Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Kapitola 3. - Smlouva se smrtí / část 3.

15. ledna 2009 v 14:13 | Rimmer |  Krev bestie

Když znovu otevřel oži, přivítal ho zářivý úsměv Carrionové. "Vítejte zpět, generále. Teď jste jedním z nás. Jak se cítíte?"Poole zamrkal proti světlu a uvědomil si palčivou žízeň. Sucho v krku mu téměř nedovolovalo promluvit. "Žíz..žízeň...potře...ji pít," zasípal chraplavě. Doktorka mu s úsměvem podala sklenici vody. Voják ji do sebe bleskurychle obrátil. Zahnala sucho v krku, strašlivá žízeň ho však neopustila. "Potřebuji pít! Mám strašlivou žízeň,"promluvil, tentokrát už normálním hlasem. Carrionová mu se škodolibým úsměvem podala lahev minerální vody. Obrátil ji dnem vzhůru a nepřestal pít, dokud nebyla prázdná. "Nezkusíte raději tohle? Nápoj králů...," řekla napůl žertem, když mu podávala plastikový obal s krví. Generál ho chtivě roztrhl a pil plnými doušky. Krev mu plnila ústa a stékala kolem nich na nahou hruď. Carrionová ho pozorovala a pocítila vzrušení. Krev ji přitahovala jako magnet. A koneckoců i generál, to si musela přiznat. Nebyl zas tak starý a zjevně se udržoval v dobré kondici... Mohla by se dobře pobavit... Ale na to nebyl čas. Musela pracovat, na zábavu bude potom spousta volných chvil. Voják, stejně jako předtím ona, vypil několik balíčků. Když se nasytil, mlsně si olízl rty. "Nádhera... To bylo nepopsatelné... Cítím se tak... Neporazitelně. Silněji, lépe, prostě skvěle," prohlásil nadšeně. "Výborně, v tom případě se musíme rozloučit. Dám vám vědět, až bude příští schůze. Tam už si budeme rovni. Zatím nashledanou, generále," rozloučila se Carrionová a otočila se k jakýmsi výpočtům na stole. "Jistě. Nashledanou, doktorko." Opustil místnost.





Cestou zpět do svého sektoru generál znovu pomyslel na to, jak bude vládnout světu. Teď už doktorka nebyla něco víc než on. Byl si jistý, že když se jejich síly srovnaly, dokázal by ji porazit kdykoli a kdekoli. Neměla šanci. Ale na převrat bylo stále dost času. Ještě pořád mohla udělat spoustu práce za něj. A až si bude jistá svým vítězství, srazí ji na kolena. Vláda nad světem bude jeho. Ti ostatní, které promění ho buď budou následovat, nebo padnou. Bude vládnout pevnou rukou vojáka. A navždy. Z chaosu vznikne pořádek. Lidé, jako podřízená rasa, mu budou sloužit a poslouchat ho. Stane se z nich národ otroků, poslušných, protože je bude ovládat strach. Nebudou si moci dovolit vzpouru. Protože pokud si ji dovolí... Rozpoutá se peklo. Nikdo z lidí nebude chtít, aby se změnil v chodící mrtvolu. Upíří virus byl dokonalá zbraň. Napadlo ho, že až provede převrat, vybere možná několik lidí, kteří mu budou věrni a udělá z nich svou osobní stráž. Lidé budou schopni čehokoli, aby si koupili nesmrtelnost.

Carrionová se usmála. Její doměnky se potvrdily. Opravdu byla schopná sledovat své "děti". Ve chvíli, kdy se generál probudil, ve své mysli ucítila cosi nového. Jako by se tam objevily dveře do jiného světa. Když je otevřela, dostala se do myšlenek generála Poola. Věděla na co myslí. Když odcházel, sledovala jeho mysl. Ano, její podezření bylo správné. Poole ji opravdu chtěl zradit, ovládnout svět a z ní udělat svou děvku nebo mrtvolu. Byla v pokušení ovládnout jeho mysl, aby věděl, že se mu to nepodaří. Ale ovládla se. Nebylo nutné vykládat esa moc brzy. V pravý čas mu ukáže svou sílu. Vlastně jim všem. Ale stejně jako generál čekal s převratem, ona čekala s pokusem mu zabránit. Měla výhodu, se kterou si to mohla bez problémů dovolit. Ona měla vše pevně v rukou. Veškerá moc byla její, ale neškodilo nechat ty hlupáky, aby si mysleli, že ji mají i oni. Alespoň byli poslušnější. "Je tady doktorka Sinclairová," ozvala se Alexa. "Dobrá, pusť ji dovnitř,"odpověděla jí doktorka. Dveře se otevřely a Sinclairová vstoupila do místnosti, odkud už neměla vyjít jako člověk.

Proměna všech vyvolených proběhla bez problémů a téměř v rekordním čase. Když se podruhé sešli, ani jeden z nich už nebyl člověkem. Naopak, nesmrtelnost jim dodala sebevědomí, se kterým se pro ně lidé stali něčím podřazeným, postradatelným. Koneckonců, lidská krev byla teď jejich potravou. To znamenalo, že se lidé nutně dostali na úroveň ovcí nebo kuřat. A kdo se kdy staral o to, kolik zvířat zemřelo, aby se mohl nasytit? "Dámy a pánové," oslovila je Carrionová, "Dneškem počínaje začíná náš boj. Nejpozději za několik let, ale dle mého názoru mnohem, mnohem dřív, budeme vládnout světu. Náš boj s lidskou rasou začne přímo tady, už za několik hodin. Dovolte, abych vám osvětlila svůj plán." Odmlčela se a nechala svůj projev zapůsobit. "Za několik chvil, proměníme jednoho z těch bezcenných oskoků na to, co se stalo z Lucase Ferineho. S tím rozdílem, že ho pak vypustíme do komplexu. Podle mých předpokladů by do dvou hodin měl zmutovat a pak... Pak nakazí všechny ostatní. Bude zajímavé sledovat vývoj situace. S největší pravděpodobností se jim dřív nebo později podaří dostat se ven. Do města. Célé město ovládne virus. Vedení Alexa Corporation to bude nahlášeno jako nehoda v biolaboratořích, o to se postará Alexa. Řekne jim, že to nikdo nepřežil. Aby ochránili svou pověst, nejspíš dají celé Lethall Fall do karantény a pokud budou muset, klidně ho zničí i se všemi uvnitř. Až se tak stane, vystoupíme se svými požadavky. Pokud nebudou splněny, rozšíříme virus v dalším městě, tentokrát větším. A budeme pokračovat, dokud nám nevyhoví. A oni nám vyhoví, budou muset," pokračovala ve svém projevu. Když skončila, místností zazněl nadšený potlesk. "Doktorko, všechna čest vašemu smyslu pro taktiku. Ani já bych snad nebyl schopen vymyslet dokonalejší plán, " prohlásil uneseně Poole. Carrionová se usmála. Přečetla si jeho myšlenky a věděla, že jeho obdiv není předstíraný. Opravdu ji obdivoval a to jí lichotilo. Napadlo ji, že by tuhle skupinku, z níž každý tajně toužil ji svrhnout, vůbec nepotřebovala. Ale přece jen, svůj plán rozjede sama a oni pak za ní udělají zbytek práce. Ušetří jí to mnoho času, sil i starostí. A kdyby se některý z nich chtěl vzbouřit, ovládne jeho mysl nebo ho prostě zabije. Všichni byli postradatelní, jen ona sama byla důležitá.

Byl čas začít s plánem. "Alexo? Začneme. Ukaž mi záběry kamer na ubikacích personálu." Na obrazovce se objevovaly obrazy prázdných pokojů v podzemním komplexu. Náhle se na jednom ze záběrů objevil spící muž. "Stop Alexo. Kdo to je?" Na obrazovce se objevila fotografie muže a místností se rozlehl Alexin hlas. "Jarod Smite, 27 let, pomocný technik. Momentálně v pracovní neschopnosti, příčina: silná viróza," informovala je elektronická dívka. Dokonalé, pomyslela si Carrionová. Je nemocný, takže než si někdo všimne, že se s ním děje něco nepatřičného, bude pozdě. Budou jeho příznaky považovat za následky vážnější chřipky. Štěstí jim evidentně přálo. "Dobrá, Alexo, víš, co máš dělat," dala počítači rozkaz. Na obrazovce zůstal obraz Smiteova pokoje. Dveře se náhle otevřely a do místnosti potichu vjel úklidový robot. Po celém komplexu se jich pohybovalo několik desítek, nebudil tedy naprosto žádné podezření. Tenhle typ však byl mírně upravený. Dojel ke spícímu muži a natáhl k němu teleskopickou paži. Z trysky na jejím konci prudce vyfoukl obláček plynu. Tím zajistil, že se Jarod Smite příštích deset minut neprobudí, ani kdyby mu u hlavy střílela pistole. Našel jizvu na Jarodově ruce jizvičku po vpichu séra proti chřipce. S počítačovou přesností zabodl stříkačku s virem přesně do ní. Ampulka se vyprázdnila. Robot zmizel stejně tiše, jako se objevil. V těle Jaroda Smitea koloval vražedný virus...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 barush barush | Web | 1. února 2009 v 20:01 | Reagovat

hm hezký, poslední pokráčka jsem přečetla jednim dechem.. nemam ráda tu dokrorku :D ale už se těšim co se bude dít dál, jestli jí ten plán vyjde..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama