Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Kapitola 1. - Ve jménu vědy / část 1.

7. prosince 2008 v 20:19 | Rimmer |  Krev bestie

Nočními ulicemi města Lethall Fall se řítila kolona vozů. Projela hlavní ulicí napříč celým městem, otočilo se za ní jen několik bezdomovců a ti okamžitě odvrátili zrak. I policejní hlídkový vůz jako by jejich nepovolenou rychlost nezaregistroval. "Do prdele! Zase ti hajzlové z Alexy! Můžou si dělat co chtějí, " zavrčel policista ke svému parťákovi. Ten jen bezmocně pokrčil rameny. "Vždyť víš že proti tomu nic nezmůžem. Kdybysme se je pokusili zastavit, nejspíš by ani nezpomalili a kdybysme chtěli střílet, klidně by nás sejmuli. Vždyť víž že Alexa Corporation ovládá celý tohle město. A kdoví, možná i celej stát. Maj prsty úplně všude. Nemá smysl dělat si problémy," odpověděl mu. Oba raději dál pokračovali v pravidelné hlídce.





Tři vozy dojely až k rozlehlému pozemku, obehnanému vysokou zdí. U vstupní brány se na ně zaměřilo několik kamer. Brána se v tichosti otevřela, bez zjevného pokynu někoho v blízkém okolí. Všechnytři vozy projely dovnitř a brána se za nimi okamžitě zavřela.Uprostřed pozemku stála rozlehlá moderní vila, na první pohled sídlo člověka s obrovským bohatstvím, který to chce dát najevo. Z prvního a posledního vozu vystoupila jednotka vojáků. Byli ve svém prostředí, ale stále počítali s možností nečekané infiltrace, i když ta by se zdála nemožná. Celý vršek zdi byl plošně pod elektrickým proudem, po celém pozemku byly rozmístěné dobře ukryté kamery a tlaková čidla. Neviditelné infrapaprsky pohybových čidel protínaly každý čtvereční metr prostoru. Jakékoli narušení bylo téměř nemyslitelné. Ale muži, kteří vylezli z aut, byli profesionálové. A jako takoví si nemohli dovolit chybu. Byli placeni za to, aby chyby nedělali.

Z podivné dodávky uprotřed vysoupil muž v tmavém obleku. Došel ke vstupním dveřím vily a stikl tlačítko zvonku. Místo očekávatelného zazvonění se celý panel odsunul stranou. Na jeho místě se objevila obrazovka s dotykovým displayem, všetečné oko kamery a malý reproduktor a mikrofon. "Prokažte svou totožnost, prosím," ozval se celkem příjemný dívčí hlas. Muž přiložil ruku na monitor, oko ke kameře. Počkal, až tiché pípnutí ohlásí potvrzení otisků prstů a sítnice a pak promluvil do mikrofonu: "Ahoj Alexo, tady Seton." Vzápětí se dívčí hlas ozval znovu: "Totožnost potvrzena. Dobrý večer, pane Setone. Můžete dál." Jako na povel se rozlétly zadní dveře dodávky a dva muži vynesli nosítka s ležící postavou. Před Setonem se otevřely vstupní dveře a on vešel do draze, ale vkusně zařízené haly. I zevnitř celá vila oplývala bohatstvím, ale jako by v ní chyběl život. Seton se opřel o zábradlí širokých schodů, vedoucích do prvního patra. Bylo zakončené masivní vyřezávanou dřevěnou koulí. Otočil s ní a ustoupil o pár kroků zpět. Kdesi v podzemí na signál zareagovalo několik elektronických obvodů. Ty vyslaly další povel a široké schody se uprostřed zlomily a začaly zvedat. Prostor pod nimi byl hermeticky uzavřený, ozvalo se pronikavé syčení, jak vzdych z domu vyplňoval vakuum, které tam bylo.

Obejvily se nové dveře, tentokrát kovové, na první pohle silně pancéřované a zabezpečené. Seton zopakoval u postraního panelu stejnou proceduru, jako u vstupních dveří. Ozvalo se složité cvakání elektronicky kódovaného zámku.Obě poloviny dveří se rozsunuly do stran. Měly na šířku dobrých půl metru, jistě by odolaly i tankovému granátu. Ukázalo se, že patří k poměrně velkému výtahu. Na jeho podlaze byl červený znak Biohazardu v černém poli. Uprostřed se skvělo velké A. Seton a muži s nosítky vešli dovnitř, skupina vojáků zůstala v domě.Dveře výtahu se tiše zavřely, zámek zacvakl. "Sedmé patro, Alexo," řekl Seton jakoby do prázdna. Na stěnách výtahu nebylo jedinné tlačítko. Výtah se však rychle a plynule rozjel směrem dolů. Člověku, který by nebyl zvyklý, by tato rychlost obrátila žaludek vzhůru nohama, muži uvnitř však na to už byli zvyklí.

Vojáci nahoře se uvolnili, teď už neměli přímý dohled a tak si to mohli dovolit. Sundali si helmy a opřeli se o zeď. "Do prdele, to zase byla akce! Kdo je sakra tak důležitej, že pro něj museli poslat takovouhle eskortu a pancéřák? To nechápu, " ozval se malý zrzek s křivým nosem. Souhlasné pohledy všech mu naznačili, že správně vyjádřil pocity celého kolektivu."Vždyť to znáš Vasyle: Na nic se neptejte a plňte rozkazy, za to jste placení. Nikdo nám nikdy neřekne, proč děláme to, co děláme. Proto si nás najali a za to taky berem peníze. Ale taky to znamená, že musíme držet hubu a krok," promluvil další z mužů. Byl o něco vyšší než zrzek Vasyl a měl černé vlasy. Jeho oči měly stejně tmavě černou barvu jako vlasy, měl ostře řezané, tvrdé rysy, které naznačovaly, že toho na svůj poměrně mladý věk dost prožil. "Dobře Johny, ale začíná mi to lézt krkem. Aspoň bych občas rád věděl, do čeho jdeme. Můžeš mi říct, proč jsme na tuhle akci nafasovali nový kulky? Vždyť vypadaj jako ze stříbra! Nechceš mi přece namluvit, že jsme šli hlídat upíra! Na tyhle kecy já nevěřim," vedl si Vasyl svou. "Jasně, taky mi to není zrovna příjemné. Ale platí nás velice slušně na to, abychom tu hořkost překousli." John se usmál, ale jeho černé oči zůstaly chladné. Vasyl se ušklíbl: "Občas mě pěkně sereš, víš to, Blacku?!"

Výtah zastavil sedm pater pod zemským povrchem. Už první patro bylo dost hluboko, takže sedmé se nacházelo dobrých půl kilometru pod povrchem. Dveře výtahu zde byly stejně silné jako nahoře. Otevřely se do široké a dlouhé bílé chodby, která vypadala jako v nějaké nemocnici. I vzduch zde byl podobný: doslova dýchal sterilitou. Pohybovalo se zde několik mužů a žen v bílých pláštích, ale ani jeden z nich se k Setonově čtveřici nepodíval. Tři muži s nosítky se vydali chodbou až ke dveřím na jejím konci. Velmi se podobali těm od výtahu, ale navíc na nich byl v několika jazycích velký nápis POZOR, BIOLOGICKÉ NEBEZPEČÍ! a stejný znak, jaký se nacházel na podlaze výtahu. Znovu následovala otevírací procedura. Dveře se otevřely a Setonova skupinka vešla dovnitř.

Ocitli se v obrovské laboratoři, plné různých přístrojů, obyčejný smrtelník si zde připadal jako na palubě mimozemské lodi. Uprostřed místnosti stál podivný operační stůl, uzavřený v boxu s průhlednými stěnami. Z křesla u jednoho z počítačů se zdvihla přitažlivá mladá žena. I v neforemném lékařském plášti vypadala dokonale, z jejího obličeje vyzařovala inteligence. Zjevně si byla své krásy vědoma a dokázala ji i využít. "Konečně, pane Setone. Jak vidím, subjekt jste přivezl. Výborně." Seton se usmál a odvrátil pohled z jejích ladných křivek. "Samozřejmě, doktorko Carrionová. Vše roběhlo podle plánu, subjekt je váš. Jste si jistá, že vám sem nemám poslat ostrahu?" Carrionová se jen pohrdavě ušklíbla. Pohodila hlavou a její dlouhé, černé vlasy se rozlétly kolem. "Děkuji, ale zvládnu to. Stačí, když ho vaši muži připoutají ke stolu v boxu, ostatní si už zařídím sama. Koneckonců, Alexa mě ohlídá. Že, Alexo?" Otázka vypadala, jako by patřila někomu kdo v místnosti vůbec není. Okamžitě se však prostorem rozlehla odpověď. "Jistě, doktorko Carrionová." Seton pokynul svým společníkům. Ti splnili doktorčin rozkaz a zmizeli v chodbě. "No, hodně štěstí s vaším výzkumem, doktorko," rozloučil se Seton. Jeho slova zněla podivně, jako by ji popichoval. Zřejmě nesnesl, že ta žena je inteligentnější než on. "Nashledanou, Setone." I ve jejím hlase byla patrná jistá nevraživost nebo snad odpor.

Muž, přivázaný ke stolu uprostřed boxu se probudil. Chvíli zíral do ostrého světla a pak se rozhlédl kolem. Co se to s ním stalo? Jeho tělo bylo stále ještě ochromeno ustupující bolestí. Zkusil se pohnout, ale zjistil že je pevě připoutaný. Jakákoli pouta v minulosti však jednoduše překonal. Tyhle ne. Odolávaly i jeho nadlidské síle. Byl zmatený, tohle se mu nikdy nestalo a to nebyl na světě zrovna krátkou dobu. Ještě nikdo ho nedokázal takhle spoutat. Co se to s ním sakra děje?! Náhle na sobě ucítil něčí pohled. Jakoby někdo stál za jeho hlavou a díval se. Zvrátil hlavu v naprosto nepřirozeném úhlu dozadu a spatřil mladou, krásnou ženu, stojící za sklem boxu. Když si všimla, že se na ni dívá, usmála se. "Dobrý den, pane Dragane. Vítejte v laboratořích Alexa Corp."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 m m | Web | 7. prosince 2008 v 20:21 | Reagovat

taky píšu... :))

2 Andreica Andreica | Web | 7. prosince 2008 v 21:00 | Reagovat

No hezký...paní doktorka si hraje na vědátorku, stejně umře:-D

3 Marťa Marťa | Web | 13. února 2009 v 17:56 | Reagovat

píšeš poutavě... a máš skvělou slovní zásobu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama