděli. Pochyboval, že by se se svým zážitkem chtěli někomu svěřovat. Připravil jim tak ponižující chvíle, že budou mlčet už jen proto, aby mlčel i on. Takže si mohl oddychnout. Doufal, že se Marge podařilo vyšachovat toho mladého poldu. Nebyla ho žádná škoda. Byl to bílej rasistickej šmejd, kterej se akorát snažil dělat problémy. Frank byl úplně jiná třída. Znal tuhle čtvrť a její zvláštnosti. V podstatě sem patřil a lidé ho tu měli v úctě. Nikdy si na nikoho nevyskakoval a nesnažil se za každou cenu dokázet, že by byl něco víc.