Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Bez Svědomí - kapitola 3./2.část

14. října 2008 v 23:42 | Rimmer |  Bez Svědomí
John Black se ve svém voze právě vracel z dovolené. Podle jeho názoru byla strávená tím nejlepším možným způsobem. Sotva se však dostal do dosahu signálu svého mobilního operátora, jeho telefon začal šíleně vyzvánět. Musel zastavit, aby zkontroloval, co se děje. Ukázalo se mu několik nepřijatých hovorů od Brigsové. Vypadalo to, že po něm musela být opravdu velká sháňka. Vytočil její číslo. Nestačil doznít ani první vyzváněcí tön a ozval se vzrušený hlas kapitánky. "No konečně! Kde sakra vězíš Johne? Potřebujeme tě tady, okamžitě!" To znělo vážně naléhavě. "Klid Kate, co se děje? Vypadá to jako by zabili prezidenta," odpověděl jí. "Kéž by, to bych nemusela řešit já. Ale opravdu tady jde o vraždu. Ani nejezdi domů, potřebujeme tě tu hned. A přijď zadem, všude je tu plno supů." Zavěsila.

Bezděky přišlápl plyn. Vražda na hřbitově policajtů? Nemožné! Vždyť se tam nikdy nic nedělo. Pochyboval, že by se tam něco dstalo, i kdyby všude jinde zuřila třetí světová válka. Vražda? Nepředstavitelné. Ale policejní stanice byla opravdu obležená. Všude samá novinářská auta. A nebyly to jen místní bezvýznamné plátky. Ne, tohle byly i celostátní televize. To tedy musí být něco. Podařilo se mu nepozorovaně proklouznout na stanici. Tam to stále vypadalo jako v mraveništi.

"Johne! Okamžitě k počítači a do práce! Materiály máš ve složce na stole. Potřebujeme všechno, co dokážeš zjistit," vychrlila na něj Kate, sotva se objevil v jejím zorném poli. "Díky, měl jsem se skvěle a taky tě zase rád vidím Kate," ušklíbl se ironicky. Pak ale otevřel materiály případu a zrak mu padl na fotografie oběti. Ztuhnul. Teď už chápal, proč ten spěch. Věděl, pro byla Kate tak rozrušená. Fascinovaně zíral na krvavý nápis BEZ SVĚDOMÍ. Dlouho od něj nemohl odtrhnout zrak. Pak se, jako pravý profesionál, pustil do práce. Na jeho skvělém počítači skákala jedna stránka za druhou. Databáze pohřešovaných, otisky prstů, trestní rejstřík oběti, informace o rodině, přátelích, zaměstnání. Dělal přesně to, co od něj kapitánka čekala.

V jeho kanceláři tiše vrčela laserová tiskárna. Jeden za druhým se vršila kupa ještě horkých papírů. Brigsová ho tiše sledovala prosklenými dveřmi. Byl k ní zády, ale ona věděla, že právě dělá svou práci. Už jen z toho že tu byl, měla skvělý pocit. Jako by odteď mělo jít vše hladce. Samozřejmě to byla jen iluze, hladce určitě nemělo jít vůbec nic. Při pohledu na tiskárnu, chrlící papíry, se tiše usmála. Poprvé od doby, kdy se našla oběť, byla klidnější. Snad to bylo tím, že když přijel, byl tak trochu nad věcí. Vnesl do natlakovaného prostředí stanice tolik potřebné uvolnění. Čerstvý vítr do plachet. Vrátila se do své kanceláře a koupila si po cestě v automatu kafe. Sedla si a konečně si dovolila trochu klidu a odpočinku.

Black. Jak dlouho už spolu dělají? Pár let to bude. Před očima se jí vybavil jeho obličej. Byl tak trochu zvláštní, ale rozhodně ne ošklivý. Vlastně, napadlo ji náhle, je docela přitažlivý. Jak to, že si toho nevšimla dřív? Románek s Blackem by mohl být příjemným vyrušením z všední nudy tohohle města. Jenže teď na to nebylo ani pomyšlení. Zrovna teď měli práce až nad hlavu. Ale snad až ten shon trochu ustane, mohla by se o to pokusit. Představila si jeho tělo vedle svého. Už jen tohle ji dokázalo vzrušit. Vždyť, uvědomila si, jsem neměla chlapa od té doby, co mě přeložili.Ano, když chtěla, dokázala se uspokojit sama. Ale přece jen...

Z neřestných úvah ji vyrušilo zaklepání na dveře. Vešel Black s tlustou složkou informací. Bezděky se na něj usmála a napadlo ji, jestli se z toho úsměvu dá poznat, na co právě myslela. "Tak tady máš všechno, co jsem zatím dokázal sehnat. Ještě budu hledat, ale pochybuju, že se mi toho podaří vyšťourat nějak víc. Koneckonců, nebyla to žádná celebrita." S těmito slovy jí podal stoh papírů. "Díky Johne. Věděla jsem, že mě nezklameš. Kde bychom bez tebe byli? Je to zvláštní, první vražda, která se tu za několik let stane a hned takhle brutální. Bohužel, krom totožnosti oběti nemáme vůbec nic," poděkovala mu. "Něco se určitě ukáže. Omluv mě. Já si teď zajdu do márnice, podívat se na to zblízka. Jsem nejspíš poslední, kdo ji ještě neviděl." Odešel z její kanceláře a zamířil rovnou k mrazicím boxům. Tři týdny dovolené a pak tohle. Otevřel box a rozepnul černý pytel se Sandyiným tělem. Pozoroval ji okem zkušeného vyšetřovatele, s neproniknutelným výrazem ve tváři. Fascinovaně natáhl ruku a přejel konečky prstů po hrůzném nápisu. Stejném jako na fotografiích, nebylo pochyb. BEZ SVĚDOMÍ..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 d d | Web | 22. října 2008 v 15:53 | Reagovat

jůů jsem první tak bych ti přála abys ses koukla na můj blog a tam si taky někdy mi napsala d♥♥♥kitty♥♥♥ ‎(ík

2 Bella Bella | Web | 24. října 2008 v 22:08 | Reagovat

No, začíná se nám to rozvíjet! A jsem zvědavá, kdo bude další oběť! :) Rychle další!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama