Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Sexbot - část 1.

18. srpna 2008 v 21:15 | Rimmer |  Sexbot
Tuto povídku jsem se rozhodl napsat po přečtení článku o možném, spíš bych měl říct pravděpodobném, budoucím sexu lidí s roboty. (http://www.novinky.cz/clanek/130001-sex-s-roboty-mozna-uz-v-roce-2050.html). Varování… Může pobuřovat, urážet a může dokonce vyznít perverzně. Pravděpodobně bude obsahovat i erotiku, proto není vhodná pro osoby mladší 18 let, takze nepochybuju o tom, ze takové osoby si ji nepřečtou :-D. Jo a bude psaná z pohledu 1. osoby, ale příběh je to jen fiktivní a jakákoli podobnost postav s osobami žijícími či mrtvými je čistě náhodná.

Z lenošení na gauči mě vytrhne zvuk zvonku. Cestou ke dveřím mrknu na monitor dveřního videofonu. Jasně, doručovací služba, přesně jak jsem čekal. Stoupám si na schody, stisknu tlačítko a schody začnou tiše klesat. Docházím ke dveřím a mačkám tlačítko, dveře se s tichým zavrněním tiše zasunou do stěny.
"Zdravíčko!" zahlaholí bodře malý silnější chlápek v uniformě doručovací služby. Je to takový ten typ veselého tlouštíka."Mám tady zásilku na jméno John Black, jsem tu správně?"
"Jo, to jsem já." Jen se letmo dotkne opasku a z nákladního vznášedla zaparkovaného před mým domem se k zemi snese malá rampa, ze které sjede automatem řízený podstavec s krabicí o rozměrech tak stoosmdesát na šedesát na šedesát.
"Bloncka nebo bruneta?" usměje se šibalsky.
"Cože?" zeptám se, protože jsem ho sotva vnímal.
"No v tý bedně, je to blondýna nebo bruneta?"
"Jo tak, no zatím blondýna."
Jak sakra ví, co v tý bedně je?
"Myslim že budete spokojenej, já mam doma dvě ařeknu vám, že takovej večer strávenej ve třech…" Nechá větu nedokončenou a chlípně se usměje.
Tak proto ví, co je uvnitř."No tak to se mám na co těšit, že? Mám něco podepsat?"Vytáhne čtečku otisků.
"No to se teda máte, můžete mi věřit. Jeden otisk palce prosím." Tyhle nové systémy otisků prstů místo podpisu jsou mnohem praktičtější a navíc šetří lesy. "Kde to chcete složit?"
Chvilku uvažuji. "Po schodech nahoru a v patře rovně." Naťuká pár příkazů na display čtečky a podstavec s krabicí se s tichým vrčením vydá určeným směrem.
"Jak libo. Víte, myslím si, že budete spokojený, řekl bych, že si časem pořídíte ještě další." Shora se ozve tiché klepnutí a prázdný podstavec se vrátí do vznášedla.
"no uvidíme, vše je možné, díky moc." "
Nemáte zač. Přeju pěknej večer." Zamyšleně sleduji mizící vznášedlo, když se ztratí z dohledu, vrátím se zpět do domu.
Sedím na gauči a pozoruji hranatou krabici. Najednou se bojím ji otevřít. Je možné, že uvnitř je opravdu…žena? Ne, není to žena, je to robot, opravuji se okamžitě. Co tě vlastně dohnalo k tomu, že sis objednal sexuálního robota, ptám se sám sebe. Co? Nestačil ti ten nevydařený vztah s Lisou? Hele na Lisu to nesváděj, je sice pravda, že byla tvoje první ale taky poslední! Ježíši, co to dělám? Já se tu hádám sám se sebou? To už jsem se vážně zbláznil? Možná, ale nesnaž se to zakecat! Nebo chceš popřít, že jsi moc velkej srab a nedokážeš si sám najít holku? Tak hele, s Lisou sem strávil rok a půl a kromě toho, že mi ten vztah přines hodně zkušeností a štěstí, mě stál taky spoustu bolesti a utrpení a mam pocit, že ta bolest je za něco takového příliš velká cena. Jo a proto ses rozhod přefiknout robota? Tak hele, ten robot je ženského pohlaví, takže když už tak robotku. Jo rozhod. Masturbace u lacinýho porna mě už vážně nebaví. Tak už tu krabici otevři, ne?
Ztlumím ten buzerující hlas v mé hlavě a vzpomínám jak došlo k tomu, že tu ta krabice teď leží. Ano, rozchod s Lisou mě zasáhnul, dokonce tak, že jsem se bál jakéhokoli dalšího vážného vztahu. Když jsem se před pár týdny, v den pátého výročí rozchodu s Lisou vrátill k půlnoci nalitej domů, narazil jsem na internetu na stránky prodejce sexuálních robotů. V opilosti jsem si s nadšením vybral: blond vlasy, uhrančivé hnědé oči, smyslné plné rty, 165cm/ 55kg, prsa velikosti 2, odstín pleti lehce opálená. Cena: 2500 USD. Zboží dodáváno ve spodním prádle, další doplňky záleží na vůli majitele. Když jsem ráno vystřízlivěl a uvědomil si, co jsem udělal, chtěl jsem objednávku okamžitě zrušit. Bohužel, smlouva nevratná. Bezva. V opilosti jsem utratil polovinu svých úspor za nějakou nafukovací panu s umělou inteligencí.
Teď sedím před bednou, která by ji měla obsahovat a přemýšlím, co najdu uvnitř. Odhodlám se stisknout tlačítko, jediné, které porušuje jinak hladký povrch bedny. Víko zmizí, ani nevím, jestli se složilo, zasunulo či prostě jen rozplynulo. Pohled na to, co bylo uvnitř, ve mně vyvolal smíšené pocity, ale zcela určitě se dá popsat jako velmi bizarní. Uvnitř ležela oslnivě krásná žena, měla zavřené oči a byla podivně ztuhlá. Měla nádherné, luxusní černé krajkové spodní prádlo Je mrtvá, napadlo mě. Jasně, že je mrtvá, je to robot! Ozve se znovu můj ironický vnitřní hlas. Robot? ale vždyť to je… žena… Jo, nebo sis snad objednal chlapa? Nemůžu tomu uvěřit… vždyť vypadá jako živá… teda až na to, že nedýchá a netluče jí srdce. V přihrádce po straně krabice je průhledný čtverec o velikosti A4 . Sotva ho vezmu do ruky, rozsvítí se na něm nápis. OVLÁDACÍ MANUÁL - ROBOT SX-014 a pod ním malé okénko s nápisem DALŠÍ. Když se podotknu, naskočí další strana manuálu. Typ: SX-014. Pohlaví: žena. Barva vlasů: blond. A spousta dalších, nic neříkajících čísel a parametrů. Na další straně poděkování firmy a podobné další kecy. A pak sáhodlouhé pojednání o třech zákonech robotiky a zacházení s robotem. A pak konečně… Jak robota spustit, pokyny, po kterých se robot vypne a poučení, že robot má umělou inteligenci, takže se s ním lze dohodnout. A na poslední straně… Tlačítko SPUSTIT SX-014. Co se asi stane, až ho stisknu?
Otevřela oči...Okamžitě jsem se v nich utopil…Byly nádherné… Pak pronesla smyslným, podmanivým hlasem.
"Jsem SX-014. Budete si přát?" Zůstal jsem jen tupě civět. Tohle že je robot? Působí tak živě, tak přirozeně…Naštěstí má jako robot i dlouhou trpělivost, takže během trapného ticha, kdy jsem o ní přemýšlel, poze tiše seděla s pohledem upřeným na mě.
"John Black, těší mě." plácnul jsem, abych přerušil ticho.
"Jsem ráda, že vás poznávám, pane Blacku." Sakra… Asi budu muset v paměti vyhledat, jak se vlastně mám bavit s… se ženou…
"Potěšení na mé straně, slečno… Máte vlastně nějaké jméno?" Usmála se. Bože, ona se umí i usmívat… a to dost neodolatelně.
"Ne. Mám jen typové označení. O mém jménu rozhodujete vy." Hmm. Mám zajímavý podnět k přemýšlení… asi strávím večer s kalendářem.
"o čem všem u Vás ještě můžu rozhodnout?" To by mě fakt zajímalo.
"Prakticky o čemkoli. Můžete mě naučit téměř cokoli. Mohu hrát submisivní i dominantní roli, mohu být něžná, vášnivá, drsná. Mohu mluvit sprostě nebo šeptat něžná slova. Hrát nevinou školačku nebo zkušenou prostitutku… "
Bůhví co bych se ještě dozvěděl, ale v tuhle chvíli mi ty řeči přišly na prvním rande dost ostré. "Můžete se mnou například povečeřet?"
"Jistě." No aspoň budu moct v klidu přemýšlet.
"Dobrá, jdu připravit večeři, ve vedlejším pokoji mám skříně s oblečením, vyberte si co uznáte za vhodné." To by mě zajímalo, co si v pánským šatníku vybere. Když se na schodech otočím, uvidím její nádherný zadeček mizet ve dveřích své ložnice. V tu chvíli mě napadne, že sex na prvním rande není tak špatný nápad. V kuchyni dojdu k automatu a přemýšlím, jaké jídlo zvolit. Nakonec volím italskou pizzu, kuchyňskému robotovi zadám program romantická večeře a vyjdu na balkon. No, tak to je hustý. Mam doma robotku, která vypadá jako nádherná žena a udělá všechno co jí řeknu. Přišlo by mi nefér, kdybych jí měl pouze na sex a pak jí odložil zpět do skříně.Vždyť vypadá a chová se jako normální žena.
Když jsem se vrátil do kuchyně, musel jsem uznat, že se robot činil. Na ukázkově prostřeném stole jsou zapálené svíčky, lahev vína a jeden tác na připravovanou pizzu. Měl bych jí dát nějaké jméno…Napadá mě Lisa, ale zavrhuji to. Minulost necháme stranou. Co třeba… Isabela.
"Podává se večeře!" Pohled na schody mě přimrazí k podlaze. Ona se vážně vyzná! Sice měla k dispozici jen pánský šatník, ale i tak ze sebe dokázala udělat svůdnou krásku. Má na sobě mou bílou košili, ale zapnula si jen dva knoflíčky uprostřed, takže košile odhaluje její ploché bříško a dost odvážný výstřih. Kromě toho už si jen nedbale uvázala černou sametovou kravatu. Bože ta holka má styl. Pánové robotici se dost vytáhli. "Vypadáte úchvatně. Posaďte se prosím."
Usmála se."Děkuji, jste velice galantní." Zvláštní, jako bych nemluvil s robotem, ale s člověkem. Posadili jsme se a začali jíst.
"Už jsem se rozhodl, vaše jméno bude Isabela, souhlasíte?" Jako by snad mohla odmítnout.
"Jistě, Isabela je nádherné jméno. Pokud jde o vaši roli, chovejte se, jak uznáte za vhodné. " Jsem rád, že se mnou souhlasí. Běhěm večeře si povídáme o všem možném. Je zvláštní, že s trochou alkoholu v krvi se hovor mezi mužem a ženou stočí k erotice a sexu. I když teď ten alkohol hraje roli jen u mě.
"Isabelo, jak je to u vás se vzrušením? Je to jen naprogramované?"
Zvláštně se usměje."Je to složitější. Na místech, kde mají ženy erotogení zóny, je spousta nervových zakončení. U mě je to spousta miniaturních čidel a snímačů, které při dotyku vysílají zvláštní signál.Tento signál zvláštním způsobem rozechvívá obvody v mém pozitronickém mozku. Dá se to popsat jako vzrušení."
Fajn, takže se dá říct, že není jen předprogramovnej kus bioplastu a obvodů. Je mi s ní fajn, i když je určená k milování, zná toho mnohem víc. Má v paměti uloženo snad všechno, co se kdy na světě stalo, od historie, přes umění a hudbu až po vědu a techniku. Můžu se s ní bavit o čemkoli. Na stole přibyla druhá lahev vína a já pomalu zapomínám, že mluvím se strojem. Během celé večře se mně pod občas letmo dotkla její nahá noha. Každý z těch dotyků byl elektrizující. "Víte, Isabelo, možná se opakuji, ale jste opravdu překrásná." Bože já jí svádím! Musím se tomu usmát. Ale co to? Ona se červená? Ještě jednou: robotikům čest.
"Děkuji. Jste velmi šarmantní, pane Blacku." Šarmantní ke stroji. Ale k nádhernýmu stroji.
"Prosím, Isabelo, odložme formality. Říkejte mi Johne." No vida, já si tykám s robotem.
"To nemohu přijmout, pane Blacku. Ledaže… Byste pak tykal i vy mně."
Tak teď mě dostala. To jsem vážně nečekal. "V tom případě tu oběť slušným mravům kvůli tobě rád podstoupím." Má vážně uhrančivé oči. Po celou dobu našeho rozhovoru se v nich utápím. Lehce se dotknu její ruky. Nevím, co jsem čekal, ale je hebká, měkká a teplá, přesně jako lidská. Ten dotek je… Nepopsatelný… Lehce ji stisknu… "Jsi opravdu okouzlující, Isabelo. Dlouho jsem nepotkal tak úchvatnou dívku. Pokud bys měla nějaké přání…"
Svůdně se usměje…"Díky za poklonu, Johne, jsi hrozně milý. A pokud jde o to přání… Jedno bych měla…"
Překvapila mě, ale rád bych věděl, co se za tím skrývá…"Jistě… Pro tebe cokoli…"
"Mám pocit, že bych potřebovala horkou koupel." Tak teď mi vážně vyrazila dech. No ale proč ne, vypadá to, že budu mít po dlouhé době opravdu zajímavý večer…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Seloki Seloki | Web | 18. srpna 2008 v 21:16 | Reagovat

Hezkej blogíísek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama