Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Kapitola 1. - Ve jménu vědy / část 3.

16. prosince 2008 v 18:42 | Rimmer |  Krev bestie

Dragana se zmocnila nesnesitelná bolest. Nástroje se mu zařezávaly do kůže a on si s hrůzou uvědomil, že jsou stříbrné. Ačkoli jindy byl proti utrpení imunní, tentokrát ho dohnalo k šílenství. Začal řvát. Jeho řev se nepodobal ničemu, co by ze sebe mohl vydat člověk a snad ani upír. Bylo to děsivé zvířecí úpění. Zdálo se, že trvá věčnost. Carrionová jeho bolesti přihlížela se zvráceným vědeckým zaujetím. Takže tenhle mýtus o upírech je pravda. Nesnesou stříbro. To si ostatně ověřila už při použití paralyzujícího plynu. Ale teď to mohla sledovat na vlastní oči. Jeden z nástrojů byl z chirurgické oceli, ostatní byly potaženy stříbrem. Ocelový pronikal do upírovy kůže očividně hůře, navíc se rána prakticky ihned uzavírala. Postříbřené projely tkání jako máslem a zůstávaly po nich rány se zčernalými okraji. Vytékala z nich hustá, tmavá krev. Vedle skalpelů se vynořily jehly a začaly krev odsávat. Celá operace zabrala necelou půlminutu. Robotické paže zmizely, Draganovy rány se pomalu začaly scelovat. Ty po stříbře však mnohem pomaleji a nechávaly zčernalé jizvy. "Odebrání vzorků dokončeno, doktorko," ozvala se z prostoru Alexa.





"Ty mrcho! Ty hnusná mrcho!" Tentokrát už se Dragan ani nepokusil ovládnout. Vztek konečně vyplul na povrch a vybuchl. Bolest mu dodala sílu, jeho pouta nebezpečně zapraskala. Carrionová bezděčně o krok ustoupila. I tentokrát však jeho vzteklý nápor vyšel nazmar. "Omlouvám se, ale jinak to nešlo. Ty vzorky jsem potřebovala a sám uznáte, že to byla jediná možnost, jak je získat," prohlásila s falešnou lítostí, "a teď mě prosím omluvte. Musím se věnovat výzkumu. Alexo? Hodila bys mi analýzu těch vzorků na monitor?" Na nejbližím monitoru se rozsvítil záběr upírovy krve, mnohonásobně zvětšený mikroskopem. Buňky se oproti lidským pohybovaly pomaleji, ale jakoby agresivněji. Krevní destičky byly také čímsy zváštní. Jako by se neustále rozmožovaly. Krevní barvivo se podobalo hemoglobinu, ale bylo mnohem tmavší. Při běžném pohledu byla tedy upíří krev tmavší a hustější než lidská. "Alexo? Smíchej jeden ze vzorků s obyčejnou lidskou krví, " požádala doktorka. "Jistě," ozvala se Alexa. Na obrazovce se objevil detailní mikroskopický záběr lidského vzorku. Náhle se do něj vmísil mnohem menší vzorek upíří krve. Carrionová užasle sledovala, jak upírské buńky napadají a mění ty lidské. Během chvíle vznikl zcela nový vzorek. Krev teď byla jen o odstín tmavší než lidská, avšak buňky už na první pohled vypadaly zdegenerovaně. Získaly spíše podobu buněčného viru.

"Úžasné," vydechla doktorka ohromeně. "Alexo chci abys to vyzkoušela na pokusných subjektech. "Jedničce vstříkni virus, pak ji nech pohromadě s Dvojkou, Trojkou a Čtyřkou. Pětce odsaj veškerou krev a pak ji nahraď vzorkem." Na obrazovce se objevily klece s bílými myškami. Byly oddělené dřevěnými přepážkami. V kleci označené číslem Jedna se objevila miniaturní mechanická paže, zmenšeni těch, které odebraly vzorky Draganovi. Myš s pštěním utekla do rohu. Neunikla. Pod kůži jí pronikla jehla s trochou upíří krve. Během půl minuty sebou začala škubat, jakoby v křeči. Její oči se zakalily a ztuhla. "Subjekt Jedna negativní,"ohlásila Alexa. V tu chvíli sebou však mrtvá myš škubla. Pomalými, trhavými pohyby se postavila. Pohybovala se nemotorně, její pohled byl stále zakalený. Myš v kóji Dvě, jakoby vycítila nebezpečí, utekla do nejvzdálenějšího místa. "Propoj kojé Jedna a Dvě, Alexo," fascinovaně poručila Carrionová. Přepážka zmizela. Nakažená myš pomalu zamířila ke své živé družce. Ta se vyděšeně pustila do mříží. Zuřivě hryzala tvrdý kov. Nemrtvá myš se dostala na dosah živé. Zuřivě se do ní zakousla a začala jií trhat z třesoucího se tělíčka kusy masa. Nešťastná Dvojka dlouho nepřežila. Avšak i její zohavené tělíčko se se skelným pohledem zvedlo. Společně s Jedničkou pomalu zamířily k přepážce Trojky. Začaly na ni pomalu dorážet. "Vypusť Trojku a Čtyřku." Obě zdravé myši, pološílené strachy, se brzy staly oběťmi svých družek. "Tak teď Pětku, Alexo. Odsaj krev a nahraď ji." Alexa okamžitě poslechla. Do vysátého tělíčka páté myši se zabodla stříkačka. I ona se po chvilce vrátila k životu, ale neměla skelný ohled a její pohyby byly normální. Okamžitě se vrhla na baňku s vodou a během okamžiku ji vyprázdnila. Evidentně měla obrovskou žízeň. Vrhla se proti dřevěné přepážce, která ji dělila od jejích čtyřech protějšků. Jejímu zuřivému náporu dřevo neodolalo. A pak, proti všem očekáváním, v boji čtyři proti jedné doslova rozsápala své protivnice na kusy. Lačně, ale s jakýmsi odporem hltala jejich krev.

Doktorka ohromeně sledovala situaci na monitoru. To bylo ohromující. Několik ran, které Pětka utržila se okamžitě zhojilo. Jestli to tohle provedlo s pokusnými myškami, jak by to asi působilo na člověka? Třeba na ni samotnou? Mohlo by to zlepšit její pracovní výsledky. Mohla by se stát vedoucí celého komplexu v Lethall Fall. Její možnosti by byly... Obrovské. Fascinující. Mohla by vést celou společnost. Ano. Vždycky věděla, že byla výjimečná. Měla na víc, než dělat v laboratoři. A v hlavě jí pomalu rostl plán, jak toho dosáhnout. Ano. Musela to udělat. Chtěla to udělat.

"Pane Dragane? Myslím, že nastal čas si vážně proluvit. Tak trochu... obchodně..., " řekla doktorka přes stěnu boxu. "Obchodně? Co byste mi asi tak chtěla nabídnout? Směšné," opáčil kousavě Dragan. "Otázka zní, co můžete nabídnout vy mě. Koneckonců, to vy jste připoutaný a váš život i svoboda závisí na mých rozhodnutích. Nechtěla jsem použít tenhle argument, ale..." Výhružka v jejím hlase byla jasně patrná. Dragan se užíral bezmocným vztekem. "Tak dobrá. Co po mě chcete?" Doktorka se usmála. "Chci, abyste mě zabil. Abyste mě přeměnil v plnohodnotného upíra. A věřte mi, pokud se ze mě stane ta tupá zombie, Alexa si s vámi poradí. Zabije vás, ale pěkně pomalu. A věřte, že tekuté stříbro neí věc, se kterou byste se chtěl setkat." "Vy jste zešílela, doktorko. Ale vem vás čeert, nic jiného mi nezbývá," zavrčel Dragan.

Carrionová vstoupila do boxu. Sundala si své stříbrné náušnice a řetízek. Tohle už nosit nemohla. Nebylo jí to líto, nikdy si na ty cetky moc nepotrpěla. Zblízka se zadívala upírovi do očí. Ucítila v sobě nápor směsice strachu a touhy. Šíleně ji přitahoval, ale zároveň se ozval její pud sebezáchovy. Toha však nakonec převládla. I Dragan se přestal ovládat. Ucítil blízkost čerstvé, mladé krve, ba co víc, krve nádherné ženy. A ona se mu sama nabízela. Přišla ukojit jeho žízeň. Musel jí vyhovět, chtěl jí vyhovět. Vzrušeně olízl své studené rty. Carrionová pomalu naklonila hlavu a odhrnula si vlasy. Naklonila se nad připoutaného upíra a nabídla mu hladkou kůži svého krku. V jeho pootevřených ústech se jasně rýsovaly mohutné špičáky. Prudce trhl hlavou a prokousl doktorčino hrdlo. Z jejích úst se vydralo zasténání, bolestivé a smyslné zároveň. Cítila, jak se jí zmocňuje závrať a pevně sevřela desku stolu. Nesměla se mu vysmeknout. Jak z ní rychle unikala životodárná míza, její vědomí se zatemňovalo, až ji nakonec opustilo docela. Svět kolem ní se propadl do temného prázdna. Doktorka Carrionová zemřela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 barush barush | 20. prosince 2008 v 0:13 | Reagovat

páni.. všechny tři části sem přečetla téměř na jedno nadechnutí.. fakt dobrý ;) ..a ta ženská neni normální, bejt dobrovolně upírem no..  i když... :D jo, a máš fakt úžasnou fantazii!! těšim se na pokráčko! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama