Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Nicol a John

28. října 2008 v 19:50 | Rimmer a Eleanor |  Rimmer

Tahle povídka je krátká, ale pro mě má své osobité kouzlo. Nepsal jsem ji totiž sám, psali jsme ji společně s Eleanor po ICQ. Máte možnost posoudit, jak se nám to povedlo.



"Kapišky neee!" Nicol a John. Ti dva se seznámili už dávno. U staré počítačové hry Dyna Blaster na táboře. Na několik let se pak jejich cesty rozdělily... On na ni ale nezapomněl...Stále ji vyhledával...Ať už v myčlenkách, nebo na ulici. Nestačilo mu ji jen vidět...Chtěl s ní znovu mluvit, ale jak to udělat, když se mu v její přitomnosti vařila krev v hlavě a měl pocit, jako by měl upadnout do bezvědomí...Ta holka byla jako nějaké zjevení...Pokaždé, když ji viděl, ztuhla mu krev a nebyl schopen ničeho...Akorát na ni tupě zírat a říkat si, co kdyby...

Ale to chtěl změnit...Proto poprosil Mika. Diky němu s ní poprvé promluvil... I když to asi nebylo setkání, jaké si představoval - mluvil s ní totiž spíš Mike.. Ale i to Johnovi stačilo k tomu, aby se utvrdil v tom, jaká je Nicol užasná bytost... Když mu došlo, že i přesto, jak je úžasná, je pořád jen normální holka, se kterou se dá normálně mluvit, pochopil, že není tak těžké být s ní. Potlačil to bušení v hlavě, dokonce se zmohl i na souvislé věty. Začali se vídat častěji, díky ní získal i nové přátele...

Jo... Nové přátele...A taky svou první lásku Tinu...Ne, že by na Nicol zapomněl,to nikdy. Nicol byla stále v jeho myšlenkách... A Tina to věděla. Věděla a neustále mu ji předhazovala. Proto na ni nemohl přestat myslet. I když se mu to povedlo, Tina mu ji připomněla. On na ni ale nechtěl myslet! Miloval Tinu, jak jí to měl, sakra, dokázat, když mu stále předhazovala Nicol... Jak jí měl dokázat svou lásku, když mu nevěřila? To nešlo. Do hlavy se mu začaly vkrádat kacířské myšlenky. Kdyby, čistě hypoteticky, o něj Nicol stála, dokázal by jí odolat? Proto vzal telefon a Nicol se s tím svěřil. Bohužel SMSkou. O něco později si právě tuhle SMS přečetla Tina. A začalo to nanovo a snad dokonce i ve větší míře...To už John nevydržel.

Domluvili se s Nicol, že svůj ,,vztah"omezí, utají...Nicol chtěla, aby byl John šťastný... Měla ho ráda (i když jen jako kamaráda a to Johna svým způsobem zraňovalo) Ale na druhou stranu měl Tinu. A i když jejich vztah nebyl úplně ideální, nechtěl ji ztratit. I za cenu toho, že částečně ztratí Nicol. Dá se říct, že jim to klapalo...Ale jak už to ve vztahu bývá...I jim to skřipalo...Tina si nevážila Johnovy lásky a on zas potají myslel na Nicol. Tím, že si Nicol našla přítele - Luckyho - se pár věcí změnilo... John si uvědomil, že víc než kamarád asi nebude a začal se tak podle toho i chovat... Hodně se upnul na Tinu, která - ačkoli ho milovala - mu to nedavála najevo a spíš mu ubližovala... Jejich vztah se po nějaké době začal rozpadat... Překousnul Tininy občasné úlety i přehnanou žarlivost. Snášel to všechno s klidem člověka, který může ztratit vše. Až jednou... Kvůli naprosté pitomosti se s ním Tina ošklivě pohádala. Nevydržel to, v hlavě mu přeskočila výhybka a vztah ukončil. Za dva dny se mu Tina ozvala. Byla na zhroucení, ale John už znovu nechtěl. Nešlo to. Alespoň v tu chvíli si to myslel. Ale za pár dnů dolehla samota i na něj. A znovu se k Tině vrátil. Jejich vztah jako by ožil, chytil druhý dech. Ale ne na dlouho. Prázdniny skončily, začala škola. A Tina odjela na intr. Jejich vztah se znovu začal kazit...

Když John a Nicol nemohli být přátelé veřejně, psali si hlavně po netu... Jednou došla debata až na pobyt ve sprše... Jejich rozhovor se stočil o 180 stupňů... Ještě před 5 minutami se bavili o počasí a už ji svlékal (virtualně a v představách), aby s ní mohl jít do sprchy... A ze sprchy do postele... Představa kapek vody na její nahé kůži ho přiváděla k šílenství. To, co bylo ještě před chvilkou nevinným rozhovorem dvou přátel, se zvrhlo v nefalšované online milování. John se absolutně nechal unést svou fantazií a zapomněl na jakékoli hranice. Tady se představivosti meze nekladly, mohl téměr cokoli. A navíc, díky tomu, že si pouze psali, nemohlo nastat ono pověstné "trapné ticho" .Zatímco Nicol to možná brala jako úlet a nezávaznou srandu, John na tuhle debatu jen tak nezapoměl.

V myšlenkách se k ní pořád vracel, znovu si jí přehrával a představoval si, jaká by asi byla realita. A vzhledem k tomu, že jeho vztah s Tinou stále rychleji spěl ke svému krachu, byly ty představy stále častější. Už o ni nesmýšlel jen jako o půvabné kamarádce, ale jako o sexy dravé kočce, která ho svým pohledem dostávala do kouta...Nebyl den,nebyla minuta,kdyby si na ni nevzpomněl...A to i přesto, že věděl, že ji nemůže mít. Brala ho jako kamaráda a navíc byla zadaná. Věděl, že je šťastná a neodpustil by si, kdyby o to štěstí měla kvůli němu přijít... I když to pro něj bylo těžký, dělal, jak strašně moc jí to štěstí a lásku přeje. I když sám už byl dlouho po rozchodu... Nicol byla hrozně zvláštní děvče... I když říkala Johnovi, jakej je to kamarád, stále z ni cítil něco, něco jako chtíč k němu... Něco,co John nedokázal rozpoznat. Ale říkal si -,,má přítele, je šťastná, nech myšlenky na ni spát ". A tak dál snášel samotu a myšlenky na Nicol potlačoval. Bylo to tak lepší i pro něj, na to co nemohl mít, bylo lepší nemyslet.

Bohužel, jedinné, co neovladal, byly jeho vlastní sny. Ve spánku se Nicol zbavit nedokázal. Nebylo nic, co by ji z jeho snů mohlo vyhnat... Ty sny,ve kterých se mu plnily i ty nejtajnější sny a přání a někdy byl smutný, když se probudil do tvrdé reality....A přišel den, kdy i pro Nicol skončila ta krásná pohádka... Její princ ji opustil...A tak byli oba dva sami... A John znovu uvěřil, že by snad mohl mít šanci. I když kdesi v uvnitř věděl, že znovu narazí, měl nutkání to zkusit. Velice dlouho se mu to dařilo. Ale jeho touha byla nakonec silnější než on. A tak se znovu vrhl do předem prohrané bitvy o její srdce. Ne, že by si zvykl na prohru, ale v jejich vztahu mu nic jiného nezbývalo, ä tak si aspon užíval toho, co mohl mít...Chodili spolu ven, do společnosti, ale i sami... Bohužel pro něj, stále jen jako kamarádi...

Je zbytečné nabízet přátelství tomu, kdo chce lásku. Je to jako nabízet chleba někomu, kdo má žízeň...Tak se aspoň John "najedl" i když mu to vlastně nechutnalo. A tak aspoň doufal a snil a jak to dopadne... To je ve hvězdách...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alfinka alfinka | Web | 28. října 2008 v 20:26 | Reagovat

hezky napsáno...

2 Andreica Andreica | Web | 28. října 2008 v 20:34 | Reagovat

Pěkná povídka, my víme své;)

3 Eleanor Eleanor | E-mail | 28. října 2008 v 21:31 | Reagovat

Jeste aby nebyla pekna...Kdyz je ze zivota :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama