Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Duben 2009

Zůstaň

30. dubna 2009 v 10:06 | Rimmer |  Poezie...
No, objevil jsem jednu z nejstarších básniček, možná vůbec první. už jsem ani nevěděl že existuje, ale je tu.


Kapitola 7. - Všední?! den / část 3.

30. dubna 2009 v 9:50 | Rimmer |  Krev bestie

B.J. našel nejbližší telefonní budku. Kupodivu ještě fungovala, i když telefoní seznam byl otrhaný a napůl spálený. To mu ale nevadilo, tohle číslo znal nazpaměť. Vhodil pár drobáků, které automat hladově spolykal. Poslouchal nepříjemný zvuk vyzváněcího tónu. Náhle ho přerušilo ostré cvaknutí. "Prosím," ozval se nepříjemně skřípavý ženský hlas. "Marge, tady B.J. Právě jsem vyšel z Grove. Někdo mě napráskal kvůli tý pistoli. Byl tu Frank s tím novým parťákem. Myslim, že jinak by mě nechal bejt. Ale ten novej by ho prásknul. Takže je načase, aby dostal lekci. Ale Franka pokud možno vynechte, je to rovnej chlap," vychrlil B.J. "Spolehni se. Tahle akce už je domluvená, jen jí spustíme. Ten mladej nácek nám tu leze krkem už dlouho," odpověděla Marge. B.J. se spokojeně usmál. "Fajn. A já jdu najít ty krysy co mě napráskali. O tý bouchačce jsi věděla jen ty a oni dva. Takže je naprosto jasný, kdo to byl. Asi jim to odpoledne nestačilo. No tak to spust a pak mi to budeš vyprávět." Položil sluchátko a vydal se po ulici s jasným cílem. Ti dva hošánci si mysleli že ho dostanou a málem se jim to povedlo. A tyhle pokusy by se v budoucnu už neměly opakovat.


Kapitola 7. - Všední?! den / část 2.

26. dubna 2009 v 16:24 | Rimmer |  Krev bestie
Frank s kolegou vyšli z baru Grove a zamířili do služebního vozu. V zádech Frank cítil nenávistné pohledy. Směřovaly ani ne tak k němu, jako spíše k jeho kolegovi. A Frank si musel přiznat, že těm lidem rozumí. Jeho bývalý parťák teď ležel v nemocnici po těžké autonehodě. Byl tam už skoro měsíc a podle doktorů se do práce mohl vrátit nejdříve za několik týdnů. Takže Frankovi přiřadili tohohle nováčka. Skoro dvoumetrový kulturista s vlasy na ježka a téměř vojenskými manýry. A navíc rasista. Nesnášel tuhle čtvrť a lidi z ní. Oni zas na oplátku nesnášeli jeho. Franka tady všichni brali, patroloval tu už dvacet let a všichni věděli, že je to rovnej chlap. Zato jeho nový kolega se choval jako hulvát. Všichni policisté měli svou hrdost a věděli, jak s lidmi zacházet. I ten největší kariérista si v nejhorším případě udržoval profesionální odstup. Ale tehle nový? Dával všem najevo svou nadřazenost a nenávist. Ani jeho kolegové ho neměli v lásce. A tohohle blba jsem do party musel dostat zrovna já, pomyslel si Frank. Johan Rotter. To jméno k němu sedělo. Johan. Frank by se vůbec nedivil, kdyby byl potomkem nějakého uprchlého nacisty. Jeho chování a pronikavě modrá barva očí by tomu jen nasvědčovalo.


Třetí narozeniny...

20. dubna 2009 v 21:20 | Rimmer |  Rimmer
18:04.2009
10:30 A.M.
Zázraky se dějí jen občas, já mam vyčerpáno... Pozn: Neřídil jsem.


Nějakým zázrakem jsme to všichni přežili a bez vážných zranění. Doteď nevim jak.

Kapitola 7. - Všední?! den / část 1.

12. dubna 2009 v 19:45 | Rimmer |  Krev bestie
Ošuntěle oblečený muž šel pomalým, znuděným krokem po chodníku v jedné z nejhorších čtvrtí Lethall Fall. Vypadal jako další ztracená existence, bezcílně bloumající po ulicích. On však svůj cíl měl. Jen si nemyslel, že je nezbytně nutné na sebe upozornit. Opatrně se rozhlédl a přešel na druhou stranu vozovky. Vešel do omšelé zastavárny a chvíli předstíral, že si prohlíží zboží. Pak došel rovnou k pultu. "Nazdar Marge, " oslovil zkostnatělou stařenu s brýlemi, ve kterých nápadně připomínala sovu. Jako vždy se opírala o pult a bez zájmu pročítala zmačkaný a umaštěný výtisk ranních novin. Navyklým pohybem si posunula brýle výš a pohlédla na příchozího. "Nazdar B.J. Co tady chceš," zeptala se hřejivým tónem vichru ze sibiřské pláně. "Dneska je to něco extra. Hodlam tě pořádně obrat a namastit si kapsu. Fakt prvotřídní zboží." Ve starých, vodnatých očích za tlustými čočkami se chtivě zablýsklo. "Pochybuju," prohlásila však navenek, jako by ji jeho návrh ani v nejmenším nezaujal. Ve skutečnosti hořela zvědavostí a oba to věděli. Všechno však byla součást odvěkého rituálu a nikdo z nich ho neporušoval.


Kapitola 6. - Smrtonosný úkol / část 4.

8. dubna 2009 v 21:06 | Rimmer |  Krev bestie

Atmosféra v uzavřené kanceláři houstla. Ti venku se stále neúnavně dobývali dovnitř. John se už několik minut nehlásil. Všichni začínali být nervózní. "Kde sakra je? Už se měl dávno ozvat," zabručel nakonec Dědek. "Jak ho znám, tak někde potkal pěkně vyvinutou sekretářku, která mu zrovna teď dělá kafe," ušklíbnul se Vasyl, ale ani on z toho neměl dobrý pocit. "A co když se dostal na schody a nás tady nechal? Teď už může bejt v bezpečí," ozval se Foolish. Stealth se vztekle otočil. "Ještě jednu podobnou narážku a osobně vás předhodím těm venku! John by nás nezradil, je jedním z nás! Jestli se nehlásí, tak má nejspíš potíže a to se mi vůbec nelíbí, " zasyčel podrážděně, až Foolish bezděky o krok couvnul. Stealth mu připadal jako všehoschopný maniak, který by měl hnít někde v lochu. Rozhodně nebyl nadšený, že s ním nebo s tím Flashem musí být v jedné místnosti. Ani ted zrzek Vasyl nebo Dědek nebyly zrovna typy lidí, se kterými by rád trávil volný čas. Myslel na Samanthu. Uvidí ji ještě?



Kapitola 6. - Smrtonosný úkol / část 3.

5. dubna 2009 v 11:56 | Rimmer |  Krev bestie

Zastavili v jedné z chodeb. "Kurva co jsou zač?" Jako obvykle se na první slovo zmohl Vasyl. John se po něm tiše podíval a pak promluvil: "Právě jsme měli tu čest seznámit se se zdejšími zaměstnanci." Vasyl na něj zůstal nevěřícně zírat "Chceš říct, že ta parta zakrvácených maniaků tady pracovala? Já vždycky tvrdil, že úředníci jsou magoři, ale netušil jsem, že až takový," prohodil cynicky. "To já taky ne. Mam takovej pocit, že to má co dělat s tim virem z ošetřovny," řekl John. "Do hajzlu, už se zase blíží," zavrčel Stealth. "Máme problém. Mezi námi a jediným únikovým východem stojí ta parta pošahanejch úředníků. A já bych do nich nerad začal střílet dřív, než to bude nutný. Musíme jít dál. Pokračovali tedy stále hlouběji do změti chodeb. Před nimi se objevily dveře kanceláří. Hluk za nimi stále sílil. "Ještě že jsou tak pomalí, " oddychl si Radar. "Nechval dne před večerem, " upozornil ho ironicky Dědek, s pohledem upřeným dopředu. I tam chodbu blokovaly další postavy.