Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Bez Svědomí - kapitola 4./2.část - Závěr

20. listopadu 2008 v 18:50 | Rimmer |  Bez Svědomí
Tak a jak už jsem předeslal, je tu závěr. Doufám, že se vám bude líbit...



O několik měsíců později...

Kate s povzdechem uložila do papírové krabice poslední spisy k případu "Pana Svědomí", jak ho na stanici celkem trefně pojmenovali. Mrtvá dívka před klubem Exclusiv byla poslední známou obětí. Ani u ní se nenašla jedinná stopa, nic, čeho by se dalo chytit. K čertu s tím! Vypadalo to, že to tomu šílenci projde. A navíc klidně mohl dál zabíjet jinde. Vztekle krabici zavřela a opatřila potupným štítkem: ODLOŽENO PRO NEDOSTATEK DŮKAZŮ. "Klid Kate. Nemá smysl se rozčilovat, nic tím nezměníš." S úlekem se otočila, John musel vejít do její kanceláře snad skrz zeď, že si ho nevšimla. "Vím to. Ale štve mě, že to ten hajzl klidně může udělat znovu. Nedokážu se smířit s tím, že dál běhá na svobodě. Nedokážu s tím žít!" V Johnových očích se mihl záblesk vzteku a pochopení. "Ale jak jsem řekl, neuděláš s tím nic. Ukaž, vezmu ji do archivu," natáhl se po krabici. "Fajn, ale stejně musim s tebou, nikdo jinej klíče nemá, " nechala ho a otevřela mu dveře. Prošli stanicí, sešli po schodech do suterénu a zastavili se přede dveřmi s nápisem Archiv. Kate chvilku trvalo než našla správný klíč. Ten zaskřípěl ve strém zámku a dveře do archivu se otevřely. Proud světla z chodby ozářil zaprášenou místnost plnou harampádí a krabic s vyřešenými i nevyřešenými případy. John prošel s krabicí k nejbližší polici a v prachu na podlaze po něm zůstaly stopy. "Tak, a případ "Pana Svědomí" je doufám za námi, " řekl, když s hlasitou ranou zabouchl dveře archivu. "Jo. Nemá smysl se tím dál zabývat. Potřebujem relax. Nechceš mě večer pozvat někam na skleničku?" potvrdila jeho slova Kate. "Jasně. Hned po práci?" souhlasil John s patrnou dávkou skrývaného nadšení. "Ne, ještě se doma potřebuju vysprchovat. Co třeba v osm u mě?" "Fajn, v osm tě vyzvednu."

Skvěle. Konečně bych si mohla odpočinout a uvolnit se. A potom, co jsem viděla v jeho pohledu, - nebo co si myslím, že jsem viděla - by to mohlo být velice příjemné uvolnění. Koneckonců, on žádnou milenku taky nemá, alespoň jsem o tom za dobu, co tu slouží, ještě neslyšela. A v městě, jako je tohle, se taková věc neutají. Takže se dá předpokládat, že to bude chtít stejně, možná ještě víc, než já. A když k tomu přidáme ještě trochu alkoholu, je myslím průběh večera i noci jasný... Takové myšlenky se Kate honily hlavou po cestě domů. Narychlo doma poklidila, nejvíc záležet si dala na ložnici, ta měla být, koneckonců, dějištěm dalšího dějství. Pak si pustila sprchu a vychutnávala proudy horké vody na svém těle. Dala si záležet, aby dnes večer byla opravdu přitažlivá a sexy. Rozhodla se pro přiléhavé rudé šaty, které kopírovaly její postavu a končily kousek nad koleny. To by v tom byl čert, aby na tohle nezabral, usmála se, když svůj vzhled hodnotila v zrcadle. Netrpělivě očekávala jindy protivný zvuk zvonku.

Konečně. Za dveřmi stál John v kožené bundě a džínách. Musela uznat že i on vypadal k sežrání, skoro dostala chuť ho hned zatáhnout dovnitř. Ale ovládla se. "No kapitánko, takhle jsem tě v práci nikdy neviděl! Ale myslím, že by produktivitě práce moc neprospělo, kdyby na tobě všichni viseli očima." Usmála se na něj a dobře si uvědomovala, že do toho úsměvu dala víc, než jen radost z jeho komplimentu. Odjeli taxíkem do malého jazzového baru ve městě. Býval skoro prázdný, ale to jim nevadilo. Jeho majitel ho udržoval už spíše z nostalgie. Sedli si k baru, objednali pití a začali si povídat. Oba dávali pozor aby se nedostali k poslednímu případu. Jak večer ubíhal, jejich hovor se stočil k tématům, která byla od práce na hony vzdálená. Z juboxu se ozvala pomalá, tichá melodie ploužáku."Zatancujeme si?" Ruku v ruce odešli na malý parket a přitiskli se k sobě. V tom už bylo víc, než jen nevinný tanec. Jejich těla se k sobě vinula způsobem, ze kterého bylo jasně patrné, o co jim oběma jde. Jejich oči se setkaly a jejich rty se spojily v dlouhém polibku. "Nezakončíme večer u mě?" zašeptala Kate s touhou v hlase. John jen tiše přikývl. Zaplatili a zavolali taxi. Měli co dělat, aby svůj chtíč udrželi na uzdě.

Dveře Katiina bytu otvírali už ve vášnivém objetí. Padli na podlahu v předsíni, Kate kopnutím nohy zabouchla dveře. Spojili se přímo na podlaze, na cestu do ložnice ani jeden z nich neměl trpělivost. Koneckonců, noc byla dlouhá a na to, aby se dostali do postele, bylo času dost. Z podlahy se přesunuli do koupelny a teprve pak se konečně dostali do postele. Ovšem spát rozhodně v úmyslu neměli. Nakonec je však milování unavilo. Konečně, tohle jsem potřebovala, pomyslela si Kate, než ve slastném opojení konečně zavřela oči.

Když se pro budila, spokojeně se protáhla. Lépe řečeno, pokusila se o to. Nemohla pohnout rukama ani nohama. Prudce otevřela oči a oslepilo ji bílé světlo silných zářivek. Uvědomila si, že je nahá (to ji nepřekvapilo, tak přece i usínala), a že leží na něčem studeném, nejspíš kovu. Spatřila obrys vysoké postavy. "Dobré ráno, kapitánko Brigsová. Je vaše poslední. Takže doufám, že si ho užijete." Uvědomila si drtivou logiku a důsledky jeho slov. "Kdo jste?" Zoufale se snažila vzpomenout si, jak se sem dostala. Nebylo to snadné, myšlenky jí v hlavě vířily sem a tam. John... Vzpoměla si jak od ní odcházel. Jak ji políbil na rozloučenou. Pak znovu usnula. A znovu se vzbudila, měla pocit, že je s ní v pokoji někdo další. Pak jí někdo přitiskl polštář na ústa a do krku zabodl injekční jehlu. Pak se propadla do bezvědomí.

"Neodhalila jste mě, ani váš tým. Pravda, také jsem udělal všechno pro to, aby se vám to nepovedlo. Ale teď se vám to vymstí. Za svou chybu budete pykat. Ale nebojte se, budete očištěna. Jako všechny ostatní." Ten hlas! Ten hlas, odněkud ho musela znát, přišel jí povědomý. Kdo by to sakra mohl být? Debilní zářivky, kvůli nim ho vůbec nemohla spatřit! "Vy jste Pan Svědomí!" vykřikla ta slova a uvědomila si, co všechno ji čeká. "Ano. Jsem to já," odpověděl neznámý.

* * *
Do háje! Tohle se nemělo stát! Nemělo se to stát! To nemůžu! Já se nesmím do ní zamilovat! Nesmím se do nikoho zamilovat! Vždyť sám vím, jak by to dopadlo! Musí to skončit. Koneckonců, byla to jen jedna noc! Johnem Blackem zmítaly pochyby. Ne, nesmí to pokračovat. Já s ní nemůžu být, nejde to! Ale co ráno? Uvidíš ji v práci, budeš jí mít stále na očích. Vždyť ani nevíš, jak bude reagovat ona. Co když tě jen využila? A co když ne?! Nebudeš moci předstírat, že se mezi vámi nic nestalo!Musíš to ukončit! Co nejdřív, hned!
* * *

Ano. Kapitánka Brigsová. To byl další logický krok. Musela to být ona. Jen tak mohl dál nerušeně pokračovat ve svém poslání. Ona málem vše překazila. Musí ji odstranit. Ona musí být další na řadě. Ale co když není jako ty ostatní? Je! Musí být! Všechny jsou stejné! "Všechny jste stejné!" vykřikl vztekle! Ale hned svůj vztek zkrotil. On se nemstil. On trestal. To si musel uvědomit. Nebyl zvíře, byl nástroj Osudu. Byl žalobce, soudce, porota i vykonavatel. Byl tím vším, protože mohl, musel. Bylo to jeho poslání! A Brigsová mu stála v cestě. Nesměl se nechat unést!

Náhlé poznání Kate otřáslo. Poznala ten hlas, její oči si přivykly ostrému světlu. To ne. To přece není možné! Nemůže to být on, nesmí! "Johne?! Ty?" Vrazil jí do úst roubík. "Ano Kate. Já. Takhle to nemělo skončit. Neměl jsem s tebou chodit. Nezamiloval bych se do tebe a nemusel bych to teď udělat. Ale ty... Ty bys mi zabránila splnit mé poslání." Johnu Blackovi se ve tváři objevila bolest. Ale znovu, jako už tolikrát, potlačil své city. Věděl co musí udělat, a byl připraven.

Ne! Johne, nedělej to, i já Tě miluju! Chtěla křičet, ale z jejích úst nevyšel ani hlásek. Roubík plnil svou funkci dokonale. Viděla záblesk smutku v jeho tváři. Viděla i, že ho vystřídalo pevné odhodlání. Ne! Ona nechtěla zemřít! Ne teď, ne tady! Ne rukou muže, do kterého se zamilovala! Pokusila se zmítat v poutech, ale k ničemu to nevedlo. Pohlédl jí do očí. "Sbohem Kate." Vjeho ruce se zablýskl skalpel...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 barush barush | 21. listopadu 2008 v 17:44 | Reagovat

páni, ztrhující konec.. Johna sem jako vraha teda opravdu nečekala!! wow.. sice by mě zajímalo co se dělo během těch několika měsíců :p akorát by mě zajímalo proč, dyť John celou tu dobu působil jako v pohodě chlap no.. docela bych i chtěla bejt jeho psychologem/psychiatrem, vidět mu do tý jeho hlavy.. :) no každopádně se ti to povedlo!! ;)

2 alfinka alfinka | Web | 21. listopadu 2008 v 22:07 | Reagovat

teeeda, taky bych nečekla, že ten psychopat bude John... ale jinak fakt super! všechny kapitolky jsem četla jedním dechem;-) úžasný...;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama