Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Láska si nevybírá - část 1.

18. srpna 2008 v 21:53 | Rimmer |  Láska si nevybírá
S partou jsme se rozhodli, že si v létě vyrazíme na dovču. Ne do kempu nebo hotelu, ale že si pronajmeme nějakou chatu nebo chalupu. Ze začátku jsme si to představovali jak se říká, jak Hurvínek válku. Vypadalo to naprosto snadně, zajistit chatu, zaplatit, sbalit se a vyrazit si užívat. Bohužel jsme okamžitě začali narážet na problémy. Tím prvním byli rodiče a taky fakt, že se z toho spousta lidí najednou začala vykrucovat. Z patnácti nás zbylo devět. Dalším problémem byl výběr chaty. Když jsme něco vybrali, vždycky se našel někdo, komu se něco nelíbilo, ať už to byla cena, dlouhá cesta od vlaku či autobusu nebo to že přímo u chaty nebyl bazén. A ve chvíli, kdy jsme se i na tomhle dokázali shodnout, jsme zjistili, že mají buď plno, nebo že tam majitel bandu puberťáků prostě nechce. Už jsme začínali být zoufalí, když se nám povedlo objevit perfektní místo. Byla to chata u lesa, s bazénem, venkovním posezením a krbem. Byla blízko vlakové zastávky a necelý kilometr od ní byl zatopený kamenolom. Dokonce byla blízko i vesnice s obchodem a hospodou. Navíc to bylo i docela levné a majitel neprotestoval. Nakonec jsme si mohli v klidu sbalit a vydat se na cestu.

Pomyšlení na volný týden mi trochu kazil fakt, že z devíti lidí jely tři páry, Andy s Jackem, Henry a Mary, Steve s Emily, kromě toho já bez holky a Brenda a Linda. Brenda s Lindou byly kamarádky, které spolu vyrůstaly už od malička. Vždycky nosily stejný účes, stejný styl makeupu, kupovaly si stejné oblečení. Kdo je neznal, klidně si mohl myslet, že jsou sestry. V partě se jim neřeklo jinak, než Dvojčata. Jediným rozdílem byla malá piha na Brendině tváři. Zrovna teď měly obě vlasy do půlky zad obarvené na blond. Obě sportovaly, takže měly vypracovanou postavu, která byla snem snad všech kluků ze školy. Spousta z nich se je snažila sbalit, ale nikomu se to nikdy nepovedlo. I já jsem byl zamilovaný, do Brendy, snad to bylo kvůli té pize, že to byla ona a ne Linda. Ale když jsem viděl, že selhali i největší školní playboyové, ztratil jsem naději, že bych já mohl uspět. Což ale neznamená, že bychom nebyly přátelé. Jen s tou chybičkou, že z mé strany to nebylo čisté přátelství. Ale i tak byla Brenda jednou z mála lidí, kterým jsem věřil a dokázal jim říct cokoli.
Když jsme tam dorazili, okamžitě jsme začali zkoumat vybavení našeho přechodného domova. Chata byla celkem pro dvanáct lidí, byli v ní čtyři ložnice, společenská místnost, kuchyně a dvě koupelny se sprchovými kouty. Začali jsme rozdělovat místo na spaní. Podle zásad slušného chování jsme se rozdělili kluci a holky zvlášť. V jedné ložnici spala Dvojčata, v druhé zbytek holek, v další já a Henry a v poslední Jack a Steve. Byl jsem ze všech nejstarší, i když rozdíl nebyl velký a v partě mě většinou uznávali jako nejrozumnějšího, takže se dalo říct, že jsem velel. Ovšem pouze zdánlivě, pokud se někomu něco nezdálo, klidně si dělal co chtěl. Když jsem zjistil, že se všichni povalují, tak kde padli když jsme dorazili, rozhodnul jsem se je trošku protáhnout. "Hej vy bando lenochů! Přijeli jsme se bavit, válet jste se mohli doma na gauči!" Odpovědí mi bylo šest protáhlých obličejů, jen Dvojčata jevila chuť něco dělat. "Polib si Johne. Nikam se nám nechce." Ty výmluvy znám, vím co na ně platí. "Jak myslíte. Sice jsem myslel, že si půjdem zaplavat do toho lomu a pak na dříví, abychom si večer mohli udělat párty u ohně, ale když nechcete…" Jak jsem čekal, představa večerní pařby je zvedla z postelí a s nadšeným pokřikem jsme vyrazili k vodě. Lom byl ze tří stran obklopený skalnatým svahem, ze čtvrté byla nádherná písečná pláž. Voda byla křištálově čistá a příjemně studená. Kluci okamžitě chytli svoje partnerky a hodili je do vody. Dvojčata toho zůstala ušetřená, zaprvé jsem neměl chuť se s nimi prát a za druhé bych byl sám proti dvěma. Do vody jsem šel společně s nimi a poblíž nich jsem strávil taky celou dobu pobytu v lomu. Ne proto, že bych se s ostatními nebavil, ti se ale okamžitě spárovali a připadal bych si mezi nimi jako křen. S Dvojčaty byla aspoň sranda, začali jsme na sebe cákat, nakonec se na mě vrhly s tím že mě potopí. Ani jsem se moc nebránil a užíval si fakt, že jsem se mohl dotýkat Brendina téměř nahého těla tak, jak bych si to v jiné situaci v žádném případě nedovolil. Ale neměl jsem moc času si to užít, sotva jsem se s prskáním vynořil nad hladinu, skoro mě nenechaly nadechnout a znovu mě poslaly ke dnu. Nakonec jsem to vzdal a uplaval pod vodou pár temp od nich. Když jsem se vynořil, byly už obě na cestě ke mně. Rozhodnul jsem se pro taktický ústup, i když ostatní by to asi nazvali zbabělým útěkem. Vyběhnul jsem na břeh a plácnul sebou na osušku. Dvojčata mě následovala, ale ostatním se nechat vodních hrátek moc nechtělo. Zpod přivřených víček jsem pozoroval kapky, které stékaly z Brendina těla a představoval si, jaké by to bylo ležet těsně vedle ní a objímat ji. Nakonec jsem ty myšlenky pro jistotu zaplašil. "Myslim,že by sme je mohly vytáhnout z vody a jít na to dříví, co říkáte holky?" Skepticky se po sobě podívaly. "To myslíš že je od sebe dokážem odtrhnout a přimět je, aby si ty důvěrnosti nechali na jindy?" Měly pravdu, když jsem se rozhlédl po hladině, viděl jsem tři páry hlav zaměstnané líbáním. "Hej, mládeži, začněte se chovat slušně a koukejte padat z tý vody! Jde se makat!" Místo odpovědi se z vody vynořilo šest rukou se zdviženými prostředníčky. Ty teda maj drzost! "Jasně, jasně, vim že jsem jednička. A teď koukejte pohnout těma línejme zadkama, jinak jsme večer bez ohně." S remcáním se otráveně vydali ke břehu. "Jseš normální tyran! Jsme tu první den a ty už nás takhle buzeruješ." Jen se pobaveně usměju. "A to ještě nevíte, že zejtra ráno v šest je nástup na rozcvičku a běh kolem zahrady. Abyste se dostali z kocoviny, alkoholici." Jen mě pošlou do… no řekněme do Prčic. Vydáváme se do blízkého lesa nasbírat spadané větve. Holky sice protestujou, že budou špinavé a od smoly, ale mají smůlu. Musí se zapojit do procesu. Koneckonců, hřát u ohně se budou taky, tak co. Když jsme usoudili, že nám ta hromada na dnešní večer bude stačit, šli jsme ze sebe smýt špínu a naložili jsme se do bazénu. Začali jsme po sobě cákat, blbnout,potápět se, ale toho jsem si užil dost už jednou, takže jsem nechal ostatní ať se vyblbnou, a šel se podívat, v jakém stavu je ohniště. Začal jsem ho připravovat k zapálení, nasekal jsem třísky a v tu chvíli mi došlo, že nemáme papír, kterým bysme to podpálili. Vrátil jsem se s tou novinkou k bazénu. "Tak puberťáci máme problém. Přiznejte se, komu maminka zabalila řízky do ubrousku? Jinak se můžete tak akorát zahřívat navzájem, i když nemyslím, že by to někomu z vás vadilo. Ale vzhledem k tomu, že mě by byla zima, koukejte je navalit." Kluci mě okamžitě odkázali na svoje batohy, ať si je klidně prohlédnu a vezmu si co se bude hodit. S povzdechem jsem se vydal prohrabovat jim zavazadla. Soudě podle počtu nalezených kondomů se nechystali strávit zrovna týden v celibátu. Nakonec jsem měl dost papírových kapesníků a ubrousků na to, aby od nich třísky chytily. Když se mi podařilo rozdělat oheň, dorazil i zbytek party. Seděli jsme u krbu a vzhledem k tomu, že jsme si naprosto neočekávaně zapoměli vzít alkohol, docela brzy nás přepadla únava a rozešli jsme se kupodivu každý do té ložnice, na kterých jsme se domluvili….
Ráno mě vzbudila hudba z přenosného rádia, kterou někdo pustil na plný pecky. To můžou být jedině Dvojčata, napadlo mě, nikdo jinej po ránu takhle ztřeštěný nápady nemá. Ok, tak teda vstanu. Stejně musíme do vesnice na nákup a na oběd, protože vařit není z čeho a i tak pochybuju, že by se do toho holkam chtělo. Obě koupelny byly obsazené takže jsem začal den skokem do bazénu. To už mě probudilo docela. Dvojčatům se podařilo vzbudit úplně všechny, nakonec jsem jim byl vděčný, že to nezbylo na mě. Sám vím, jak se člověk cítí, když ho někdo násilím budí. Takže bych hned po ránu naštval spoustu lidí. Takhle je naštvala Dvojčata a na ty se nikdo nedokázal zlobit dlouho. Když konečně i holky usoudily, že zkrášlovací proces přinesl očekávané výsledky a přestaly okupovat koupelny, vydali jsme se na cestu. Byly to asi dva kilometry po silnici mezi loukami, slunce už slušně pálilo a začali se ozývat první naštvané výkřiky. Konečně jsme se ocitli ve stínu lipové aleje na okraji vesnice. Vstávali jsme pozdě, takže jsme se rozhodli že napřed půjdeme na oběd a pak nakupovat. Měl jsem trochu strach, že místní hospoda bude nějakej pajzl, ale vyklubala se z ní docela útulná restaurace. Jídlo bylo vynikající, nacpali jsme se tak, že jsme se ještě půl hodiny nedokázali zvednout ze židle. Podle servírky měli v obchodě stejně polední pauzu. Mezitím jsme debatovali, co vlastně koupíme. Shodli jsme se na alkoholu, každý podle své chuti, brambůrkách a nějakém jídle na další den. Nakonec jsme se zvedli a vyrazili nakupovat. Holky se ze všeho nejdřív začaly zajímat o jídlo, kluci si jako prioritu vytyčili alkohol. Brali jsme pivo, to chtěli všichni a pak bylo na jednotlivcích, jestli si vezmou i něco tvrdšího. Chvíli jsem nerozhodně postával před slušně zásobeným regálem, pak jsem se rozhodnul pro půllitrovku Magistra. V součtu jsme krom toho měli ještě několik flašek jablíčka, spoustu džusu a vodky, zelenou a samozřejmě dostatek piva. Vypadalo to na dost slušnou pařbu, jak podotknul i mladý brigádník u kasy. Nezapomněli jsme ani na několik sáčků tyčinek a brambůrků. Cesta zpátky byla ještě horší, protože jsme měli plné batohy jídla a pití. Navíc holky odmítli dělat nosiče, že prý bysme měli být gentlemani a chovat se podle toho. No nakonec vařit a uklízet budou zas ony, takže ať si to klidně užívaj. Když jsme dorazili zpátky a všechno vybalili, byla lednička plná až k prasknutí. Okamžitě jsme se vydali do lomu, nutně jsme potřebovali osvěžení. Chladivá voda měla přímo zázračné účinky. Okamžitě z nás spadla únava, začali jsme blbnout, hrát ve vodě na babu a házet si tenisákem. Ale stejně rychle, jako nás opustila únava se přihlásila o slovo lenost. Lehli jsme si na deku a začali hrát žolíky. Prohrávající většinou dostal nějaký úkol, pokud ho nesplnil, čekalo ho za trest hození do vody. Celkem rozumě jsme se domluvili, že nebudem hrát na fanty, přece jen jsme měli na sobě pouze plavky a nikomu se nechtělo být tu po první prohře před ostatníma nahý. Nakonec byla stejně většina vymyšlených úkolů tak praštěná, že každý raději volil vodu. Když už nás omrzelo i povalování u vody, vydali jsme se znovu do lesa pro dřevo. Jak jsem se shýbal pro ulomenou větev, cosi mě udeřilo do boku. Okamžitě jsem se otočil, ale spatřil jsem jen Lindu, která s chichotáním mizela za nejbližším stromem. Shýbnul jsem se pro šišku, kterou po mě hodila a pokusil se ji zasáhnout. Místo ní však šiška trefila Jackova záda. To rozpoutalo bitvu, za chvíli bylo všude plno šišek, všichni proti všem, přítel - nepřítel, všechno jedno. Nakonec jsme toho radši nechali, i tak jsme to odnesli spoustou modřin. Doplahočili jsme se zpátky k chatě, shrbení pod nákladem dřeva jak ta slepá babka z Mrazíka. Ještě že jsme se nemuseli přeměňovat z medvědů zpátky na lidi.
Než se slunce začalo klonit k západu, stejně jako předchozího dne jsme se naložili do bazénu. Denní vedro vodu příjemě vyhřálo takže jsme jen leželi a povídali si. Pak šli holky připravit pár chlebíčků a já se znovu vydal rozdělat oheň. Prozřetelně jsme koupili i noviny, takže zatímco se politici, vrahové a sportovci kroutili a černali, náš ohýnek začal vesele praskat. Začali jsme opékat nakoupené párky, zajídali jsme je opečeným chlebem a zapíjeli to pivem. Nedokážu si představit lepší večeři, kam se hrabou nějaký ústřice z luxusních restaurací, teda ne že bych je někdy měl. Pak už jsme vynechali párky, zato pivo jsme pili dál. Pustili jsme v rádiu CD s muzikou a málem jsme se kvůli tomu pohádali, protože holky chtěli disco, zatímco kluci spíš rock a metal. Nakonec jsme se domluvili, že to prostě po půl hodinách prostřídáme. Kde se vzaly, tu se vzaly, objevily se zásoby alkoholu a začaly nenápadně mizet. Holky začaly pařit a postupem času, jak je čím dál tím víc hřál alkohol a sálající oheň, začaly odkládat svršky. Nakonec byly všechny jen v plavkách a my kluci jsme jen nepokrytě zírali na jejich vlnící se těla a skoro u toho slintali. Stále jsem se musel napomínat, protože jsem pohledem zůstával viset na Brendě, musela si toho určitě všimnout ale pokud ano, nedala to na sobě znát. Zbytek kluků se nakonec zvednul a každý z nich se přidal k té svojí. Já zůstal se svou flaškou Magistra raději civět do ohně. Štvalo mě, že si ostatní užívají a já tu jen sedím jako pecka, ale co jiného jsem měl dělat? Proti tomu, co předváděly naše tancující páry byl Hříšný tanec svatý. Dvojčata se mě sice pokusila vytáhnout mezi ostatní, ale pro jistotu jsem je odmítl. Měl jsem přece jen upito víc než ostatní a nebyl jsem si jistý, nakolik bych se v Brendině těsné blízkosti dokázal ovládat, abych neudělal nějakou blbost. Takže jsem raději zůstal osaměle koukat do plamenů. Nakonec je tancování unavilo a vrátili se k ohni. Chyběl jen Henry a Mary. "Určitě si šli jen někam popovídat." Pronesl ironicky Jack. "No jak tak koukam, tak ty a Andy si taky za chvíli půjdete promluvit." Usadil jsem ho a otočil se na rozesmátého Steva. "A pro vás dva to platí taky." Snad se mi tu závist v hlase podařilo dostatečně skrýt. Stalo se co jsem předpovídal, obě dvojice se nenápadně vytratily a já zůstal u ohně sám s Dvojčaty. "Co ty, jak to, že je tu takovej hezkej kluk sám? " Zeptala se Brenda. Ve víně je pravda, říká se, ale já myslim, že to platí pro alkohol obecně. Alespoň já jsem pod vlivem o dost upřímější. Takže mi dalo dost práce abych jí neřekl, co k ní cítím. "To víš… Žádná mě nechce…Někdo holt má a někdo nemá." Pokrčil jsem rameny. "Nekecej… To není možný." Rozhodnul jsem se pustit na tenkej led. "No dobře, tak mě nechce jen jedna a ostatní nechci já." Udiveně se po mě podívala. Tak a teď z toho koukej vybruslit ať si to nedomyslí. "A kdo to je? Povídej, přeháněj…" Začala vyzvídat i Linda. "Ale… Jen jedno naprosto úžasné stvoření… Ale kdo to je vám neřeknu, to bych vás pak musel zabít." Prohlásím tónem zabijáka z americké gangsterky. "Tak to si to nech pro sebe." Prohlásí obě jakoby zděšeně. Chvíli jen tak sedíme a nakonec se Dvojčata zvednou, že půjdou spát. "Ok, tak já to tu uhasím a půjdu taky. Dobrou." Když obě dívky zmizí v chatě, nechám oheň vyhasnout a ještě dlouho zamyšleně koukám do plamenů. Nakonec mě přemůže ospalost a vydám se na cestu do ložnice. Když procházím kolem ložnice Dvojčat, zaslechnu hlasy. Holky teda ještě nespí. Sotva otevřu dveře našeho pokoje, okamžitě vycouvám a zase je zavřu. Na posteli jsem totiž objevil Henryho s Mary v situaci, která se ani zdaleka nedala označit jako povídání. Ledaže by si povídali nahý a řečí těla. U druhého pokoje jsem jen přiložil ucho na dveře. Soudě podle zvuků za nimi se tam probírá úplně stejné téma jako vedle. Třetí pokoj už jsem raději ani nezkoušel a odevzdaně jsem se odebral do obýváku na gauč. To je život! Bez holky a ještě spát na gauči…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama