Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Kapitola 2. - Myslím, tedy jsem... / část 1.

25. prosince 2008 v 19:50 | Rimmer |  Krev bestie
Věnováno všem "mým Samanthám."

Skupina mužů posedávala uvnitř jedné z mnoha místností komplexu Alexa. V tuhle chvíli neměli nic na práci, měli být prostě jen "k dispozici." Někteří z nich kouřili, jiní pospávali, četli si nebo něco vyprávěli přátelům z jednotky, kteří je byli ochotni poslouchat. Jeden z nich však seděl stranou od ostatních a zíral do zdi. Pozoroval lesklou stěnu před sebou a snažil se si vyčistit hlavu. Jako vždycky. Nechtěl přemýšlet, když nebyl v akci. V době klidu jeho myšlenky měly moc volnosti a nutilo ho to myslet na věci, které chtěl pokládat za minulost. Radši se donutil přemýšlet o té dnešní akci. Ano, to byl dobrý námět.





Nešlo mu do hlavy, proč kvůli jednomu muži vyslali celý tým. Proč tolik humbuku kvůli jednotlivci? Zacházeli s ním jako s nebezpečným zvířetem. Ale on byl přece pod vlivem nějakých drog, byl uspaný. A i ten nejnebezpečnější člověk není nebezpečný, když je nadopovaný. To nedávalo smysl. Podobné věci se obvykle prováděly v tichosti, ale jejich skupina rozhodně nenápadná nebyla. Vzbuzovali pozornost. A přitom ta akce byla tajná. Kvůli čemu si mohli dovolit takovou neopatrnost při tajné akci? Musel pro ně být důležitý. Jenže jeho jednotka už toho muže nejspíš nikdy neuvidí. Bylo vysoce pravděpodobné, že se už nikdy nesetkají. Starosti mu ale nedělal jen podivný koncept celé akce. Starosti mu dělalo to, co se stalo po jejich odjezdu z místa předání. Pokud věděl, všiml si toho jen on. Když zmizeli za nejbližším rohem, ozval se zvuk podobný hromu. Tu noc venku zuřila bouře, to nebylo nic divného. Ale on věděl, že to co slyšel nebyl hrom. Slyšel výbuch silné nálože plastiské trhaviny. A zřejmě jen on zaznamenal při pohybu auta na špatné vozovce zachvění, které nemělo s výmoly nic společného. Logicky se nabízelo jedinné řešení. Ti lovci, kteří toho chlapa chytili, za to zaplatili životem. Byli zřejmě jedni z mála, kteří věděli, co je zač. A museli za to zemřít. Ale proč?

"Zase spíš s otevřenýma očima, Johny?" Z jeho pochmurných myšlenek ho vyrušil zrzavý Vasyl. Potřásl hlavou a usmál se. "Vždyť mě znáš, Vasyle. Asi si půjdu zastřílet." Ano, aspoň se nějaka zabaví. Musel uznat, že Alexa se o své zaměstnance starala dobře. Každý z členů jednotky dostal vybavení, o jaké si řekl. Takové, s jakým byl zvyklý pracovat. A střelnice v podzemním komplexu měla lepší vybavení, než jaké kdy viděl. A že jich viděl dost. Prošel chodbou a prokázal se otisky prstů u vstupu na střelnici. Pomalu procházel podle vitrín se zbraněmi. Vybíral si. Tak co vyzkouší dnes? Nakonec se rozhodl. Zrak mu padl na pistoli Desert Eagle. Byla černá, se speciálním zásobníkem na 15 nábojů ráže .357 Magnum. Byla to kvalitní zbraň, jejíž razance se téměř vyrovnala síle brokovnice. Vzal si dvě, jednu okamžitě odjistil a druhou zasunul za opasek. Zbraň byla těžká, ale on neměl žádný problém ji zvládnout. V tomhle oboru byl mistr. Postavil se ke střeleckému pultu. "Terč!" Vyštěkl do prázdna. Před ním se vynořila terčová postava s černými oblastmi v důležitých místech lidského těla. Pevně si podepřel ruku, aby zabránil zpětnému rázu. Nepotřeboval by to, ani u tak silní zbraně, jako byl Deagle. Ale ten postoj mu dodával klid. Bylo to něco jako posed mnicha při meditaci. Zadíval se na cíl. Černá oblast místo srdce se zdánlivě přiblížila k němu, až zcela splynula s hlavní zbraně. Vydechl a stiskl spoušť. Vyšla rána. Náboj opustil hlaveň a vydal se vstříc svému cíli. Proletěl kartonovým papírem a zasekl se do změkčené stěny na opačném konci místnosti. Včerném srdci terče byla díra. Plný zásah.

Ano, střelba byla jeho specialita. Paradox. Byly časy, kdy mu jakákoli myšlenka na to, že by někdy dostal do ruky zbraň, přišla směšná. Tenkrát byl šťastný. Tenkrát ano. To se ale jednoho dne změnilo. NE! Dost! Znovu zamířil a stiskl spoušť. Prásk! Další přesný zásah. Proč vlastně teď byl, tam kde byl? Se zbraní v ruce? Před očima se mu místo terče objevil její obličej. Ruka se zbraní mu poklesla. Znovu měl před sebou ty její krásné oči. Nevinné a přesto svůdné. Oči, ve kterých se tolikrát utopil. Smyslné rudé rty, které tak rád líbal. Dlouhé, hnědé vlasy. Téměř cítil, jak byly jemné, když se jich dotýkal. Cítil jemnou vůni její hebké kůže. "Samatho..." Její jméno mu bezděky splynulo ze rtů. NE! Prudce zavrtěl hlavou, jako by se probral ze zlého snu. Obličej zmizel a znovu so nahradil cíl. Rána. Zásah. Rána. Zásah.Rána... Zbraň cvakla naprázdno. Užasle se podíval na kouřící hlaveň. Vystřílel celý zásobník. Sáhl pro nový. Zatímco ho měnil, myšlenky mu znovu zaplnila ona.

Poznali se na střední. Líbila se mu, ale neměl odvahu ji oslovit. Nevěřil, že by se jí mohl líbit on. Až na jedné víkendové párty, snad to bylo způsobené i alkoholem, našel odvahu. Zaujal ji, protože se jí nepokusil hned zatáhnout do postele. Místo toho spolu zmizeli ven, na procházku k řece. Polovinu noci prochodili, povídali si, jako by se znali už roky. Druhý den si vyrazili znovu a další znovu. Čím déle s ní byl, tím víc si byl jistý, že ji miluje. Ale otázce vztahu mezi nimi se oba opatrně vyhýbali. Jako by ani jeden z nich nechtěl nic zkazit. Až jednou, při procházce v parku. Začali se pošťuchovat jako malé děti. Nakonec skončili v objetí na zemi. Jediný pohled z očí do očí jim řekl všechno, co se dosud báli vyslovit. Políbili se. Ten první polibek byl... úžasný. Neopakovatelný. Stejně jako všechny další, které přišly po něm. Dost už! Tohle muselo přestat. Sáhl za pas pro druhý Deagle a rozkročil nohy. Střílet z Deaglu obouruč, si mohl dovolit jen málokterý střelec. A on věděl,že matří mezi ně. "Pohyblivé cíle!" Ozval se jeho další povel. Před ním z boku přijel cíl. Naprogramovanými pohyby přejížděl ze strany na stranu, nevypočitatelně se zastavoval či měnil směr. Místnost zaplnil hluk kanonády. Johny Black střílel obouruč, neuvěřitelnou rychlostí a neuvěřitelně přesně. Ze stěn vyjížděly stále nové cíle, na pultu se vršily prázdné zásobníky.

Cvak. Cvak. Obě zbraně cvakly na prázdno a zásobníky byly prázdné. Byl čas změnit zbraň. Ani obouruční střelba z Deaglů mu totiž nedodala potřebnou dávku adrenalinu, která by ho zbavila vzpomínek. Musel si najít něco většího. Procházel podél vitrín a znovu vybíral. Proti jeho vůli mu myšlenky opět sklouzly do minulosti. Kolikrát spolu leželi na posteli, oba vyčerpaní milováním a jeden druhého něžně ujišťovali, že tohle je navždy, že spolu zůstanou stůj, co stůj. Hladil ji po nahých zádech a ona vrněla jako spokojená kočka. Obvykle jim netrvalo příliš dlouho nabrat nové síly a znovu se spojit ve vášnivém obětí. Miloval ji. Šíleně ji miloval! A věřil, že i ona jeho. Chtěli být navždy spolu, cestovat, mít rodinu. Plánovali, smáli se, milovali se. Chodili na romantické večeře, do kina nebp jen na noční procházky do parku. Několikrát si v noci vyrazili k řece, od hladiny se odráželo měsíční světlo a oni jen leželi na dece, objímali se a pozorovali hvězdy. Tenkrát byl opravdu šťastný... Byl! Už je to pryč, všechno! Tak už na to konečně přestaň myslet, přesvědčoval sám sebe.

Konečně našel co hledal. Samonabíjecí brokovnice SPAS 12 a klasická pumpovací brokovnice. Vzal si je k pultu obě. A dost nábojů. Tohle by mělo stačit. Místnost rozezněl dunivý zvuk brokovnice. Rána, nabít. Rána, nabít. Rána, nabít. Jeden cíl za druhým byl likvidován dávkami broků. Byl šťastný. A pak se jednoho rána vše změnilo. Samantha byla pryč, bez jediného slova vysvětlení, bez jakéhokoli předchozího náznaku. Pouze nechala na stole vzkaz. Jedinné slovo. Sbohem. Tenkrát se mu úplně zhroutil život. Neměl ponětí co dál. Ona byla jeho motivace, jeho hnací motor. Nakonec se uzavřel před okolím, překonal bolest a místo lítosti na sobě začal tvrdě makat. Dodělal školu s vyznamenáním.Pak se vydal Samanthu hledat. A našel ji. Náhodou ji spařil za oknem jisté luxusní restaurace. Byla tam ve společnosti známého mladého právníka a vypadala, že se baví. Ztratil ji znovu, ještě bolestněji. Místo terče se mu vybavil ten malý papírek, s jejím úhledným rukopisem. SBOHEM. Stiskl spoušť. PRÁSK. Slovo SBOHEM se rozříštilo na tisíce kousků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama