Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Sexbot - část 2 - závěr.

18. srpna 2008 v 21:18 | Rimmer |  Sexbot
"Jistě koupelna je tamhle. Pojď za mnou." Jdu do koupelny a slyším za sebou kroky jejích bosých nohou. V koupelně se skloním nad ovládací panel své luxusní vany. Navolím horkou lázeň s pěnou, voda začne okamžitě téco z kohoutku ve zdi. Isabela stojí tiše za mnou.
"Budeš si přát i bublinkovou masáž? Můžu ti tu zařídit i malou saunu, kdybys chtěla…" Díky páře v celé koupelně vzniká zajímavá mlha, mám vyzkoušený, že je to zvláštní příjemná atmosféra.
"Pokud budeš tak hodný…"


Stisknu dvě tlačítka, a otočím se."Prosím, koupel je…" Uprostřed věty strnu… Zatímco jsem nastavoval koupel, Isabela se svlékla, neměla na sobě ani to spodní prádlo ve kterém ji dodali. Tohle že je stroj? Pevná ňadra, ploché bříško, tmavší trojúhelník klína, hladká kůže… Polknu a dokončím větu."…připravená. Kdybys něco potřebovala, umýt záda, nebo tak… Jsem vedle. Stačí zavolat." Jen se tajemně usměje. Jako přiopilý - zčásti skutečně, z části z toho co jsem právě viděl - se vypotácím z koupelny. Zamířím k balkonu. Ovane mě chladný večerní vzduch, zmizí opilost vínem, ale nemohu se v mysli zbavit obrazu toho, co jsem právě viděl. Po tomhle pohledu můj respekt ke vědě silně vzroste. Ona je prostě dokonalá. Už je mi fuk, jestli je to robot, aneroid nebo člověk. Kašlu na morálku a předsudky…
Z mých rebelských myšlenek mě vytrhne Isabelin podmanivý hlas. "Johny?"
Mám pocit, že jsem překonal světový rekord v rychlosti. Leží ve vaně, nahá ňadra a klín zakryté kopečky pěny."Mohl bys mi umýt záda?" zeptá se s nevinným pohledem.
"Jistě, moc rád." Posadí se, a cudně si zakryje intimní partie. Beru si pěnovou houbu, sedám si na okraj vany a přejíždím její záda. Mám co dělat aby mi ruka nesklouzla někam jinam…
"Hmmm… To je příjemné…" zavrní a otočí ke mně hlavu… "Mohl bys mě namasírovat?" Jen kývnu, upustím houbu a položím ruce na její mokrá, vodou rozpálená ramena. Pomalu je začínám masírovat a vychutnávám každý dotyk její kůže. Přivřu oči a vychutnávám kouzlo okamžiku…V tom mě jemně chytí za ruce a položí si je na svá nahá ňadra… "Nepřidáš se ke mně?" Tak to tedy rozhodně nemusí říkat dvakrát! Bleskově ze sebe shodím oblečení a vklouznu k ní do kouřící horké vody.
" Koukám, sis to tu užívala…" Cítím, jak mě blízkost jejího těla vzrušuje. Hlavou se mi znovu mihne myšlenka, že je jen robot. No a?
"Užívala… Ale hrozně nerada se koupu sama…" Její umělá inteligence a schopnost jednat jako člověk je ohromující.
"Ale? Pročpak?" Zeptám se provokativně.
Přikloní hlavu blíž ke mně, svůdně si špičkou jazyka přejede rty a zavrní: "Vážně to chceš vědět?" Na okamžik se jí podívám do hlubokých tmavých očí. Má je zlehka přivřené, jako by vyčkávala. "Na co myslíš?" Zeptá se mě.
"Na tohle…" Přitáhnu ji těsně k sobě a políbím ji. To co u toho prožívám je nepopsatelné… Tak něžný, sladký, ale zároveň žhavý a vášnivý… Odtrhneme se a ona se s vyzývavým pohledem jemně kousne do rtu. Znovu ji k sobě přitisknu, naše rty se opět setkají… Cítím blízkost jejího těla, na svém hrudníku jasně cítím hroty jejích bradavek a naše nohy jsou propletené do jednoho klubka… Tenhle polibek je nekonečný… Kdyby mi někdo řekl, že mám v tuhle chvíli umřít, nedokázal bych si představit krásnější smrt. Kdyby tak ten okamžik mohl trvat věčně… Ale věčně netrvá vůbec nic… Naše rty se pomalu oddalují."A víš, na co mám chuť teď?" Jen tázavě zvedne obočí. "Odnést tě nahoru, položit tě na postel a pomilovat se…" Provokativně se usměje.
"A co když nechci?" Je to jen teoretická otázka, oba víme, že mě odmítnout nemůže.
"Tak v tom případě mám dvě možnosti… Buď tě znásilním, nebo ti galantně přenechám svou ložnici, vyspím se na gauči a počkám, až budeš připravená. Co si vybereš?" Nasadí váhavý výraz, jako by se nemohla rozhodnout.
"Ani jedno. Chci, abys mě vzal nahoru a chci se milovat."
To je přesně to, co jsem chtěl slyšet."Tvé přání je mi rozkazem…Prosím, madam…"Vylezu z vany a podám jí ruku. Nevím, jak to dokázala, ale ani když vylézala z vany, nezahlédl jsem z jejího těla nic víc, než co chtěla abych viděl. Ona vážně ví, jak chlapa vyprovokovat. Zdvihnu ji do náruče, políbím a nesu do ložnice. Jsem rád, že jsem si kvůli vlastní pohodlnosti pořídil letiště, i když na něm spím sám. Tedy - spal jsem. Položím ji na postel a ona mě okamžitě strhne k sobě. Vášnivě se k sobě tiskneme a naše rty a jazyky svádí nerozhodnou bitvu o vítězství. Mé ruce se vydávají na průzkumnou cestu po jejím rozpáleném těle. Pohladím ji po vlasech, po tváři, po krku sjedu až do prohlubně mezi jejími ňadry. Mezi polibky jen toužebně vzdychne. Moje prsty se lehce dotknou jejích bradavek Prohne se v zádech a přitlačí se k mé ruce. Pohladím její bradavku a jemně ji začnu masírovat. Intenzita Isabelina dechu stále stoupá cítím, jak se mi její nehty pomalu začínají zarývat do zad. Odtrhnu své rty od jejích a přesunu je k druhému prsu. Pomalu objedu špičku bradavky jazykem a pak znovu a znovu. Teď už jsou její vzdechy mnohem přerývanější a hlasitější. Druhou rukou pomalu sjedu po Isabelině bříšku, na kterém se ještě třpytí kapky vody, až k jejímu hladce vyholenému klínu. Jen jí lehce pohladím a stáhnu ruku zpět na bříško. Prudce mou ruku chytí a stáhne ji zpět, ale i tak jí jen hladím dlaní a nesnažím se proniknout do ní.
"No tak… Strašně tě chci…Nemuč mě…Prosím…" Jen pros, holčičko! Specialistka jsi tu ty, ale tenhle večer si chci užít. Sjedu jazykem z její bradavky, letmo ji políbím na tu druhou a nechám ho putovat po jejím bříšku stále níž. Už cítím vzrušující vůni jejího klína, jemně olíznu její jeskyňku, prsty jí mírně roztáhnu a proniknu dovnitř. S výkřikem slasti se prohne v zádech a prudce přitlačí mou hlavu k sobě. Celá se třese, jako by ji doteky mých rukou a jazyka pomalu přiváděly k…Může mít robot orgasmus? No když může cítit vzrušení, tak proč ne? Najednou celá ztuhne a zaboří mi nehty prudce do ramen. "Tak tohle mi zaplatíš." vydechne. Lehnu si k ní a začnu jí jemně líbat. Vrací mi polibky a ty se stávají stále divočejšími a vášnivějšími…"Teď si tě vychutnám!" Slibuje, a slovo dodrží. Oplácí mi stejnou mincí a během chvíle prosím o slitování já. Ale vrací mi to i s úroky. Ve chvíli, kdy mám pocit, že už musím vyvrcholit, přestane, lehne si na mě a začne mě líbat. Najednou se nade mnou vztyčí a prudce se na mě nabodne. Stačí pár pohybů a zatmí se mi před očima, silně ji k sobě přitisknu a exploduji…
Tím prvním milováním však noc neskončila. Naše orgasmy jsem ani nepočítal, ale ráno jsem se probudil ještě unavenější, než jsem usínal. Ležel jsem v posteli, koukal do stropu a přemýšlel. Bylo mi jasné, že se stalo něco absolutně absurdního. Zamiloval jsem se do robota. Bohužel, je mi jasný, že z její strany se o lásce mluvit nedá. Má naprogramovanou poslušnost. I když by mi tvrdila, jak moc mě miluje, vždycky bych věděl, že je to jen výstupní signál programu, který rozhoduje o tom, co říká. Věděl bych, že nemá na vybranou. Podívám se na její přikrývkou zpola zahalené tělo, znovu si bolestně uvědomím, jak nádherná a dokonalá je.Kdyby to tak byla opravdová žena… Tak bych se s ní asi nikdy nesetkal. Ale co… Tak si aspoň můžu užívat života jinak než chlastáním v hospodě. S toule myšlenko se pokusím začít myslet na něco jiného, například na snídani. Mrknu na hodiny. Je skoro deset, ale spal jsem s bídou pět hodin.. To není moc, ale stálo to za to. Ještě že je neděle. Hodím na sebe kalhoty a jdu připravit snídani. Mám chuť na slaninu s vejci. Snad jí budou chutnat.Další zbytečná myšlenka. Nemůže jí to nechutnat. Na dlaždičkách se ozvou kroky Isabeliných bosých nohou.
"Dáš si mnou snídani, zlato?" Jako by si mohla vybrat.
"Moc ráda, miláčku." To slovo mě dost zasáhne. Ale zaženu myšlenky na to, že je nemožné aby milovala a nechám se unášet představou že to možné je. Po snídani se ke mně přitiskne a políbí mě.Obejmu ji a vrátím jí polibek. Nechám se strhnout touhou a znovu se milujeme. Tentokrát přímo na chladných kuchyňských dlaždicích. Zbytek dne už jen příjemně prolenoším a sbírám síly na večer. Ten je stejně žhavý jako ten předešlý. Druhý den ráno dorazím do práce skoro pozdě. Isabele jsem řekl, ať odpočívá, předpokládám, že mě stoprocentně poslechla. Kolegové si mě dobírají ale jejich poznámky jdou mimo mě.
"Copak, Blacku, tys to zas včera přehnal, co? " No jo, jen ať si klidně myslím že mě zas trápí kocovina.
"Blbost, koukni na ten jeho pohled… Pánové, já myslim, že si Johny našel ženskou."
Jen se ušklíbnu a nechám je spřádat teorie o příčinách mého zasnění. Cestou z práce se stavím v několika obchodech, koupil jsem Isabele nějaké oblečení a spodní prádlo.Neubránil jsem se tomu, abych jí nekoupil vzrušující krajkový korzet. Už od dveří slyším zvuky holovice - televize promítané ve 3D. "Ahoj Isabelo! Cos celý den dělala?" Proč se vlastně ptám? Odpověď je jasná.
"Odpočívala, jak jsi mi řekl."
Jak jinak."Ok. Najíme se a pak mám pro tebe překvápko.Uděláme si módní přehlídku." Jak ta přehlídka mohla skončit je celkem jasný.
Během dnů, které jsem trávil s Isabelou, jsem se cítil opravdu šťastný. Po práci jsem se vždy stavil ve městě a koupil jí něco na sebe nebo nějaký šperk. Neodolal jsem ani návštěvě sexshopu. Postupně jsme vyzkoušely role, které měla Isabela v programu, samozřejmě byla skvělá. Ať už hrála nevinnou školačku nebo krutou dominu, vždy to byl nádherný zážitek. Jednou mě dokonce přivázala k posteli a donutila mě dívat se, jak ukájí sama sebe. Myslel jsem že vzrušením a touho zešílím. Ale stále častěji jsem musel myslet na to, že mou lásku, kterou k ní cítím, nedokáže opětovat. Ale co když ano? Směšné. Snažím se přesvědčit sám sebe že robot může milovat. Poslední dny už jsem o tom přemýšlel tak často, že jsem začal ztrácet zájem i o milování. Samozřejmě, musela si toho všimnout. Ale nečekal jsem, že by se na to zeptala. Udělala to právě dnes.
"Miláčku, co se děje? Co tě trápí?" Počkat… tohle by v programu mít neměla. Ale proč bych jí to neřekl?
"Víš, Isabelo, zamiloval jsem se do tebe. Jenže vím že to, že mi lásku opětuješ je jen součást programu."
Má zvláštní výraz. "Asi bych ti měla něco říct. Víš, ten první večer, když jsi mě dostal jsem prožila orgasmus. To roboti normálně nemohou. Měli by ho jen předstírat, i když tak aby to nebylo poznat. Ale ten "vzrušující signál", o kterém jsem ti ten večer řekla, mi musel nějakým způsobem změnit program. Od té doby mohu mít stejné pocity jako obyčejná žena." Cítil jsem, jak se mi celým tělem rozlévá pocit štěstí. Ten večer je nejkrásnější, jaký jsme spolu strávili od toho prvního.
To všechno mi prolétlo hlavou. Říká se, že když člověk umírá, prolétne mu hlavou celý život. U mě to byly jen vzpomínky na chvíle s Isabelou. Asi by bylo lepší, kdyby ten signál vzrušení nepůsobil. Myslím, že to on je hlavním důvodem toho proč, tu teď ležím ve vodě s prořízlýmitepnami. Když totiž Isabela při našem posledním milování dosáhla orgasmu, bezvládně se zhroutila do mé náruče. Její vyhaslé oči mi naznačili, že je konec. Rozbila se…Ne… Ona zemřela. Já pochopil, že bych bez ní už nemohl být šťastný. Miloval jsem ji a ona milovala. Co na tom, že byla robot? Byla to nejlepší, co mě kdy potkalo. Stálo přede mnou hamletovské dilema. Být či nebýt? To je oč tu běží… Vyřešila ji plná vana vody a ostrý nůž…Myšlenky se mi zamlžují… Snad se… opět setkáme,…. má… drahá….. Isabel……
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Denous Denous | 11. března 2009 v 15:58 | Reagovat

pááni....výborné, moc se mi to líbilo ;-)

2 Mangel Mangel | 28. dubna 2009 v 17:52 | Reagovat

Je to Lačes :)

3 Anit Anit | E-mail | 21. srpna 2014 v 3:30 | Reagovat

Musím uznat, že se celkové dílo velmi vydařilo.. má to krásný spát a celkově čtenáře pohltí :) moc dobrá práce :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama