Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Svíčky

18. srpna 2008 v 23:34 | Rimmer
Svíčky

Teď záře svíček na stěnách,
jen tiše mihotá se,
to měkké světlo dává jen
vyniknout Tvojí kráse.

A v našich očích leskne se
touha jak plamen žhavý,
ten tavil by i železo,
rychleji než řeka lávy.

Pak v náruči Tě pevně svírám
a k lůžku něžně nesu
a mezi plátky rudých růží,
do bílých oblak klesnu.

Ty dotýkáš se mě,
já dotýkám se Tebe,
dvě těla spojená,
tak jak hvězdy a nebe.

V polibku plyne naše vášeň,
nic nerovná se jeho kráse,
chci aby nekonečný byl,
chci aby nikdy neskončil.

Teď už ovládá nás jen touha a chtíč,
rychle vzdalujem se z reality pryč.
Jen ty a já teď tvoříme náš svět,
ty chvíle sladší jsou, než nejsladší je med.

Svět kolem nás se kdesi v dáli ztratil,
já ale nechci, aby se zpět vrátil.
Tvé tělo se svým dál jen proplétat
a řeku vášně nechat protékat.

Tou slastí oba omámení,
nic krásnějšího snad už není,
slyšet jsou vzdechy v extázi,
která nás teď dál provází.

O téhle cestě do ráje
nebudu nikde vyprávět,
však v mysli mojí navždy bude
vzpomínka na ty květy rudé...




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alfinka alfinka | Web | 20. srpna 2008 v 17:38 | Reagovat

tak tahle je moc krásná! ta dívka, které to píšeš, musí být hodně šťastná:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama