Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Mafia: Nabídka, která se neodmítá.

9. listopadu 2008 v 20:20 | Rimmer |  Mafia
Nabídka, která se neodmítá

Podzim 1930

Původně jsem by taxikář. I když to zrovna moc neneslo a dělal jsem to od nevidim do nevidim, byl jsem rád, že mám aspoň nějakou práci. Byla krize a ne každej se měl aspoň tak, jako já. K prvnímu kšeftu pro Salieriho lidi jsem přišel jak slepej k houslím právě kvůli taxíku. Jednoho dne, měl jsem už po šichtě, jsem se jenom tak poflakoval...



Nočními ulicemi města se bláznivou rychlostí řítila dvě auta. Vražednými manévry vybírala zatáčky . Z okénka u spolujezdce prvního auta šlehaly záblesky a bylo slyšet štěkání automatické pistole. Kulky směřovaly na auto pronásledovatelů. Ti opláceli stejnou mincí. Ze zadních oken s mnohem větší kadencí hřměly hlavně dvou samopalů Thompson. Vedoucí vůz náhle prudce zatočil do boční ulice a řidič-pronásledovatel nestačil zareagovat. Stíhaní muži tak získali malý náskok, ne však nadlouho.

Když najednou jsem uslyšel pekelnou ránu...

Tommy se odlepil od taxíku a zvědavě se vidal za roh, odkud se ozvala ona rána. "Do hajzlu Same, já to koupil! Do hajzlu, kurva! " Zaslechl klení zpoza rohu. Najednou se odtamtud vynořil muž v černém obleku se světle modrou košilí a tmavě modrým motýlkem. V ruce držel automatickou pistoli Colt 1911. Rychlým pohledem zhodnotil situaci a vrátil se pro zraněného přítele. "Neřvi a dělej, je tady auto, to zvládnem! "

Bylo mi jasný, že ty chlápci budou potřebovat rychle pryč a když jsem viděl bouchačky, tak jsem si řek, že bude lepší spolupracovat, než skončit s dírou v hlavě.

Muž v černém Tommym prudce smýkl směrem k autu. "Dělejte, honem!" Zpoza rohu se vypotácel jeho parťák, muž v šedivém obleku s červenou kravatou. Pravou rukou si svíral krvácející ránu na stehně a v levé držel pistoli. Tommy se vrhnul za volant a oba muži si naskočili do auta. "Kam to bude?" Zeptal se absurdně Angelo z profesionálního zvyku. "Pryč...A doufám, že jseš zatraceně rychlej, rychlejší, než tady Sam." Odpověděl zraněný muž, který si sedl nasedadlo spolujezdce, s pistolí namířenou na Tommyho hlavu.

Bylo mi jedno kam, hlavně pryč od chlápků, co byli v patách mejm novejm zákazníkům.

"Teď mě dobře poslouchej. Musíme setřást ty hajzly za náma, jestli to nedokážeš, tak je s náma ámen a s tebou taky. Šlápni na to, kámo!" Zařval zraněný muž a nemluvil do větru. Za rohem už se vynořily reflektory auta pronásledovatelů. Taxikář sešlápnl plynový pedál, od pneumatik se zakouřilo a taxík se s řevem vyřítil ulicí. Kolem oken zakvílely kulky, několik jich zabubnovalo o plechy karoserie. Angelo vztekle zařval. "Můj taxík!" Prudce zabočil do boční ulice a přemýšlel, jak je co nejrychleji setřást. Jedna z kulek rozbila zadní sklo. Pronásledovatelé se začali tlačit na levou stranu taxíku, s úmyslem dojet na jeho úroveň. To jim však Angelo nehodlal dovolit. Kdyby je pustil vedle sebe, byli by včšichni mrtví. Trhl volantem doleva a donutil tak pronásledovatele zabrzdit. Jinak je by totiž čekal střet s lampou na okraji chodníku. To ho přivedlo na riskantní myšlenku. Nechal pronásledovatele najet kapotou vozu až těsně podle svého boku. Neměl čas to vysvětlovat svým spolujezdcům a ti se s hrůzou v očích přikrčili k podlaze, aby unikli ječícím kulkám. "Ty idiote! Šlápni na to! " Tommy si však jen počkal na nejbližší lapmu a pak strhnul volant směrem k ní. Zadek taxíku donutil auto pronásledovatelů zatočit ve stejném směru. Tommy si o lampu téměř urazil zrcátko, tak těsně ji minul. Řidič druhého vozu takové štěstí neměl. Vůz v se v plné rychlosti střetl s železnám sloupem a jeho posádka se rychle odebrala do hlubin bezvědomí. Tommy srovnal volant a jen tak tak se vyhnul protijedoucímu vozidlu. Celou tu šílenou jízdu absolvoval v protisměru. Byl zázrak, že všichni ještě žili.

"Skvělé! Máme je z krku!" Zajásal Sam. I druhému muži se očividně ulevilo. "Dobrá práce kamaráde, teď nás zavezeš do Salieriho baru, já ti budu ukazovat, kterým směrem to je." Jako by to Tom nevěděl. Stačilo aby mu řekli ulici a čtvť a zamířil nejkratší cestou do Little Italy. Projížděl nočním městem a měl veliké potíže soustředit se na jízdu. Kdo by v jeho situaci neměl? V autě dva gangstery a díry po kulkách. Neměl ponětí kde vezme na opravu. Ale byl rád že žije. Ani nevěl jak, se dostali k Salieriho baru. "A jsme doma! Počkej tady, kamaráde. Sam skočí za panem Salierim pro tvoji odměnu. Díky za pomoc, měj se." Oba přešli ulici a zmizeli za dveřmi baru.

Tom vypnul motor a zapálil si cigaretu. Přežil. Pak si všiml dvou mužů, stojících před barem. Vypadalo to, že se baví o něm. Ano, teď se jeden z nich otočil a zadíval se na něj. Angela ten pohled znervóznil. Dveře baru se znovu otevřeli a vyšel Sam. Přecházel ulici směrem k jeho autu a s chladným výrazem v očích si výmluvným gestem sáhl pod sako. Tam, kde obvykle bývá pouzdro se zbraní. Tom se roztřesenými prsty pokoušel rychle strčit klíčky do zapalování. Spadly mu na podlahu. Zdvihl je, ale to už byl Sam u otevřeného okénka. Vytáhl ruku z pod saka a v ní se objevila... Tlustě naditá obálka. "Pan Salieri ti děkuje, stejně jako já a Paulie. Tady ti posílá nějakou kompenzaci za škody, který ti vznikly na autě, a za tvoje služby." V Tomově hlase zazněla úleva. "Jo, určitě, díky. Že... Pana Salieriho pozdravuju." Sam pokýval hlavou. "Pan Salieri ti taky vzkazuje, že je ti moc zavázanej. Kdybys někdy něco potřeboval, můžeš kdykoli přijít, protože pan Salieri nezapomíná na přátele, který mu pomohli. Kdybys měl zájem, možná bysme pro tebe měli i práci. Za slušný peníze. Dobrý chlapi jako ty bereme vždycky." Tommy nechtěl vypadat jako nevděčník ale i přesto odpověď jen vykoktal. "Hmm, jasně... Budu o tom přemejšlet... fakt... ale... asi už budu muset jet, dát do kupy káru a tak... " Sam se chápavě usmál. "V pořádku, chápu. Nech si to projít hlavou. A je ti jasný, že tahle příhoda je jen mezi náma... Měj se." tichá výhružka zůstala nevyřčena a Tommy beze slova nastartoval a odjel.

Když jsem rozbalil pytlík s prachama, málem mě vomyli. Bylo tam zatraceně víc, než jen na opravu auta. Stejně jsem ale ani na chvilku neuvažoval vo tý nabídce. Nechtěl jsem se zaplíst s nějakejma grázlama, ať už maj prachů, kolik chtěj. Lepší bejt chudej a živej, než bohatej a mrtvej, že jo. Nechal sem vopravit taxík a snažil se na všechno co nejrychlejc zapomenout. Ale jak vždycky říkala moje máma: Cesty páně jsou nevyzpytatelný...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama