Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Prosinec 2008

Kapitola 2. - Myslím, tedy jsem... / část 2.

29. prosince 2008 v 19:17 | Rimmer |  Krev bestie
Odložil pumpovací brokovnici a uchopil SPAS. Tahle zbraň ho fascinovala. Poloautomatická brokovnice. Nemusel nabijet po kadém výstřelu. Jediná nevýhoda byla, že na jeden zásobník bylo jen osm nábojů. Další terče se roztříštily pod jeho zběsilou palbou. Když pochopil, že Samanthu ztratil úplně, nechtěl už zjišťovat proč. Věděl jen, že musí pryč. Musel skoncovat se vším, co by mu ji připomínalo. A tak se dal nalejt. Stal se z něj mariňák, jeden z nejlepších. Ale to mu nestačilo. Našel si nový cíl a tvrdě za ním šel. Prodělal náročný výcvik SEALu a Zelených baretů. O zbraních věděl vše. Dokázal zabít čímkoli, od holých rukou po bojovou helikoptéru. Dokázal přežít v divočině, v podmínkách, které by jiný člověk nevydržel. Všechno to napětí ho připravovalo o možnost vzpomínat. Nebyl čas, nemohl si to prostě dovolit. A pokud ho jeho vzpomínky dostihly, šel dobrovolně do ještě náročnějších akcí než dřív. Smrt se mu stala téměř životní družkou. Dýchala mu na paty pořád a všude. Unikal jí, ale stále tajně doufal, že ho dostihne. Smrt... Vzpoměl si, jaké to bylo když ji viděl poprvé.


Kapitola 2. - Myslím, tedy jsem... / část 1.

25. prosince 2008 v 19:50 | Rimmer |  Krev bestie
Věnováno všem "mým Samanthám."

Skupina mužů posedávala uvnitř jedné z mnoha místností komplexu Alexa. V tuhle chvíli neměli nic na práci, měli být prostě jen "k dispozici." Někteří z nich kouřili, jiní pospávali, četli si nebo něco vyprávěli přátelům z jednotky, kteří je byli ochotni poslouchat. Jeden z nich však seděl stranou od ostatních a zíral do zdi. Pozoroval lesklou stěnu před sebou a snažil se si vyčistit hlavu. Jako vždycky. Nechtěl přemýšlet, když nebyl v akci. V době klidu jeho myšlenky měly moc volnosti a nutilo ho to myslet na věci, které chtěl pokládat za minulost. Radši se donutil přemýšlet o té dnešní akci. Ano, to byl dobrý námět.



Kapitola 1. - Ve jménu vědy / část 4.

21. prosince 2008 v 16:00 | Rimmer |  Krev bestie
Virus se začal rychle šířit mrtvým tělem. Veškerá krev zmizela a tak mu nic nebránilo. Ovládl veškeré svaly, mozek a nervová zakončení. Začala se tvořit nová krev: tmavá a hustá. Během pár minut už proudila prázdnými tepnami. Oči mrtvé doktorky se zachvěly a otevřely. Carrionová se rozechvěle postavila. Pokusila se nahmatat si puls - bezvýsledně. Podívala na svůj odraz ve skle boxu. Byla bledá a její oči jí připadaly jaksi cizí. Ale jinak žádnou změnu neregistrovala. Ale ona potřebovala vědět, jestli se pokus zdařil!Impulsivně vytáhla z kapsy pláště propisku. Aniž by si byla jistá, co vlastně dělá, zarazila si ji hrotem přímo do dlaně. Bolest, kterou pocítila, byla mnohem menší, než jakou čekala. Jakmile propisku vytáhla, rána se téměř okamžitě zacelila. Kůže na jejím místě byla znovu hladká jako dřív. A chladná. Potřebuji udělat testy, uvědomila si. "Alexo? Jdu do boxu X2, chci abys provedla všechny testy. A... Pro jistotu připrav balíčky s krví. Nejsem si jistá, kdy ji budu potřebovat." Doktorka odešla z Draganova boxu do jiného, téměř identického. Jen místo Dragana si na stůl lehla ona. Zavřela oči a nechala Alexu pracovat.


Kapitola 1. - Ve jménu vědy / část 3.

16. prosince 2008 v 18:42 | Rimmer |  Krev bestie

Dragana se zmocnila nesnesitelná bolest. Nástroje se mu zařezávaly do kůže a on si s hrůzou uvědomil, že jsou stříbrné. Ačkoli jindy byl proti utrpení imunní, tentokrát ho dohnalo k šílenství. Začal řvát. Jeho řev se nepodobal ničemu, co by ze sebe mohl vydat člověk a snad ani upír. Bylo to děsivé zvířecí úpění. Zdálo se, že trvá věčnost. Carrionová jeho bolesti přihlížela se zvráceným vědeckým zaujetím. Takže tenhle mýtus o upírech je pravda. Nesnesou stříbro. To si ostatně ověřila už při použití paralyzujícího plynu. Ale teď to mohla sledovat na vlastní oči. Jeden z nástrojů byl z chirurgické oceli, ostatní byly potaženy stříbrem. Ocelový pronikal do upírovy kůže očividně hůře, navíc se rána prakticky ihned uzavírala. Postříbřené projely tkání jako máslem a zůstávaly po nich rány se zčernalými okraji. Vytékala z nich hustá, tmavá krev. Vedle skalpelů se vynořily jehly a začaly krev odsávat. Celá operace zabrala necelou půlminutu. Robotické paže zmizely, Draganovy rány se pomalu začaly scelovat. Ty po stříbře však mnohem pomaleji a nechávaly zčernalé jizvy. "Odebrání vzorků dokončeno, doktorko," ozvala se z prostoru Alexa.



Kapitola 1. - Ve jménu vědy / část 2.

11. prosince 2008 v 22:40 | Rimmer |  Krev bestie
"Kdo sakra jste?! Kde to jsem?! A co chcete?!" Navzdory svému vzteku se Dragan dokázal ovládnout, a tak jeho slova byla spíš tichá a mrazivá, než přímo vzteklá. "Hezky popořadě, příteli. Jmenuji se doktorka Carrionová. Nacházíte se v laboratoři Alexa Corporation, jak už jsem říkala. A co po vás chci? To bude asi trošku složitější, vzhledem k... k podstatě vaší existence," usmála se Carrionová. "K podstatě mojí existence? Co vy sakra můžete vědět o mojí existenci?" Teď už byl vztek v jeho hlase jasně patrný. Znovu se pokusil přetrhnout pouta. Neúspěšně. "Co o vás můžeme vědět? Otázka zní, co o vás víme. A my toho víme poměrně dost," řekla Carrionová se škodolibým úsměvem.


Kapitola 1. - Ve jménu vědy / část 1.

7. prosince 2008 v 20:19 | Rimmer |  Krev bestie

Nočními ulicemi města Lethall Fall se řítila kolona vozů. Projela hlavní ulicí napříč celým městem, otočilo se za ní jen několik bezdomovců a ti okamžitě odvrátili zrak. I policejní hlídkový vůz jako by jejich nepovolenou rychlost nezaregistroval. "Do prdele! Zase ti hajzlové z Alexy! Můžou si dělat co chtějí, " zavrčel policista ke svému parťákovi. Ten jen bezmocně pokrčil rameny. "Vždyť víš že proti tomu nic nezmůžem. Kdybysme se je pokusili zastavit, nejspíš by ani nezpomalili a kdybysme chtěli střílet, klidně by nás sejmuli. Vždyť víž že Alexa Corporation ovládá celý tohle město. A kdoví, možná i celej stát. Maj prsty úplně všude. Nemá smysl dělat si problémy," odpověděl mu. Oba raději dál pokračovali v pravidelné hlídce.