Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Bez Svědomí - kapitola 3./1.část

8. října 2008 v 21:46 | Rimmer |  Bez Svědomí
Tohle pokračování sem házím s doooost velkým zpožděním a jen Bůh nebo snad Alláh ví, kdy se objeví další. Zrovna teď mám ve svém osobním životě dost štěstí, takže na psaní vážných nebo brutálních scén nemám čas ani náladu. Ale udělam co budu moct. Takže zatim všechny zdravim a ještě jednou se omlouvám...


Na policejní stanici bylo neobvykle živo. Dalo by se říct, že mrtvoly ze hřbitova policajtů vstávali ze svých hrobů. Už léta zde nebylo tolik pohybu. Nejvíc vzrušení tady obvykle vyvolávaly hospodské rvačky, ale i ty byly v tomhle městě tak vzácné, že to nestálo za řeč. A najednou, z ničeho nic, brutální vražda mladé dívky. Případ s velkým P. Případ,díky kterému teď jindy ospalé a nudné kanceláře připomínaly mraveniště.

Kate Brigsová sama obcházela různá oddělení a chtěla vědět, jestli už někdo má nějaké výsledky. Zašla se podívat na pitevnu. Znovu se jí udělalo špatně, ale tentokrát nevolnost překonala. Co člověka dovede k tomu, že se z něj stane stvůra? Stvůra, která dokáže takto brutálně zabít mladou dívku? Žárlivost? Psychická porucha? Vztek? Tohle nebyla vražda v afektu. V žádném případě ne. Byl to pravděpodobně dokonale promyšlený zločin. Řezy provedené s téměř chirurgickou jemností a přesností. Vrahem by mohl být doktor. Nebo alespoň rozhodně někdo, kdo ve své profesi musí být ledově klidný a vypočítavý. Bez svědomí. Ano. On musí být bez svědomí. Ale proč to tak okatě dává najevo? Spíš to vypadá, jako by bez svědomí podle něj byla ta dívka. V tom případě by se mohlo jednat o zločin z vášně. Jen se modlila, aby se neukázalo, že se jedná o sériového vraha. Při tom pomyšlení ji zamrazilo v zádech.

Nakonec vtrhla do kanceláře k Polsnerovi.. "Kde je Black?" Sam jen pokrčil rameny. "Má dovolenou. Zkoušel jsem mu volat ale telefon nezvedá a mobil má mimo dosah signálu." Black byl Katiin nejlepší člověk na práci s počítači, internetem a všeho co se týkalo výpočetní technologie všeobecně. Krucinál Johne! Kde jsi když tě tu nutně potřebujeme, pomyslela si s povzdechem. Krom toho, že byl expert, byl do počítačů tak trochu i blázen. Svůj počítač na vlastní náklady neustále vylepšoval, takže měl ten nejlepší na stanici. Bohužel, měl také kvalitní zabezpečení, takže ho krom něj teď nemohl použít nikdo. A zrovna teď by tu byl opravdu hodně moc potřeba.. No, musela počkat, nic jiného se dělat nedalo.

Vlastně to vypadalo, že celé vyšetřování zamrzne na mrtvém bodě. Nebyly důkazy, otisky prstů, nebylo svědectví. Nebylo nic. Spis nejspíš skončí v krabici na polici archivu. Budde se na něj prášit a za pár let už bude razítko: ODLOŽENO sotva k přečtení. A další rodiče se nedozví, kdo a proč zabil jejich dítě.Život půjde dál. Na světě bude o něco víc bolesti, ale kdo by to ve všem tom utrpení poznal? Nikdo, s vyjímkou těch, kterých se přímo týká. Nikdo se nebude zajímat o jednu vraždu, byť brutální. Ano, nějakou dobu se bude propírat v médiích. Ale za pár týdnů, maximálně měsíců, se stane nezajímavou. Novináři si najdou jinou senzaci. Snad jen sousedi si budou za zády rodiny tiše říkat: Taková tragédie. Budou nějakou dobu spekulovat kdo, proč, jak... Někteří jí budou litovat, jiní řeknou, že se nediví. Pomluvy, prázdné tlachání.

Novináři. Už celý den se tísnili kolem policejní stanice. Nikdo nemohl vyjít ven, aby nebyl bombardován stovkami dotazů. Co se stalo? Kdo byla oběť? Jak byla zavražděna? Máte nějaké stopy? Pořád stejné, dotěrné a zbytečné otázky. A pořád stejná odpověď: No comment. Bez komentáře. A stejně se budou dál snažit. Jako dotěrný hmyz. Ano, spousta policistů si přála mít velkou plácačku, kterou by ty otrapy mohli zatlouct do země. Nebo nějaký dobrý sprej proti hmyzu.Slzný plyn, napadlo Brigsovou, když pozorovala to stádo před stanicí. Slzný plyn. Hodit tam mezi ně jen jediný granát. Nechala se unést představou malého vajíčka, které by se kutálelo pod nohama novinářů.Začala by z něj unikat bílá mlha a ta banda by se během chvíle se slzami v pálících očích rozkašlala. Š koda jen, že je tenhle čin neproveditelný. Musela by to být skvělá podívaná, jak se ty bestie hroutí v křečích.

"Hodil bych mezi ně slzák," prohlásil Matt, který se objevil za jejími zády. "Zrovna jsem o tom uvažovala," usmála se kysele. "Asi bych se přitom strhala smíchy. Hyeny, jen se přiživují na cizím neštěstí." Oba se odvrátili a začali probírat fakta, která už znali. Nebylo jich moc. Celé dosavadní vyšetřování se dalo shrnout rychlostí blesku. "Zatracenej Black. Bez něj jsme o sto procent pomalejší. Zrovna když si odjede na dovolenou, musí se něco stát," postěžovala si kapitánka znovu. Ano. Zatracený Black. Kde jen může být?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alfinka alfinka | Web | 13. října 2008 v 21:26 | Reagovat

good kapitolka, honem další, ať vím, jak to bude pokračovat...;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama