Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Kapitola 1. - Ve jménu vědy / část 2.

11. prosince 2008 v 22:40 | Rimmer |  Krev bestie
"Kdo sakra jste?! Kde to jsem?! A co chcete?!" Navzdory svému vzteku se Dragan dokázal ovládnout, a tak jeho slova byla spíš tichá a mrazivá, než přímo vzteklá. "Hezky popořadě, příteli. Jmenuji se doktorka Carrionová. Nacházíte se v laboratoři Alexa Corporation, jak už jsem říkala. A co po vás chci? To bude asi trošku složitější, vzhledem k... k podstatě vaší existence," usmála se Carrionová. "K podstatě mojí existence? Co vy sakra můžete vědět o mojí existenci?" Teď už byl vztek v jeho hlase jasně patrný. Znovu se pokusil přetrhnout pouta. Neúspěšně. "Co o vás můžeme vědět? Otázka zní, co o vás víme. A my toho víme poměrně dost," řekla Carrionová se škodolibým úsměvem.



"Tak za prvé, jste upír. Jako člověk jste se narodil v roce 1568 v malé rumunské vesnici. Rodiče vám dali jméno Petrusjev, celým jménem Petrusjev Draganič. O vašem lidském životě víme málo, snad jen, že jste se nikdy neoženil a neměl děti. Nevíme ani kdo a za jakých okolností vás proměnil. A od doby, co jste se stal upírem, jste si pravidelně vybíral oběti. Naštěstí pro lidskou rasu, jste je neproměňoval, ale po nasycení zabil. Za ta staletí po vás šlo několik desítek lovců upírů, většina z nich skončila mrtvá. Nikdo z nich nebyl schopen vás zabít. Až ti, které jsme najali my, byli schopní vás chytit. A pravděpodobně jen díky pomocí našich moderních technologií. Pokud vás to potěší, tak už jsou oba po smrti." Po doktorčiných slovech se Draganovým obličejem mihl záblesk úžasu. "Jak jste toho mohli zjistit tolik? A proč... Jste je zabili?" Carrionová se usmála. "Máme své zdroje, pane Dragane. A proč museli zemřít? Byli jediní, krom našich lidí, kdo o vás věděl. Nemáme zájem, aby někdo věděl, že jste tady. Snad vám jich není líto? To by mě překvapilo." Tentokrát se chladně zasmál Dragan. "Líto? Od doby, co jsem se stal upírem, lítost neznám. Ale přiznávám, že si získali trochu mé úcty. I přes vaši technickou pomoc byli jediní, kdo mě dokázal dostat do tak... Nepříjemné situace. Ale přejděme k věci. Co po mě chcete? O co vám tedy jde?!"

"Tak pro začátek bych se ráda dozvěděla něco víc o upírském rodě. Mohl byste mi udělat... říkejme tomu třeba odbornou přednášku," řekla Carrionová. Vzala židli a posadila se vedle boxu po Draganově pravici. "Alexo?" Zeptala se do prostoru. "Ano, paní doktorko?" Odpověď jako vždy přišla odnikud a odevšad. "Zaznamenala bys prosím můj rozhovor s panem Draganem? A zakóduj ho, přístup k němu chci mít jen já," poručila si Carrionová. "Jistě, jak si přejete," odpověděl Alexin dívčí hlas. "Kdo to je?" Zeptal se Dragan se zájmem. "Ve své podstatě spíš co. Alexa je umělá inteligence, virtuální osobnost. V podstatě je to náš nejlepší vědecký mozek tady. Ovládá celé laboratoře, kompletně vše. Od systému zabezpečení, po chod počítačové sítě. Dá se říct, že je mozkem celého zdejšího komplexu," odpověděla mladá doktorka a napadlo ji, jestli si ten upír vůbec uvědomuje, že je jediný tvor mimo Alexa Corporation, který má takové informace. "Ale teď bych se opravdu ráda dozvěděla něco víc o vaší rase." Dragan zavřel oči a zamyslel se. Pouta nemohl přetrhnout.Neviděl nejmenší šanci, jak se odtud dostat. A časem bude potřebovat krev. Věděl, jak šílená může být jeho touha. A cosi mu říkalo, že ta mladá doktorka udělá vše, aby zjistila co potřebuje. A to znamenalo, že pokud jí on poskytne spolupráci, mohla by mu i ona dát to, co chce.

"Tak dobrá. Co chcete vědět?" Přes tvář Carrionové se mihl vítězný úsměv. V jejím hlase se objevila stopa téměř dětské nedočkavosti. "Jak se přenáší upírství?" Dragan se usmál. "Přece kousnutím. Jakmile upír kousne svou oběť, dostane se jí do krve cosi jako upírský virus. Ten vyvolává touhu po čerstvé krvi. Takže i když člověk kvůli ztrátě krve zemře, tento instinkt v jeho mozku přetrvá a tak vlastně dál řídí jeho mrtvé tělo." Doktorka si ho se zájmem prohlížela. "A proč tedy své oběti zabíjíte? Bojíte se, že by se upíři mohli přemnožit?" "No i tak by se to dalo říct. Ale Háček je v něčem jiném. Pokud upír zůstane bez krve příliš dlouho, vysaje svou oběť dokonale, takříkajíc do poslední kapičky. Pokud by takového člověka nezabil, stal by se z něj upír jako on. A tím by ohrozil jeho teritorium. Přibylo by nevyjasněných úmrtí a zvýšilo by to pozornost policiie. Nejlepší výhodou upírů je to, že na ně lidé nevěří. Takže v rámci své vlastní bezpečnosti oběti zabíjím. Ale to není příliš obvyklý jev. Tedy myslím to, že by upír zůstal bez krve příliš dlouho. Nikdo z nás to nenchá zajít tak daleko. Krev je pro nás jako pro lidi jídlo, jíme, i když nemáme právě hlad. I když máme jen chuť. A v tom je jeden z největších problémů. Pokud v člověku zůstane krev, pokud není vysátý úplně, spojí se lidské buňky s upířími, které by je jinak zcela nahradily. Takhle ale dojde k mutaci, která přetvoří lidský organismus. Stanou se z nich nemyslící bestie. Z upíří touhy po krvi se stane touha po čerstvém mase, celý jejich organismus se vrátí na úroveň zvířat nebo snad ještě níž. Jejich schopnost chůze se vrátí do dětského věku, pohybují se asi tak, jako by se právě naučili chodit. Ztratí schopnost řeči, dokáží jen vrčet jako zvířata. Stanou se z nich jakési zombie, jak by to vyjádřili scénáristé v Hollywoodu. A každé kousnutí takového člověka je nakažlivé a smrtelné. Bohužel, i v tomto případě je instinkt silnější než smrt. Jediná možnost jak je zabít, je zcela odrovnat jejich schopnost myslet. Zlomit vaz, poškodit mozek, useknout hlavu."

Carrionová téměř zářila štěstím. Dozvěděla se o upírech pravděpodobně mnohem víc, než kdokoli před ní. Teď už potřebovala jen pár posledních informací a mohla přistoupit k testům. "Dobrá, a co jiné bájné upírské vlastnosti? Regenerace? Nadlidská síla, rychlost, hbitost? Inteligence?" Dragan se znovu zamyslel. Neměl by teď začít vyjednávat? Začít si klást podmínky? Rozhodl se ještě chvíli pokračovat ve spolupráci. "Ano. Pokud se člověk stane upírem... Myslím tím normálním, ne jen nemrtvým člověkem. Pokud se jím stane, získá tyhle schopnosti a k nim jednu ohromnou výhodu. Nezná lítost ani slitování.Uvažuje zcela racionálně, bez jakýchkoli ohledů. Což podstatně zvýší jeho inteligenci - ztratí totiž zábrany. Téměř nic pak není nemožné."

"Děkuji, pane Dragane. Náš rozhovor byl velice poučný. A teď přistoupíme k další fázi testů," podotkla Carrionová spokojeně. "Cože? Jaké fázi? Co se mnou chcete dělat?!" Poprvé po dlouhé době Dragan opravdu pocítil strach. Strach z neznámého. Znovu se bezvýsledně pokusil osvobodit. "K organickým testům," řekla chladně doktorka. Ze stropu boxu sjelo několi robotických paží. Na jejich koncích se blýskly jehly a skalpely. S přesností vlastní pouze stroji se rozmístily nad různými místy Draganova těla. V jeho očích se náhle objevil děs. Místností se rozlehl chladný hlas doktorky Carrionové: "Odebírání vzorků, subjekt DX01. Pusť se do toho, Alexo." Mechanické paže zahájily svou práci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marťa Marťa | Web | 13. února 2009 v 18:04 | Reagovat

to je perfektní! Nechceš spřátelit? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama