Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Kapitola 3. - Smlouva se smrtí / část 1.

11. ledna 2009 v 13:20 | Rimmer |  Krev bestie

V malé konferenční místnosti se shromáždilo několik vedoucích pracovníků různých laboratoří. Všichni přišli na pozvání doktorky Carrionové, udiveni jejím požadavkem, aby se nikomu nezmínili, kam opravdu mají namířeno. Byli tu již všichni, jen původce setkání, doktorka Carrionová ještě chyběla. Už několik minut mezi sebou vědci debatovali, co by jim asi tak mohla chtít. Co bylo tak důležité, že to měli zachovat v tajnosti? Na utajené projekty byli zvyklý, během svého působení v Alexa Corporation už každý z nich na nějakém pracoval, ale tolik vedoucích různých odvětví? To muselo být něco skutečně velkého a důležitého. Nikdo z nich nevěděl nic bližšího, jediné vodítko, které měli, byl fakt, že Carrionová pracovala ve výzkumu biologie a genetiky. Ale to mohlo znamenat téměř cokoli.





Konečně se dveře místnosti otevřely. Vstoupila doktorka Carrionová, se spokojeným úsměvem přejela přítomné pohledem a kývla na pozdrav. Kolem krku měla uvázaný černý šátek. Došla do čela konferenčního stolu a pokynula ostatním, aby se posadili."Dámy a pánové, jsem ráda, že vás tu vidím. Jak všichni víte, zde ve výzkumném centru v Lethall Fall jsou shromážděny nejdůležitější projekty společnosti Alexa. Doufám, že vám nebude vadit má neskromnost, kdž prohlásím, že my, jejich vedoucí, se můžeme považovat za největší mozky světa," zahájila schůzku. Ozval se krátký potlesk, její neskromnost zjevně nevadila nikomu, všichni si byli dobře vědomi svých kvalit. "A protože jsme tím, čím jsme můžeme dokázat to, co nikdo jiný,"pokračovala doktorka. "V mém oddělení došlo k převratnému objevu, o jakém se nikomu z nás ani nesnilo. Budeme mít doslova možnost změnit svět. A teď nemyslím výzkum společnosti Alexa, ale nás všechny jako skupinu nezávislých jednotlivců. Ale nyní dovolte, abych vám představila svůj výzkum. Alexo? Dej nám na monitor projekt Dragan."

Z poloviny stěny za Carrionovou se stala velká obrazovka. Objevila se na ní veškerá dokumentace. Skupina vědců nevěřícně zírala na fantastické údaje, které se před nimi ukázaly. "Ale to je nemožné. Vždyť on je...," vydechl ohroměně vedoucí výzkumu zbraní, doktor Poole. "Ano, je to upír," doplnila ho Carrionová. "Jakkoli podivně a neuvěřitelně to vypadá, je to tak. Podle našich informací je to jeden z posledních svého druhu. A my máme to štěstí, že se právě teď nachází přímo tady, v našem komplexu. Zjistila jsem, že upírství je v podstatě jakýsi virus, i když pokud jde o můj názor, tak je to spíše lék. Upíři jsou v potravinovém řetězci nad lidmi, stejně tak jako ve všem ostatním. Jsou nesmrtelní, pokud jde o vliv času. Mají vysokou schopnost regenerace, jsou rychlejší, silnější a inteligentnější než lidé. Jedinou jejich slabostí je nesnášenlivost stříbra. A to, myslím, můžeme klidně zanedbat, oproti všem ostatním výhodám. Nyní vám ukáži záznamy některých pokusů. Pokud upír svou oběť dokonale nevysaje, stane se z ní jakýsi druh zombie. V tom je jedna rizikových výhod i nevýhod viru." Na obrazovce se objevily laboratorní myšky. Vědci fascinovaně sledovali jejich proměnu v zombie i to, jak jediná z nich, která byla "pravou upíří" myší, snadno porazila všechny ostatní.

"To je úžasné, " ozval se doktor Poole, "něco takového by mohlo stvořt neporazitelné vojáky." Carrionvá se usmála. "Nejen vojáky. Z nás všech, kteří tu jsme, by to mohlo stořit nejdokonalejší bytosti na planetě. Vždyť každý z nás je mistrem svého oboru. Máme přirozené předpoklady už teď. Dovedete si představit, co nebo kdo by se z nás mohlo stát?" Ohromeným vědcům docházel výzmam jejích slov. Výrazy překvapení v jejich tvářích nahradily samolibé úsměvy. Doktorce se podařilo trefit svá slova do černého. Touha po penězích a po moci byla silnější než jakékoli morální předsudky. Slovy to znovu vyjádřil Poole. "Mohli... Mohli bychom se stát vládci světa... Podřídit si celou lidskou rasu právem silnějšího... A stačila by jen hrozba, že rozšíříme zombie virus a vlády celého světa by nám ležely u nohou. Nikdo by se nám nedokázal postavit!" Jeho slova zapůsobila stejně jako projev Carrionové. Koneckonců, krom vědce byl také skvělým vojákem, v rekordním čase dosáhl hodnosti generála a jeho taktické schopnosti byly pověstné. Všichni v místnosti to věděli a všichni tudíž věřili, že má pravdu. Že oni se opravdu mohou stát skupinkou vyvolených. Vládci světa. Nesmrtelnou, nadřazenou rasou v tom nejpřesnějším smyslu slova. "Ale jak na ten virus reagují lidé? " Zeptal se jeden z vědců. "To vám mohu snadno ukázat. Nemusím snad vysvětlovat, že to, co teď uvidíte, je přísně tajné. Takhle vypadá člověk, který je zasažen virem zombie a není proměněn v upíra." Na obrazovce se objevil další záznam, označený jen jménem Lucas Ferine. Na zkráceném sestřihu vědci spatřili jeho proměnu. "Takže on už je mrtvý?" Ozvala se zvídavá otázka. "Jak se to vezme, " usmála se Carrionová, "opravdu zemřel. Ale oproti jiným mrtvolám je poněkud živější. Alexo, přímý přenos."

Objevil se nový obraz. Lucas Ferine, či spíš to, co z jeho osobnosti zbylo, se trhavými pohyby pohyboval místností okolo zdí a vytrvale hledal cestu ven. Jeho kůže byla šedivá, jeho obličej měl groteskní, mrtvolný výraz, v očích měl stále stejně skelný pohled. Na podlaze jeho posmrtného vězení bylo vidět roztrhané tělo a kosti jakéhosi malého zvířete. Okolo úst a na nahém těle měl zčernalé skvrny zaschlé krve. Stěny a podlahu jeho nedobrovolného hrobu pokrývaly krvavé stopy jeho dlaní a chodidel. Celý vývej byl mimořádně odpudivý, ale jakýmsi morbidním způsobem i poutavý. "Alexo, nakrm ho," ozvala se Cariionová. Ze stěny, která byla nejdále od mrtvého Ferina vyjela klec s bílým králíkem. Vyděšené zvíře z ní vyběhlo a klec bleskurychle zajela zpět do stěny. Ferine se pomalu otočil za novým zvukem. Jeho zastřené oči se obrátily na malého tvora na podlaze. S děsivým zařváním po něm vztáhl ruce a pomalu se vydal přes místnost pro tolik přitažlivé čerstvé maso. Králík vystrašeně doběhl do nejbližšího rohu. Skrčil se tam a tiskl se ke stěně, jakoby doufal, že se do ní vnoří. Ruce mtrvého už byly na dosah jeho bezzbrenné oběti. Králík se šíleným děsem v očích prudce vyrazil proti útočníkovi a proběhl pod ním do protějšího konce místnosti. Ferine se se zuřivým řevem pomalu otočil a znovu se vrhl po malém zvířátku. Tentokrát se mu podařilo tvorečka chytit. Ozvalo se hrůzyplné zvířecí zapištení, následované odporným zvukem trhající se kůže a praskajících kostí. Bílý kožíšek se zbarvil krví, odtržená hlava zvířete dopadla na podlahu. Mrtvý Ferine zabořil zuby do čerstvého, teplého králičího masa.

Vědci se s výrazy znechucení a odporu odvrátili od zčernalé obrazovky. "Tady vidíte, že ten virus zřejmě působí na všechny tvory stejně. Pokud se z člověka nestane dokonalý upír, zbyde jen nemrtvý tvor, který se řídí pouze hladem a touhou po mase a krvi. Nedokáže rozumě uvažovat, řídí se jen základními instinkty, smysly a pudy, " zhodnotila situaci Carrionová. Tentokrát se ozvaly první pochybující hlasy. A co když se po proměně na upíra budou lidé chovat taky tak? Co když přestanou uvažovat rozumně? Nestanou se z nich jen vraždící bestie? "Klid, vážení kolegové. To se nestane. Věřte mi, něco takového opravdu nehrozí,"usmála se přesvědčivě doktorka. "Ale jak si tím můžete být tak jistá, doktorko?" Carrionová se jen tiše usmála a zdvihla ruku ke svému krku. "Protože já, dámy a pánové, " prohlásila a strhla si šátek, " já už upír jsem."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 barush barush | Web | 11. ledna 2009 v 21:45 | Reagovat

Hmm, pěkný ;) všichni ti vědci sou sice strašný svině (promiň že to tak řeknu:D)... vystihnuls to dobře :) už se těšim na pokráčko!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama