Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Mafia: The city of Lost Heaven

9. listopadu 2008 v 18:14 | Rimmer |  Mafia
Mafia. Kultovní hra brněnského studia Illusion Softworks. Na dobu, kdy byla vyrobena, vybavená špičkovou grafikou, perfektní hratelností a to nejhlavnější: Strhujícím příběhem. A protože vím, že stále existují lidé, kteří se s ní dosud nesetkali, rozhodl jsem se, že by byla škoda je o tak skvělý příběh připravit. A proto jsem se pustil do přepisování celého příběhu, ať už misí či videosekvencí, včetně autentických dialogů z české verze hry. Pevně doufám, že mi nepřijde žaloba od pánů z Illusion Softworks, vždyť jim vlastně dělám reklamu. Příběh je jejich a já před ním smekám.


Prolog

Psal se rok 1938. Nad Evropou se stahovaly mraky druhé světové války, americké městečko Lost Heaven však stále žilo svůj vlastní život. Ulice plné lidí a aut, tramvaje a nadzemní dráha pendlující sem a tam. Sluncem prozářený všední den. Ve stanici Giulliano Street se skřípěním zabrzdila souprava nadzemní dráhy. Mezi vystupujícími lidmi byl i vysoký muž v černém obleku s kloboukem na hlavě. Mohlo mu být něco mezi třiceti a čtyřiceti, spíš méně než víc. Jeho sytě modré oči ostře kontrastovaly s tmavou pletí a vlasy, rysy zděděnými po italských předcích. Tommy Angelo se opatrně rozhlédl po nástupišti a vydal se ke schodům, které klesaly na ulici. Na posledním schodu se ohlédl znovu, ujistil se, zda ho někdo nesleduje a zamířil do malého baru na druhé straně ulice.

Uvnitř vládla příjemná atmosféra, útulným prostředím se tiše linuly tóny jazzu. Tommy si sundal klobouk a kabát a zaměřil se na stůl v nejodlehlejším koutě místnosti.Spatřil muže v bílé košili s modrou kravatou. Mohlo mu být kolem čtyřiceti, ale v jeho obličeji už život stihl vyrýt vrásky a mezi hnědými vlasy se začínaly objevovat stříbrné pramínky. Jeho tvář zdobilo týdení strniště, ale nezdálo se, že by mu to nějak vadilo. Jeho práce ho zajímala víc, než vzhled. "Detektiv Norman? Můžu si přisednout?" Zeptal se Tommy. Muž na něj upřel pohled svých modrých očí a beze slova mu pokynul, aby se posadil naproti němu. "Omlouvám se za to zdržení, ale nechtěl jsem, aby mě někdo viděl. Rozumíte mi..." Začátek konverzace přerušila blonďatá servírka. "Co to bude pane?" obrátila se na Tommyho. "Capuccino," odpověděl jí po krátkém zaváhání. "Jak si přejete." pokrčila rameny a odešla.

Tentokrát promluvil Norman. "Co mi chcete? Nemám ve zvyku vysedávat s lidmi, jako jste vy." Než odpověděl, tak se Tommy pohodlně opřel. "Měl bych pro vás nabídku k obchodu, detektive." Setkal se s chladným pohledem Normanových očí. "Nejsem obchodník. A i kdybych byl, s lidmi jako vy, bych určitě neobchodoval." Tommy se nedal jeho postojem odradit a pokračoval. "Taky běžně neobchoduju s lidma jako vy. Ale tohle je poněkud zvláštní obchod. Výhodnej jak pro vás a vaše nadřízený, tak pro mě. Jedná se o určitej druh výměny." V policistově tváři se rychle mihl náznak zájmu, který se vzápětí lehce promítnul i do jeho hlasu. "Výměny...?" zeptal se. "No, řekněme... řekněme, že zastávám vysokou funkci v ne zrovna legální organizaci. Teoreticky. Je to přesně ten druh organizace, o jejíchž představitelích činnosti byste toho vy chtěli vědět co nejvíc. A já naopak, bych je nechtěl z určitých..." Rozhovor znovu přerušila servírka, která Tommymu přinesla capuccino. "Tady je vaše capuccino, pane." "Díky," usmál se Tommy a pokračoval. "Mám prostě svý osobní důvody, proč s touhle organizací nechci mít nic společnýho. Neni to ovšem jednoduchý, odejít jen tak z tohohle byznysu... Chápete." Norman souhlasně pokýval hlavou. "Myslím že rozumím moc dobře. Skončíš s kulkou v čele, jestli se rychle nezdekuješ, že? " Teď pro změnu přikývl Tommy. "Je to možný, ale neni to ten hlavní důvod. Máte děti, detektive? Já mám ženu a dceru. A nechci, aby kvůli mě měly nějaký problémy." Norman se ušklíbl. "Já ale nejsem žádnej ochránce Taliánů, co si podělali život. Na děti jsi měl myslet dřív, protože..." "Samozřejmě, samozřejmě...," skočil mu Angelo do řeči. "Já nechci nic zadarmo. Proto vám nabízím tenhle obchod. Říká vám něco jméno Salieri?"

Po těch slovech sebou Norman trhl. "Salieri?! To bych řekl, že říká! Máte s ním snad něco společnýho? " "Dá se to tak říct," potvrdil Tommy."Několik let jsem pro něj pracoval. Teď mě chce zabít. Když mě a mojí rodině poskytnete ochranu, můžu vám o něm říct všechno. Jména, data, částky, prostě všechno. Myslím, že to bude klidně stačit na doživotí." Teď bylo na Normanovi, aby zareagoval. "Nejsem ale žádnej Santa Claus, sestli s tím půjdu za šéfem, musím vědět všechno, co víš, a musím mít jistotu, že půjdeš svědčit k soudu." "Spolehněte se," přitakal Tommy. "Pokud máte dost času, můžu vám vyprávět celej svůj příběh: všechny akce, na kterých jsem za ty roky makal." Detektiv Norman se usadil pohodlněji. "Prosím, já mám času dost. Můžete začít..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 9. listopadu 2008 v 20:03 | Reagovat

Teda tu hru určitě hrát nebudu, protože na ní nemám čas:D...ale jako příběh to je hooodně zajímavý;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama