Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Láska si nevybírá - část 2 - závěr.

18. srpna 2008 v 22:04 | Rimmer |  Láska si nevybírá
Soudě dle ticha v domě jsem se vzbudil jako první. Začaly se okamžitě projevovat následky pití, měl jsem pocit, že mi praskne hlava. Vyběhl jsem z domu a vrhnul se do bazénu. Voda mě osvěžila a potlačila bolest hlavy. Když jsem se vrátil do chaty, všichni už seděli u snídaně. "Tak hele vy erotomani, až zas příště budete chtít ukojit svou touhu, co kdybyste mi aspoň za dveře hodili deku a polštář?" Rejpnul jsem si vyčítavě. Zatvářili se provinile a rozpačitě. "Sorry brácho, nějak nám to nedošlo. Příště na to budem myslet." Usmál jsem se. "Ok, tentokrát vám to odpustim, ale jestli budu ještě jednou muset strávit noc bez polštáře a deky, zažijete kanadskou noc. Tak na to myslete." Zatvářili se nechápavě a pak zděšeně.

"Kanadskou noc? To teda ani náhodou! Na to zapomeň." Jen jsem pokrčil rameny. "Je to vaše volba.Deka nebo…." Schválně jsem větu nedokončil. "A mimochodem, večer byste ty choutky mohli buď nechat na ráno nebo si je odbýt do jedenácti. Mam pro vás překvápko" Bylo vidět že jsou překvapení. "Povídej, co to bude?" Jen jsem se usmál, teď jsem měl navrch. "Až večer. Takže mě moc neštvěte, nebo vám to večer neřeknu." Snažili se to ze mě vymámit, ale nedal jsem se. "Co takhle zajít si do lesa na houby? A myslim na houby, ne že si vezmete deku a zdrhnete na nějakou skrytou mýtinu." Kupodivu ani neprotestovali. Že bych na ně měl vliv díky tomu slibovanému překvapení? Takže jsme se vydali do mechu a kapradí hledat muchomůrky a holubinky... Každou chvíli se odněkud ozval nadšený výkřik a hned poté většinou i nadávky nebo projevy zklamání. Ale podařilo se mi celou partu zabavit a z toho jsem měl radost, zamyšleně jsem koukal do země a ponořil se do vlastního světa. Myslel jsem na Brendu, na to, že bych jí asi měl říct co k ní cítím. Jsou jen dvě možnosti, buď - a to bylo pravděpodobnější - mě pošle kamsi a zůstanem přátelé, nebo nepošle… Asi by bylo vhodný, říct jí to co nejdřív, dumal jsem. Do konce tohohle pobytu jí to řeknu, rozhodnul jsem se odhodlaně. Uběhly dvě hodiny a my jsme se rozhodli vrátit se zpátky. Samozřejmě bez hub. Nevadilo mi to, stejně jsem je vždycky raději sbíral než čistil a konzumoval. Na zpáteční cestu jsme se vydali podél potoka, který z lesa vytékal asi sto metrů od chaty. Doufali jsme že to je on, jinak nás čekalo hledání cesty zpět Pak jsme ale objevili mýtinu, ohraničenou ostružiním a porostlou borůvčím a lesními jahodami.

Okamžitě jsme se na to všechno vrhli a začali se cpát. Když jsme pak dorazili zpět do chaty, měli jsme ruce a zuby všichni od borůvek. Jak podotkla Andy, vypadali jsme jak křížený Šmoulové. "Co kdybychom zejtra vzaly všechny nádoby co tu máme a šli sklízet úrodu?" Nadšení teda nebyli. "A proč, když to můžem sklízet rovnou z do pusy?" To je nebetyčná lenost! "Protože, ty hlavo, když si je nasbíráme a přineseme sem, tak se můžem v klidu naložit do bazénu a uspořádat borůvkový orgie! A mam na mysli jídlo." Dodal jsem, když jsem viděl hned několik poťouchlých pohledů, připravených mě obvinit z nedostatku sexu. Teda ne že bych ho neměl… Ale grupáč s borůvkami v devíti lidech? To je i na mě moc úchylná představa. Na druhou stranu by mi představa noci strávené s Brendou, lesními jahodami a šlehačkou, rozhodně nebyla proti mysli. "Když už mluvíš o bazénu, co kdybychom se šli "odšmoulit" ?" Konečně něco navrhnul někdo jinej než já. Lindin návrh je s nadšením přijat a za chvíli už si všichni hovíme ve vyhřáté vodě. Slunce se klonilo k západu a my jsme se tentokrát místo k ohni přestěhovali k přenosnému DVD přehrávači, ve kterém se otáčí dvd s Red Dwarf. Obývák zaplnily výbuchy smíchu, znovu nás dostali do kolen staré dobré hlášky typu: "Ty seš furt stejnej magor! Víš jaký je trest za nazvání zesnulého nadřízeného magorem?" nebo "Mě nemůžeš nahnat strach, já jsem zbabělec, já mám strach pořád." U Červeného Trpaslíka čas letí takže jsme si ani nevšimli, že odběhla jedenáctá. Tedy až na Brendu. "Co jsi to říkal o tom překvápku?" Skoro jsem na to sám zapoměl.. "Takže mládeži… Skočte si pro plavky a ručníky, vyrážíme na noční koupání do lomu!" Jako o překot se všichni vyřítili pro svoje věci a pak stejně zbrklým tempem k lomu. Je skoro úplněk, voda je příjemně studená. Je vidět, že jsem je timhle nápadem potěšil, ale za chvíli jsem to kupodivu já, komu se ten nápad zprotiví. Když se totiž naše "rodinky" začnou ve vodě objímat a líbat, začnu litovat, že jsem je sem neposlal samotný. Moje chyba, mělo mě napadnout, jak to skončí. Když se pak vrátíme zpátky do chaty, okamžitě si proklouznu pro tu deku a polštář a zmizim v koupelně. Chci počkat, až se ostatní rozejdou a teprve pak sejít dolu na gauč. Tam však sedí Dvojčata. Sakra. Proč to musí být zrovna ty dvě? Zrovna Brenda? "Johny, kam jsi to zmizel, už jsme měly strach, že jsi se utopil…" Co jí teď asi tak mám říct? Že mě nebavilo sledovat ty jejich líbánky a že jsem si představoval jak to samý prožívám s ní? "Ne, ještě jsem se byl osprchovat." Zalžu s úsměvem. Naštěstí mám z lomu ještě mokré vlasy, takže je moje lež o něco důvěryhodnější. "V pohodě. Tak teda dobrou." Najednou se za svojí lež zastydím. "Taky dobrou. A dík že jste měly starost…" Aspoň někdo. Znovu usínám naštvaný a v pesimistické náladě. Jak bylo to moudro? Život není peříčko, ale zkurveně těžká traverza.
Od temné vodní hladiny se zářivě odráží Měsíc. Stačí pár temp a jsme u sebe. Kromě nás tu nikdo není, takže plavky nepotřebujeme. Voda chladí naše vzrušením rozpálená těla. "Johny, miláčku pojďme na deku…" Zavrní Brenda a vášnivě mě políbí. Jak bych jí jen mohl odmítnout? Chci ji stejně jako ona mě. Vezmu ji do náruče a donesu na břeh. Okamžitě mě stáhne na sebe, ztrácíme se ve víru žhavého polibku, převrátí mě na záda a pak…
Pak se propadnu do prázdna a pád zakončím bolestivým nárazem na podlahu. Okamžitě se z nádherného snu proberu. V celé chatě je ještě ticho, ale hodiny ukazují skoro čas oběda. No co, vraceli jsme se pozdě a myslím že ostatní usínali dýl, protože prožívali to, co mě se pouze zdálo. Dost! Musím myslet na něco jiného, nehodlám si zkazit náladu hned…No po ránu je silný slovo, spíš hned před polednem. Jdu do kuchyně, udělat si něco rychlého a pak se vydám k potoku. Nevím proč mě napadne lehnout si doprostřed proudu ledové vody ale rozhodně to není špatné. Ledová voda mi chladí hlavu a já najednou nemusím myslet vůbec na nic… Je to skvělý pocit…Odpoledne vyrážíme na včera objevenou zásobárnu lesních plodů. Zpátky se vracíme dost pozdě odpoledne, ale máme spoustu borůvek, lesních jahod a ostružin. Na večer si plánujeme další kalbu, alkoholu nám po té minulé zbylo dost. Rozděláme oheň, naložíme se do bazénu, konzumujem nasbírané plody a popíjíme. Zákeřně jsem si přivlastnil lahev zelený, ostatním je stejně jedno, co pijou, hlavně že to teče. Později, když voda v bazénu vychladla, jsme se přesunuli k ohni. Bylo mi jasný, co bude následovat, jako obvykle zůstanu sám s Dvojčaty. Zabrali jsme se do diskuse a najednou jsem si všimnul, že holky někam zmizely. Možná že už šly spát napadlo mě. Během chvíle jsem osaměl, ale spát se mi nechtělo. Moh bych se jít podívat do lomu a zaplavat si, napadlo mě. Zvedl jsem se od ohně a vydal se na cestu.
Zamyšleně jsem se loudal k lomu. Už zdálky se na hladině třpytil měsíc v úplňku. Všude bylo ticho, ozývalo se jen pleskání vody o pláž. Když jsem však přišel blíž, zaslechl jsem hlasy. Neslyšel jsem o co šlo, ale někdo tu byl. Popadla mě zvědavost, hlasy přicházely z vody. Na našem obvyklém místě měl někdo rozloženou deku. Tohle místo bylo normálně před cizíma očima ukryté křovím a navíc bylo v závětří. Teď už jsem poznal, že hlasy patří dvěma dívkám, ale ani ve snu by mě nenapadlo, komu. Když jsem se dostal na dohled, přikrčil jsem se pod keřem a strnul. Ve vodě byly sice vidět jen dvě hlavy, ale nemohl jsem se mýlit. Byla to Dvojčata! Tak sem se teda ztratily. Ani nevím, co mě přimělo zůstat ve stínu a neukázat se jim. Jejich deka byla jen kousek ode mě. Ještě chvíli plavaly a pak se vrátili na břeh. Když se vynořily z vody, jen jsem suše polknul. Obě byly nahé. Došly na deku a lehly si. "Je tu nádherně, že jo?" Zeptala se Brenda a já s ní jen tiše souhlasil. "Jo. Měsíc v úplňku, hvězdy, voda… A my dvě. Noc jako stvořená pro romantiku…" Odpověděla jí Linda zvláštním tónem. Pak se obě posadily a já strnul… Na tohle jsem nemyslel ani v těch nejodvážnějších fantaziích. Měsíční světlo se lámalo v kapkách, které stále stékaly po jejich nahých tělech a celou scénu osvětlovalo svou měkkou září. Dívky se objaly a vášnivě políbily… "Miluju tě…" Řekla Brenda a Linda jí okamžitě odpověděla."Já tebe taky, Lásko." Pak se znovu políbily a v objetí se položily na deku. Rozhodně to nevypadalo, že by mělo zůstat jen u toho polibku… V tu chvíli mě napadlo, že se chovám jako šmírák. Ačkoli jindy bych byl nejspíš ochotný udělat cokoli abych se na něco takového mohl dívat, teď mi to připadalo jako svatokrádež… Zvláštní, jak se člověk občas chová. Došel jsem k chatě a posadil se k ohni. Znovu jsem se chopil lahve se zbytkem zelený, pod dojmem toho co jsem viděl se mi vůbec nechtělo spát. V několika minutách se mi zhroutily veškeré naděje. Brendu nikdy mít nebudu. Nejhorší bylo že jsem to chápal. Ani jsem necítil vztek, spíš jen bolest… Nevím jak dlouho jsem tam seděl, ale zbytek lahve zmizel ve mně. Uslyšel jsem dívčí hlasy, holky se vracely zpátky. "Jé Johny, co ty tady? Mysleli jsme že už všichni spí…" Jo evidentně nepočítali, že tu na mě narazí. Ve vteřině jsem se rozhodl. Řeknu jí to. "Mno já teda evidentně ještě nespím. Mohl bych s tebou chvíli mluvit sám, Brendo?" Podívaly se po sobě a já jejich pohled chápal. Říkal: Je nám ho líto. Netuší o co tu jde. Ale to ony tu netušily, že já vím. Linda pokrčila rameny a odešla do chaty. "Tak co máš na srdci?" Jo tak to vystihla přesně. "Je tu něco, co jsem se ti už dávno chystal říct, ale nenašel jsem odvahu. Až do teď. Já…" Zhluboka jsem se nadechl, ani teď to nebylo lehké. "Miluju Tě, Brendo." Nadechla se aby mi odpověděla ale já jí nenechal. "Počkej, je toho víc. Chci abys věděla, že nechci abys se mnou chodila." Evidentně ji to rozhodilo, nejspíš čekala, že se ji budu pokoušet sbalit. "Víš dneska večer, když jsem tu zůstal sám, šel jsem se projít. Došel jsem až k lomu a viděl jsem tebe a Lindu. Ne, nešpehoval jsem vás. Když jste vylezli z vody a začali se líbat odešel jsem. Vím co mezi vámi je. A chci abys věděla, že je mi to jedno. Láska si nevybírá a já to chápu. Miluju Tě a vždycky budu. I když vím, že nemám šanci že bys to opětovala. Taky chci abys věděla, že to zůstane jen mezi námi." Bylo jasné, že to co jsem jí řekl jí dost vzalo. Chvíli byla zticha. Nevěděl jsem, jak bude reagovat… "Víš Johne, to cos mi řekl mě dost překvapilo. Ale chci abys věděl, že jsi a vždycky budeš muj nejlepší přítel i když v tom nic víc nebude. Asi máš právo vědět o nás víc." Co mi asi tak chce říct? "Jsou to asi 4 roky, byly jsme s Lindou stanovat. Večer jsme ležely ve stanu a povídali si o sexu a erotice. Pak jsme narazily i na téma lesbiček a shodly jsme se, že nás obě láká líbat se s holkou. Takže jsme se rozhodly že to vyzkoušíme. Ve chvíli, kdy jsme se políbily, přeskočila mezi námi jiskra. Polibkem to neskončilo a my se nádherně milovaly…" No tak tohle je teda mazec. Vždyť ona mi tu říká detaily jejich intimního života. Jak může vědět, že to nikomu neřeknu? Ale ne, ona ví že to nikomu neřeknu. Ví, že bych jí něco takového neudělal. "Ráno jsme se probudily nahé a v objetí. Nejdřív jsme byly obě v rozpacích, ale pak jsme se shodly na tom, co jsi mi řekl i ty. Láska si nevybírá."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama