Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Březen 2009

Kapitola 6. - Smrtonosný úkol / část 2.

31. března 2009 v 21:52 | Rimmer |  Krev bestie
Radar jako první poslechl Johnův rozkaz a sklonil se s jakýmsi přístrojem nad elektrickým zámkem dveří. Chvíli mačkal tlačítka a stále zachmuřeněji sledoval display. Nakonec si povzdychl: "Něco zkusím. Ale pokud to nevyřadí vysokonapěťový impuls, je mi líto. Bude to muset zkusit Flash." Vytáhl jiný přístroj, podobnýelektrickému paralyzéru a přiložil ho k zámku. "Jděte dál," upozornil ostatní. Vyšlehl silný elektrický výboj, až to Radara odhodilo zpět. "To byla síla," vydechl rozjařeně a vůbec ho netrápilo, že se mu vlivem elektřiny naježily všechny vlasy. Opřel se do dveří, ale bezvýsledně. "Flashi, je to tvoje. Dofám, že nás nevyhodíš do povětří, " oslovil pyrotechnika. Ten se spokojeně zazubil a prohlédl si zámek. Pak z jedné kapsy vytáhl váleček jakési hmoty a kousek odloupnul. Zbytek schoval a z uždíbnutého kousku uválel dlouhou nudli. Udělal z ní kolečko kolem zámku, uprostřed mezi dveřmi a stěnou. Zastrčil do něj krátkou trubičku a vrátil se ke schodům. "Ustupte, drahé děti. Víte, že mládeži nepatří sirky do ruky. I když nějakej ten granát občas neuškodí. Ale pokud chcete příštích čtyřiadvacet hodin něco vidět, doporučuju vám se tam nedívat," prohlásil pobaveně. Když viděl, že ho všichni moudře poslechli, sevřel v ruce detonátor. Naposledy se podíval na dveře, otočil se a se zjevným potěšením odpálil nálož. Namísto očekávatelného dunění výbuchu začala ostře syčet a vyšlehla prudká záře. Za dvě minuty bylo po všem. Citelně se ohřál vzduch a když se otočili, ve dveřích zela slušná díra. Celý zámek se roztavil, tekutý kov ještě žhnul a tuhnul. "Tohle zbožňuju,"zazubil se šťastně Flash.


Kapitola 6. - Smrtonosný úkol / část 1.

25. března 2009 v 18:07 | Rimmer |  Krev bestie

John Black v sobě potlačil projevy nevole. Zrovna v klidu podřimoval za velitelovým stolem, když tam vtrhnul ten právník. Hezounek v pečlivě čistých šatech, který by v nebezpečí nejspíš zalezl do kouta s podělanými kalhotami. Jeho tvář mu kohosi připomněla, dokonce i jméno Paul Foolish mu připadalo známé, ale mohl ho vidět a slyšet o něm kdykoli a kdekoli. Ta jeho tvář, jako vystřižená z modelingového časopisu... Ale důležitý nebyl on, nýbrž to, co přinesl. Byl to dopis od velmi vysokých představitelů Alexy. Bez zbytečných zdvořilostních frází ho pověřili sestavením průzkumného oddíllu. Ten měl za úkol spojit se s patrem komplexu, které se už několik dnů nehlásilo. Neexistovaly záznamy z kamer, radiové spojení nebylo, počítačová síť v tom patře byla nefunkční. Výtah nefungoval, jediný přístup byl po únikovém schodišti. Bylo nutné počítat se vším, ať už šlo o pouhou poruchu systému, sabotáž či únik nebezpečného plynu nebo viru.


Top

21. března 2009 v 13:39 | Rimmer |  Rimmer

TOPlist

Kapitola 5. - Nevědomost je sladká... / část 4.

19. března 2009 v 19:57 | Rimmer |  Krev bestie
Paul se ráno vzbudil ještě před osmou. Podíval se na spící Samanthu a potichu zmizel v koupelně. Rychle se opláchnul a oholil. Když vyšel z koupelny, stála Samantha u okna a dívala se ven. Její průsvitná noční košilka ho provokovala, ale udržel se a nedal to na sobě znát. "Dobré ráno, miláčku," objal ji a políbil, "Vyspala ses dobře?" Usmála se a polibek mu opětovala. "Do růžova. Kdy budeš muset odejít?" "Ani ne za hodinu. Bohužel nevím přesně, kdy se vrátím, ale doufám, že někdy kolem oběda," odpověděl jí. "Tak pozdě? Škoda," protáhla zklamaně obličej. Omluvně se usmál: "Promiň. Pokusím se to zkrátit jak jen to bude možné. Jak ses měla včera večer? Bavila ses?" "Dělala jsem, co jsem mohla. Utratila jsem dost peněz jen za taxík, nechala jsem se dvakrát povozit po městě, jednou ještě za světla a pak v noci. Taky jsem byla v casinu, ale moc se mi nevedlo," řekla a pak si vzpoměla ještě na něco: "A zažila jsem něco podivného, když jsem jela tím taxíkem zpátky. Projížděli jsme nějakou zapadlou čtvrtí a z nějakého baru tam vyšel muž v plášti. Na okamžik jsem zahlédla jeho tvář a to bys nevěřil, spletla jsem si ho s tebou! Směšné, ale vážně mi to v tu chvíli tak připadalo. Jak jen se ten bar jmenoval? Flow? Ne, Grove! Určitě Grove."


I cant´smile without you...

12. března 2009 v 20:46 | Rimmer |  Rimmer
Tak takhle to dopadá, když se potřebuju nutně uklidnit. Sednu a začnu psát, aspoň na chvíli mi to uleví.


Co bude dál?

8. března 2009 v 20:28 | Rimmer |  Poezie...
Pokud někdo vidí spojitost mezi předchozím a tímto článkem, nemýlíte se, opravdu spolu jistým způsobem souvisejí...