Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Bez Svědomí - kapitola 1./2.část

9. září 2008 v 17:51 | Rimmer |  Bez Svědomí
No, nezbývá mi než potrvrdit slova Andreicy, s časem je to teď fakt špatný a vypadá to, že bude ještě hůř. Ale budu se snažit abych stíhal, jak jen to půjde.

Snažil se postavit, ale jeho žaludek vypověděl poslušnost. Ranní káva i koblihy přišly vniveč. Nakonec už dávil jen žaludeční šťávy. Konečně se mu podařilo zvednout se. Na bezhlavé tělo, které vytáhl z řeky, se pro jistotu ani nepodíval. Jako opilý se dopotácel do vozu a zapnul vysílačku. "Tady Roderick! Okamžitě mi dejte Brigsovou! Fofrem," zasípal do mikrofonu. Po chvilce praskání se kapitánka ozvala. "Co se děje Matte? Kde jsi? " "U Chas...," hlas se mu napětím zlomil. "U Chase Bridge," přinutil se trochu uklidnit, "právě jsem z vody vytáhnul mrtvolu. Potřebuju tady celej tým. Vím co chceš říct, Kate, ale není to vtip. Kéž by byl." Reproduktor chvíli mlčel."Matte? Za chvíli tam budu. Konec." Vysílačka ztichla. Budu? Ona sem jede sama? Krucinál, ona mi nevěří! Nevěří mi, uvědomil si Roderick. Ale nemůžu se jí divit. Koneckonců, co na tom záleží? Ta mrtvola počká. Napadlo ho jestli se mu to celé nezdálo. S nadějí nakoukl přes okraj srázu. Naděje zmizela, tělo zůstalo. Dál leželo několik centimetrů nad hladinou, v podivné, groteskní poloze. Nohy a ruce jakoby gumové, zkroucené v nepřirozeném úhlu, tak jak zůstaly, když ji vytáhl. Mezi rameny se pořád šklebila ta děsivá, rudá díra v místech, kde jiným lidem začínal krk. Znovu se mu při té vzpomínce chtělo zvracet.. Potlačil to nutkání a posadil se na sedačku. Nutil se znovu začít jasně myslet. "Měl bych rozsvítit světla...," zašeptal pro sebe. Otočil vypínačem. Teď ho alespoň Brigsová uvidí, až přijede. Teď už nezbývalo, než na ni počkat.
Ozvalo se zaskřípění brzd. Kapitánka Brigsová moc nevěřila, že by Roderick opravdu našel mrtvolu. Byl to vyhlášený šprýmař. Cosi v jeho hlase jí však nutilo mu věřit. Přesto ze sebe nechtěla udělat blázna tím, že by poslala celý tým někam, kde by čekal jen rozesmátý Matt. Takže se rozhodla za ním nejprve zajet sama. Uviděla před sebou svítící rudé oči zadních světel Roderickova auta. Zastavila a vypla motor. Roderick seděl v autě a zíral před sebe. "Matte? Matte! No tak...," zatřásla s ním. Žádná reakce. Zatřásla silněji, znovu bez úspěchu. Vrazila mu facku. S leknutím se probral. "Kate? Kde je tým? Nevěřila jsi mi. Nevadí. Taky bych nevěřil. Nevěřil bych...," pronesl tichým, třesoucím se hlasem. "Co se stalo Matte? Promiň za tu facku, ale byls úplně mimo,"zeptala se Brigsová. Pořád si nebyla stoprocentně jistá, jestli to není vtip, ale Roderickův stav jí říkal že není. "Já... Hodil jsem do vody kelímek s kafem. O něco se zarazil," podíval se na kapitánku skelným pohledem a pokračoval: "Byla to ruka, Kate. Lidská ruka. Vytáhl jsem ji z vody a... A... Pojď se radši podívat sama." Zvedl se a zavedl kapitánku k mrtvému tělu. Brigsová měla před sebou jeho záda, když sestupovali po svahu k řece. Roderick se zastavil a udělal krok stranou.
Kapitánce se otevřel pohled na pokroucené tělo. Chvíli nevěřícně zírala, než jí došlo, na co se dívá. Pak zareagovala stejně, jako předtím Matt. Otočila se k řece a začala zvracet. Roderick si s překvapením všiml, že jeho žaludek tentokrát zůstal v klidu. Počkal, až se Brigsové uleví a pak ji odvedl zpět k jejímu vozu. "Myslím, že je na čase zavolat celý tým, Kate." Brigsová nepřítomě přikývla a sáhla po vysílačce. "Tady Brigsová. Pošlete celý tým k Chase Bridge. Samozřejmě s plným vybavením. A sežeňtě patologa." Přerušila spojení. Mezi oběma policisty se rozhostilo ticho.
Přerušila ho kapitánka. "No, tak nám hřbitov policajtů zase jednou ožije." Narážela tak na pověst, která o policejním sboru v tomhle zapadákově kolovala. Každý policista z místní posádky sem byl přeložen. Žádný z nich tu nebyl dobrovolně. Všichni tu byli za trest, někteří zaslouženě, někteří ne.
Brigsovou sem kupříkladu nechal přeložit nafoukaný nadřízený. Nelíbilo se mu, jaké měla úspěchy.Zdálo se mu, že by mohla ohrozit jeho postavení. A to by se svými schopnostmi nejspíš mohla, i když si to v té době neuvědomovala. On se jí ale zavčasu zbavil. Za naprosto triviální omyl v papírování ji nechal přeložit. Ještě jí, se značnou dávkou samolibosti, přišel popřát hodně úspěchů na novém místě. Rodericka sem dostal jeho věčný smysl pro humor. Jednou jemně plácl přes pozdí nedůtklivou kolegyni. Ona dotyčná však jeho smysl pro legraci neocenila. Obvinila ho ze sexuálního obtěžování na pracovišti. U soudu mu jeho vysvětlení, že to byl pokus o vtip taky nevzali. Nakonec mohl být rád, že ho vůbec u policie nechali.Ale skončil v tomhle městě. Buďte dobrým policistou a máte šanci dostat zas lepší místo. To říkali všem, kteří tu skončili Ale zatím se ten šťastný návrat nikomu nepodařil.
Během hodiny bylo okolí uzavřeno. Neproklouznul sem nikdo, kdo se neprokázal policejním odznakem. Jak už to na malém městě bývá, okamžitě se kolem vytvořil zástup zvědavců. Poté, co je policejní tým vyzval k rozchodu, ještě chvíli okouněli. Pak se s nespokojeným brumláním začali rozcházet. Okamžitě si vytvářeli vlastní, povětšinou dost šílené, teorie.
"Je mrtvá několik dnů, více se dozvím až po pitvě." Klasická slova patologa z ohraných detektivek. "Šéfová, tady už není co najít. Sem ji zanesla řeka, bůhví, kde se dostala do vody. Fotky máme, můžeme balit," ohlásil Brigsové Richard Martin. "Díky Richie, tak to tu zabalte. Sejdeme se na stanici." Zůstala sama, zbytek týmu zmizel. Opřela se o kapotu a přemýšlela. Už několik let byla v tomhle zapadlém městečku pod horami. Nikdy tu nemusela řešit nic jiného než dopravní přestupek. V těch nejhorších případech pár monoklů z hospodské rvačky. Ano , než ji přeložili, viděla mrtvol dost. Ale teď na to rozhodně připravená nebyla. "Změkla jsi, děvče. Zpohodlněla," řekla sama sobě. Pak se s povzdechem naposled podívala na místo nálezu a odjela zpátky na stanici.
Tam vládl čilý ruch. Každý, kdo mohl na případu pracoval a ti co teď zrovna nemohli dělat nic,se o tom alespoň bavili. Stala se z toho událost číslo jedna. Přede dveřmi stanice už přešlapoval novinář z místních novin. "Krysa, jak se stane vražda, hned by chtěl mít exkluzivní rozhovor," pomyslel si Roderick. Za chvíli tu bude i televize, někdo z místních si určitě nenechá uniknout honorář za takovou zprávu. Ale mají smůlu, Brigsová na případ uvalila nformační embargo. Není divu. Zašel do temné komory, zeptat se jestli už vyvolali fotky. "Nazdar Richie. Už to máš vyvolaný?" "Zdravíčko Matte. Jo už to je. Ty fotky jsou teda vážně síla. Ale ještě ti je nemůžu dát, nejsou suchý," odpověděl Martin, "to víš, místní technika. Mít pořádnej digiťák a počítačovou síť, bylo by to úplně o něčem jiným." Roderick jen souhlasně zabručel. Vybavení "hřbitova policajtů" bylo mizerné. Patřilo někam do osmdesátých let dvacátého století.
Zamířil do laboratoře. Otisky prstů právě zpracovával počítač. Prokousával se daty a a cvakání harddisku málem přehlušilo všechny ostatní zvuky. Tenhle typ už měl být dávno v kontejneru. Na obrazovce skokově nabíhaly stránky policejní databáze. "Už to něco našlo? Nějaký shodný otisky?"
Sam Polsner, čtyřicetiletý expert na otisky prstů se na něj jen útrpně podíval. "S tímhle? Si v klídku můžeš ještě dát kafe než se ta stránka načte." Konečně se na stránce objevil naápis: Shoda. Pod ním fotografie mladé dívky. Příjemná tvář, hnědo-červené vlasy spadající pod ramena. Šedozelené oči. Prohřešek: Opakovaná jízda pod vlivem alkoholu. Sandy Meyerová. 23 let. Povolání: asistentka ředitele firmy Meyer Comp. Měsíc pohřešovaná. "No takže rodičům můžeme s klidem sdělit, že dceruška se nevrátí. A hele, její táta je ředitel tý společnosti. Tak to se asi dcerunka moc nepředřela. Tipoval bych to na rozmazlenou barbie, která je ještě navíc dost hezká. Bůhví, kolika klukům zamotala hlavu," zhodnotil Polsner. "Asi máš pravdu Same, ale myslíš, že by jí nějakej zhrzenej milenec vez až sem, aby jí uříznul hlavu a hodil jí do řeky? To se mi moc nezdá. Spíš bych to viděl na vydírání. No tak mi to vytiskni, hodím to Kate," řekl Roderick. Stará inkoustová tiskárna začala šnečí rychlostí přežvykovat papíry. Konečně vyplivla poslední. Matt je sebral a zavřel do pevných desek. "Mimochodem, našli jste na tom těle ještě i jiný otisky?" "Zatim ne. Ale neměli jsme možnost, zrovna se chystam zajít na patologii, abych to sejmul. Doktor už je celej netrpělivej aby si moh říznout," odpověděl Polsner.
Cestou do kanceláře Brigsové přemýšlel, proč asi Sandy zemřela. Co člověka donutí zabít takhle mladou holku? Žárlivost? Nebo snad pomsta? Ne. Tohle bych tipoval ne někoho duševně postiženého. Nebo prostě psychopata. Možná, že je to dokonce sériový vrah. Při tom pomyšlení Rodericka zamrazilo. Najdou se snad další bezhlavá těla? Doufal, že už ne. Došel do kanceláře kapitánky a položil jí dokumenty na stůl. "Máme totožnost oběti," prohodil. Brigsová kývla a začetla se do přinesených papírů. "Máš představu, proč to někdo mohl udělat?" Zeptala se, aby řeč nestála. Roderick se jí svěřil s tím, o čem předtím přemýšlel. "Vážně myslíš, že by to nemusela být jedinná oběť? " "Nevím," odpověděl, "pevně doufám, že ne. Nemám chuť nacházet další bezhlavá těla."
Roderick se vrátil zpět do temné komory. Vyzvedl si balík fotek a zanesl je zpět do kanceláře kapitánky. "Tak už máme i fotky z místa činu. Respektive z místa nálezu," podal jí paklík fotek. Brigsová si je začala jednu po druhé pečlivě prohlížet. Jak listovala balíčkem, její tvář měnila barvu. Původně prokrvená, červená tvář pomalu bledla. Přes růžouvou až k bílé. Také její výraz se měnil. Od počátečního profesionálního zájmu, přes znechucení, až nakonec vypadala, že bude znovu zvracet. "Do prdele," zašeptala tiše a pak nahlas zařvala: "Do prdele!!" Fotky jí vypadly z ruky a rozlétly se po stole. Brigsová klesla do židle. Roderick fotografie sesbíral a sám jimi začal listovat. Najprve viděl jen dívčí tělo ležící na břehu v oné podivné poloze. Pak přišly detailnější záběry. Díra v místech, kde by měl začínat krk. Profesionálně provedený řez přesně na úrovni ramen. Zvedl se mu žaludek. Pak ale uviděl další záběry. Řezné rány na rukou, nohou, stehnech. Na břiše. Stopy po poutech na zápěstích a u kotníků. Těžce polkl, když spatřil detail čistě odříznuté bradavky. Musel s tím na chvíli přestat. Jeho žaludek by takový nápor pravděpodobně nevydržel. Pohlédl do šokovaných očí kapitánky. Sebral se a pohlédl na poslední fotku. Byl to záběr nahých ňader. Oběma chyběla bradavka. A přes ně se táhl širokými písmeny vyřezaný nápis. BEZ SVĚDOMÍ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keille Keille | Web | 9. září 2008 v 18:03 | Reagovat

ahoj, tvůj blog je supper!!! jinak se koukni na web stoji to za to :)

2 Andreica Andreica | Web | 9. září 2008 v 21:49 | Reagovat

Teda...konečně trošku sadismu;). Je to suprové, vážně;).

3 alfinka alfinka | Web | 10. září 2008 v 12:53 | Reagovat

páááni, čtu to jedním dechem...! je to super!

4 Bella Bella | Web | 11. září 2008 v 21:59 | Reagovat

Tak to je hustý! XD Moc pěkný a taky tak trochu sadistický. Nj kluci... XD Rychle další!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama