Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Bez Svědomí - kapitola 1./1.část

5. září 2008 v 8:29 | Rimmer |  Bez Svědomí
Tak a je tu pokračování dílka Bez svědomí. Počítám, že další část by mohla být tak v pondělí, pokd to stihnu.

Služba jim začala stejně nudně, jako každé jiné ráno. Všichni společně nadávali na tu pitomou mlhu. A v ponurých, starých kancelářích to nebylo o moc lepší. Topení jako obvykle nefungovalo, takže všichni klepali kosu."Matte? Hej Matte!" Hlas kapitánky Brigsové protrhl ticho policejní stanice. Matthew Roderick se s trhnutím probral z ranního polospánku. "Jasně Kety! Už letím!" Odešel do kanceláře velitelky a s vážným výrazem srazil paty a zasalutoval. "Nech těch blbin Matte," usmála se přitažlivá, zelenooká hnědovláska, sedící za stolem. "Mám pro tebe speciální úkol. Určitě tě potěší..."

"Nech mě hádat. Je pondělí, deset ráno. Někdo se v noci vloupal ke starýmu Johnsonovi. Nic nezmizelo, zloděj se dostal dovnitř neznámo kudy. Byl celej v černým, s punčochou přes hlavu. V ruce držel páčidlo a když mu Johnson pohrozil svou starou Remingtonkou, vzal nohy na ramena. Zapoměl jsem na něco? Jo a zmizel ulicí směrem na Ming Street aniž by ho kdokoli viděl," zhodnotil případ Matt. Pan Johnson se jim poprvé ozval před několika lety. Tehdy se k případu vyřítila bleskem celá stanice. Od té doby však pan Johnson volal pravidelně každý týden ve stejnou dobu. S železnou pravidelností opakoval stále stejný příběh, bez jakýchkoli obměn, beze známky fantazie. Každý týden se za ním vydával jiný policista a tohle ráno vyšel los právě na Matta. "Ty bys mohl číst myšlenky, " usmála se škodolibě Brigsová. "Jestli tě to potěší, příští týden je řada na mě. Ale chci, aby ses cestou zpátky zastavil u telefoní budky vedle Chaseova mostu. Prý tam někdo utrhnul sluchátko a vypáčil automat."

Roderick se se znechuceným obličejem vydal plnit rozkaz. "Sakra, zatracená mlha! Pro to dneska muselo vyjít zrovna na mě? Zatracenej Johnson! Ale co, aspoň bych u něj moh' dostat horký kafe a koblihu," přemítal cestou ke služebnímu vozu. Nastartoval a rozsvítil světla. Ta se zakousla do ranní mlhy, ale ani tak nebylo vidět dál, než na pár metrů. Pomalu a opatrně projížděl ulicemi města. I tak několikrát brzdil na poslední chvíli, když se z běloby před ním vynořila světla jiného auta. Na semafory nebylo vidět vůbec.I když ty ulice znal jako svoje boty, podařilo se mu několikrát se úspěšně ztratit. Nakonec však dorazil do krámku pana Johnsona.

"Ááá, seržante! Konečně jste tady," pronesl s úsměvem malý, zakulacený šedivý pán v jeho dveřích. "Promiňte, pane Johnsone, byl bych tu dřív, ale ta zatracená mlha..., " omluvil se Roderick. "Nevadí, chápu že nemáte lehkou práci. Dáte si kávu a koblihu?" "Moc rád, děkuji." Starý muž zmizel v zadní místnosti. Policista se pohodlně opřel o pult a začal si prohlížet nabízené zboží. Jídlo, nápoje, alkohol, drogerie, tabákové výrobky, časopisy. Ze zvědavosti přelétl pár titulků. NEPOKOJE V NEW YORKU! DALŠÍ SKANDÁL V HOLLYWOODU! HURIKÁN GUSTAV VYLIDNIL NEW ORLEANS! KÁCENÍ DEŠTNÝCH PRALESŮ POKRAČUJE! KANADSKÝ VANCOUVER POSTIHLO ZEMĚTŘESENÍ! "To jsou věci...," zamumlal si pro sebe Roderick. "Co prosím?" Ozval se pan Johnson, který se právě vracel se šálkem kouřící kávy a talířem koblih. "Povídám: To jsou věci. Koukám na ty titulky v novinách." Starý muž souhlasně přikývl. "Ano, vypadá to jako by se blížil konec světa." Policista si usrkl horkého kafe a zakousl se do sladké koblihy. "Býbobný," polkl a dořekl větu: "opravdu výborný!"

Dojedl, s povzdechem vytáhl blok a tužku a podíval se na pana Johnsona. "Tak a zpátky do práce, sepíšeme hlášení." Panu Johnsonovi se rozzářily oči a rozpovídal se. Roderick se zoufale snažil netvářit se znuděně. Starý muž naštěstí vyprávěl s pohledem upřeným z okna a tak si Roderickovi nepozornosti ani nepovšiml. Ten ho jedním uchem poslouchal a sepisoval výpověď, mnohem víc se však soustředil na nabídku tiskovin. Zabrousil pohledem mezi erotické magazíny a se zájmem zkoumal jejich titulní strany. Nezbedné lolitky? Sakra vždyť ty holky vypadají sotva na osmnáct! Tedy ne že by jim to nějak ubíralo na kráse. Master and Slave? Bezděčně se otřásl při pohledu na bič a rákosku v rukou dívek na obrázcích. Extáze, Divoké Hrátky, Perverz Magazín, Amatérká Jízda, Hot and Naughty.. Tolik názvů, tolik pokušení... Pocítil známky počínajícího vzrušení a raději odvrátil zrak jinam. Mlha za oknem bylá stále stejně hustá, sotva bylo vidět lidi na chodníku. Ne že by jich tam bylo nějak moc, komu by se taky v tomhle počasí chtělo ven? "... No a to je asi tak všechno." Starý pán domluvil a otočil se od okna zpět k muži zákona. Ten se na něj povzbudivě usmál. "Dobrá, pane Johnsone, vezmu to na stanici, přepíšu na stroji a někdo se tu za vámi pak staví kvůli potvrzení a podpisu, ano?"

Roderick vyšel z krámku a posadil se zpátky do auta. Zapnul vysílačku a chvíli naslouchal praskaní statické elektřiny. K čertu s tím, být to ve větším městě, bylo by slyšet jedno hlášení za druhým. Ale tady ne. Tady se nikdy nic nedělo. Vzdal to a zapnul rádio. Chvíli poslouchal tlachání moderátora a pak podrážděně otočil knoflíkem do polohy OFF. Tiše na něj poblikávalo rudé oko signálky. V nádrži už byla jen rezerva. Sakra, kdo zase nenatankoval? Pitomci, jako by to nemohli udělat. Tiše doufal, že se už v té mlze znovu neztratí. Jinak by taky mohl jít na benzinu pěšky. Dojel tam jen tak tak. Natankoval, zaplatil a zastavil se u automatu. Koupil si kelímek kafe a nasedl zpět. Ochutnal horkou tekutinu a málem vyprskl. Fuj! Ve srovnání s výbornou kávou od starého Johnsona, byla tahle břečka jen ochucená voda. Vzpoměl, si co mu kapitánka říkala o telefonní budce a v duchu si rychle vybral nejrychlejší trasu.

Dva bloky před Chaseovým mostem se mu do cesty postavila dopravní značka. Práce na silnici. Zaklel, zastavil a vydal se prozkoumat, co mu stojí v cestě. Stál nebo spíše ležel tam obrovský výkop přes celou ulici. Okolo něj byly natažené pásky a na dně se válel krumpáč. Kolem nebyla živá duše, ačkoli by tu už dělníci určitě měli být. Všimnul si světla v okénku přenosné boudy, kde bývá u podobných staveb uskladněno nářadí. Došel ke dveřím a otevřel je. Uvnitř byla parta dělníků, každý v ruce pivo nebo kávu. "Sakra chlapi, co to tu vyvádíte?" Hlavy všech se k němu otočily. "Opravujem silnici, šéfe," prohlásil předák. "Tak proč, do háje, sedíte tady?" Okamžitě si uvědomil, proč tu jsou. Být na jejich místě, byl by tu taky. "To ta mlha, šéfe. Není vidět na práci a jak máme dělat, když nevidíme co?" "Jo, máte pravdu chlapi. Sorry, ale už jsem se v tý bílý sračce dneska několikrát ztratil a teď abych se zase vracel," omluvil se Roderick. "Nevíte, kudy nejrychleji na Chase Bridge?" Předák z kapsy vylovil cigaretu, zapálil si a vyfoukl oblak kouře. "Jóó," protáhl,"tak to budete vážně muset pár bloků zpátky. Nejmíň tři bloky jsou tady rozkopaný. Hodně štěstí." Jo, to budu nejspíš potřebovat. A pevný nervy k tomu, pomyslel si policista a vyšel zpátky do mlhy.

S klením objel několik uzavřených bloků a konečně našel cestu k mostu.Pitomá rozbitá budka! Kdyby jí nebylo, mohl už dávno sedět v relativním pohodlí a teple policejní stanice a své kanceláře. Pitomý vandalové, kvůli nim se tu teď musím plahočit. Napil se z kelímku, koupeneného v automatu. Otřásl se odporem, ta břečka chutnala snad ještě hůř, než když si jí koupil. Není divu, předtím byla alespoň horká, ale teď už absolutně vystydla. Zastavil u obrubníku před inkriminovanou telefonní budkou. Vystoupil a rychlým pohledem zhodnotil situaci. Všude kolem se válely roztrhané kousky telefonního seznamu. Místo sluchátka jen svazek roztřepených drátů. Automat vypáčený, na zemi se válely zbytky drobáků. Na řetíku se houpaly zbytky hřbetu roztrhaného seznamu. Dveře budky, vytržené z pantů, se válí opodál. Každá skleněná plocha rozbitá. Buď měl někdo hodně velký vztek nebo se nesnesitelně nudil. Nakonec to vyšlo na stejno - rozbitá budka, vykradený automat a spousta zbytečné policejní práce a papírování.

Nasedl do auta, zabouchl dveře a vzal do ruky vysílačku. Zapnul vysílání, udal radistovi svůj kód a vyžádal si na příjem Brigsovou. Aspoň se holka trochu projde, pomyslel si škodolibě. V reproduktoru zapraskalo. "Brigsová, poslouchám." "Ahoj Kate! Doufám že ses prošla," zahlaholil Roderick vesele, "protože já už jsem toho dneska projel dost. Psa by nevyhnal a já tu ze sebe dělám vola. Ta budka u Chase Bridge je totálně v háji. Můžem bejt rádi, že nechali aspoň kostru. Já osobně se divim, že neskončila v řece." Z vysílačky se ozvalo pár nevybíravých nadávek. "Ok, zabal to tam a vrať se na stanici. Myslím, že budeš za tohle vyrušení pucovat záchody, " zasmála se Brigsová a přerušila spojení.

Roderick už už sahal po zapalování, když si všimnul nedopitého kelímku. Vzal ho, vystoupil z okna a došel k mostu. Chvíli pozoroval dravý proud horské říčky. Voda byla špinavá, důkaz toho že nahoře v horách už začaly podzimní deště. Upustil kelímek a sledoval, jak ho unáší hnědý proud. Zničeho nic se však kelímek o něco zarazil, jen kousek od břehu. Podvné, pomyslel si Roderick, tady přece žádná překážka nebyla. To věděl dobře, při každé obchůzce si našel chvilku aby se tu zastavil a mohl chvíli pozorovat řeku.A tady nikdy žádný kámen ani jiná překážka nebyla. Pozorně si prohlédl podivný předmět, trčící z vody. Překvapeně zamrkal. Rozběhl se po mostu zpět ke břehu. "Bože, ať to není..." mumlal si cestou. Sklouzl po svažujícím se říčním břehu k houpajícímu se kelímku. Ale Bůh jeho tichou prosbu neslyšel. Nebo prostě nebyl. Z vody trčela bledá ruka. Ruka s dobře pěstěnými nehty. Ženská ruka, uvědomil si. Co když ještě žije, napadlo ho náhle. Rychle ruku uchopil a zatáhl. Jeho prsty však po studené, mokré kůži sklouzly a on přepadl dozadu. Potlačil dávení a pokusil se znovu. Tentokrát ruku uchopil za zápěstí. Vytáhl ženu na břeh. Zděsil se. Teď už věděl, že nezachraňoval topící se dívku. Topící se dívky obvykle mají hlavu. Klesl na kolena a zvracel do proudu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 5. září 2008 v 15:44 | Reagovat

Panečku, už se tam objevují moje oblíbené pasáže, škoda, že až na konci:-(. Je to vážně zajímavý:)

2 Bella Bella | Web | 6. září 2008 v 9:27 | Reagovat

Jéhehé! To je teda síla...ts...uvidíme, jak to bude pokračovat...honba za šílencem... :)

3 alfinka alfinka | Web | 7. září 2008 v 13:55 | Reagovat

pááááni, to se mi začíná líbit:-) už se těším na další kapitolku... honem, honem...:-))

4 kiki.. kiki.. | E-mail | 7. září 2008 v 17:34 | Reagovat

No teeeeada! Masakr!! Užasný!! už se nemužu dočkat pokračka:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama