Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Dvě a přesto jedna - část 5.

18. srpna 2008 v 22:54 | Rimmer |  Dvě a přesto jedna
Teda, pokud bych tohle hodila na net jako pokráčko tak by v komentářích určitě škemrali abych jim řekla jak je to dál. Ale ani náhodou. Dokud to nebudu mít napsaný a zveřejněný, tak se to nedozví. Mají prostě smůlu.Kolik je vlastně hodin? Naši už odjeli? Ne určitě ne. Těžko by odjeli jen tak bez toho aniž by mi něco řekli.Psala jsem necelou hodinku a půl.Naši mě zrovna přišli informovat, že mizí. Konečně tu bude absolutní klid.

Teda, tohle by byl zvrat i kdybych to puze četl. Ale vzhledem k tomu, že to přes Andreičinu fantazii prožívám očima hlavní hrdinky, je to mnohem větší zážitek. Už aby zas začala psát, chci vědět, jak to dopadne.

Když se proberu, stále ještě je kolem mě jen tma. Co je to sakra za pofidérní způsob nebytí? Ale počkat, jako bych z dálky slyšela něčí hlas."Nééé! Proč? Proč jsem tě nedokázala zachránit? Proč jsem nezemřela místo tebe? Lásko... Proč jsi jen musela zemřít?" Vzlyká ten hlas a já s překvapením zjišťuji, že patří Coře: O kom to asi mluví? Pak mi to dojde. Jediná mrtvola jsem tu já. Ještě než mi dojde dosah jejích slov, ucítím na svých rtech dotek těch jejích. Ten šok z toho co se právě stalo mě probere úplně. Otevřu oči a prudce se posadím. Na Cořině tváři je vydět směs překvapení, radosti a studu. Otevřu pusu abych se zeptala co to mělo znamenat ale když si všimnu, že v sobě mám pořád ještě zaražený svůj kůl. A tak se rozhodnu nechat si svou otázku na později. "Ty žiješ? Ale jak... Vždyť máš ten kůl v srdci..." To je pravda. Copak je ze mě upír? Blbost. Jediná možnost je, že moje nová schopnost regenerace uzavřela ránu kolem něj a tělo ho přijalo jako svou součást. To by také vysvětlovalo tu ostrou bolest, která mě bodá při každém tepu. "Jo. To je dobrá otázka. Každopádně, myslíš, že bys mi ho mohla pomalu vytáhnout? Ale jen milimetr po milimetru." Z mého pohledu jí musí být jasné, že to myslím stoprocentně vážně. Takže ho uchopí a začne svědomitě plnit moje přání. Ta bolest je skoro k nevydržení. Ale kůže kolem kůlu se okamžitě sceluje. Takže předpokládám že uvnitř mého těla probíhá stejná reakce. A opravdu, za chvíli je venku a po zranění ani stopa. "Díky... Myslim, že je čas vrátit se domů. Příště si to budeme muset dobře promyslet..." Jo to tedy jo. Už nemůžeme vyrážet na lov tak jako dnes. Nemůžeme vědět, kolik lidí ještě naletělo na slib věčného života. Mohly bychom padnout do úplně stejné pasti.Když se v Jaguáru řítíme zpět domů, s nedůvšrou sleduji jakékoli auto, které se objeví ať už před nebo za námi. Mám pocit, že může být klidně plné upírů. Už nevěřím absolutně ničemu.

Když dorazíme domů, zajdu za doktorem a nechám se vyšetřit. "Na snímcích nevidím žádné zranění. Myslím že to spojení dvou krví má pozitivní přínos. Jste zdravá jako rybička, slečno." No, tak to je diagnóza, která se skvěle hodí na člověka, kterému ani ne před hodinou probodli srdce. Ale koho by to nepotěšilo? Ještě zajdu za Nickem, Cora se ode mě odpojí, už má dokonale vybavený pokoj vedle toho, ve kterém spala první noc. "Ahoj Nicku! Jak pokračuješ s Chevym?" Na jeho věčně mrzuté tváři se objeví úsměv. "Je skoro hotový. Jaký jsi měla den?" Skvělé. To by mě zajímalo, co s ním provedl."Docela to šlo. Jen jsem přežila vlastní smrt. Prostě zívačka." Usměje se, ale dost ustaraně. "Řekni mi co jsi udělal s tím autem." V očích se mu zablýskne. Do aut je blázen a když o nich může někomu vyprávět, je blahem bez sebe. Ale Chevrolet na první pohled nevypadá jinak, než když jsme s Corou odjížděli."Takže... Nejdřív vnější úpravy. Je kompletně pancéřovaný. Pokud by to bylo nutné, vydrží i protitankovou střelu. Taky jdou zakrýt pneumatiky." Aby to demonstroval, stisklnul malé tlačítko na přístroji, který až do teď skrýval v dlani. Kola se okamžitě skryjí vysunutým pláštěm pancíře."Samozřejmě jsou neprůstřelná i skla. Nad předními světly jsou dva kulomety. Samozřejmě že střílí jen přímo před sebe, ale snad ti to stačí." Ty jo, to je jak auto z bondovky. Teď mi ještě řekne že umí lítat a plavat a bude to všechno. "Asi tolik k zevnějšku. Ve vnitř máš dotykový display, pomocí kterého můžeš ovládat pár vylepšení. Samozřejmě, to o čem jsem mluvil předtím. A navíc ještě pár specialit. Můžeš vypustit kouřovou clonu s příměsí stříbra. Upíra to sice nezabije, ale funguje to na něj asi jako slzný plyn na lidi. Dokáže taky vydávat tón o vysoké frekvenci. A ten sice lidé neslyší, ale pro upíry je dost nepříjemný. A to že je v tom navigace napojená na většinu satelitů, které poletují na oběžné dráze. Ostatní kravinky si už vyzkoušej sama." Fíha, Nick se vážně činil. "Díky starouši. Po dnešku jsem si jistá že to využiju."

Je něco po půlnoci. Myslím, že Cora bude určitě ještě vzhůru a chci se jí zeptat na to, co jsem slyšela když se můj mozek probral z bezvědomí. Snad mi to nějak vysvětlí. Zaťukám na dveře jejího pokoje a vejdu dovnitř. "Neruším?" Zřejmě je ráda že mě vidí. Leží na posteli. "Ne, samozřejmě že ne. Copak tě za mnou přivedlo?" Nejspíš nemá tušení, o co mi jde. Ale měla bych jí v první řadě poděkovat. "Chtěla jsem ti poděkovat. Zachránila jsi mi život. Bez tebe bych skončila s prokousnutým krkem." "Ale to byla samozřejmost. Po tom, co jsi udělala ty pro mě." Ne to tedy nebyla. Záchrana života se nedá brát jako samozřejmost. "Ale to není jedinná věc, kvůli které jsem tady. Chci se tě na něco zeptat." Očividně nemá páru o co mi jde. "¨Víš, než jsem se probrala z toho bezvědomí... Slyšela jsem cos mi říkala. A taky jsem cítila tvůj polibek." Očividně jsem ji dostala do rozpaků. "Asi bych ti to měla vysvětlit. Víš, po tom, co jsem zažila když mi umřela máma, jsem k mužům dokázala chovat jen odpor a nedůvěru. Ale mezi ženami jsem našla něhu a porozumění. Dokonce i mezi upírkami. Muži mě nikdy nepřitahovali. Vždycky jsem hledala lásku spíš u žen. Ale nikdy jsem nebyla opravdu zamilovaná. Ale když Zaira nechala vyhlásit plakát s tvou tváří, okamžitě jsem se do tebe zbláznila. A když jsem pak mohla být s tebou, cítila jsem se absolutně šťastná. A když jsem si myslela, že jsi mrtvá, neuvěřitelně mě to bolelo. Ale nechtěla jsem ti o tom říkat, když vím, že jsi na kluky." No tak to je síla. Je mi jasný, jak moc se musela přemáhat, aby mi to řekla. Nevím, jak se v týhle situaci zachovat. Kdyby to byl kluk, prostě bych mu vysvětlila, že není můj typ. Ale jak mám něco takového říct holce? Naštěstí to Cora vyřeší za mě. "Chápu, jak se asi cítíš. Neboj, už se o tom nebudu zmiňovat, ano? Necháme to prostě být." Jsem jí vděčná. Ještě jí popřeju dobré spaní a vytratím se do svého pokoje. Stejně ale dlouho nemůžu usnout.

První věc, na kterou myslím hned po probuzení je Zaira. Je jasné, že k ní do paláce se nedostanu bez tuhého boje s hordami jejích poddaných. Dříve nebo později by mě někdo z nich nějakou náhodou mohl zabít a já si nemůžu dovolit ten luxus umřít dřív, než se vypořádám se Zairou. Měla bych vymyslet nějakou lest, ale na to je přece jen větší odbornice moje protihráčka. Leda bych využila Coru... Zaira určitě bude chtít pomstít její zradu. Ale ne, to by ode mě nebylo fér. Cora mi zachránila život. Nemůžu tímhle způsobem ohrozit její život. Jenže jak se k ní dostat bez větších nesnází? No ale mohla bych se zeptat Cory na zvyky v upírském sídle. Snad by mi mohla pomoci. Zajdu za ní a zeptám se Když procházím garáží, zakopnu o nohy spícího Nicka. Usnul přímo pod jedním autem, které opravoval. Zaklepu na dveře Cořina pokoje a bezděky si vzpomenu na to, co jsem se dozvěděla, když jsem to udělala naposled. Pořád si nemůžu zvyknout na fakt, že se do mě zamilovala. "Ahoj Coro... Nevzbudila jsem tě?" Leží na posteli u otevřené knížky. "Ahoj, ne nevzbudila. Co bys ráda?" Usměje se na mě a já si uvědomím, že takhle vypadá úsměv člověka, pardon, upíra, který mě miluje. Je to hrozně zvláštní pocit, o to zvláštnější, že jsem na kluky a její lásku nemůžu opětovat. "Přišla jsem z tebe tahat informace. Mohla bys mě dovést k upírskému sídlu?" Určitě tu otázku čekala, nevypadá vůbec překvapeně. "To bych mohla, ale samy dvě se k Zaiře přes její osobní stráž nedostaneme..." Přesně jak jsem čekala. A odtud taky moje druhá otázka. "Takže neexistuje možnost, jak se k ní dostat? Třeba nějaký den, kdy maj upíři voraz?" Chvilku uvažuje a pak se usměje. "Jedna možnost by tu byla. Při každém úplňku upíři vycházejí na lov. Sídlo zůstává téměř prázdné. Uvnitř zůstává jen Zaira a několik členů její osobní stráže.Ale i tak to bude obtížné. Jsou tam obranné mechanismy. Jeden reaguje na upíří DNA. Musíme obětovat pár kapek krve a pokud se jedná o upíří, jsme vpušteni dovnitř." Zvláštní. "Co se stane, když vzorek neodpovídá?" Jen pokrčí rameny. "To nevím. Něco mi ale říká, že to nebude nic příjemného " Taky bych řekla. "Je takových pastiček víc?" "Nevím. Pokud po mém odchodu něco nepřidali, tak snad ne.." No, můžeme jen doufat.Úplněk je za tři dny.Takže máme celkem dost práce s vymýšlením a realizací plánu.

Nejprve zajdu za Johnem a objednám si u něj elektronický dekodér, jakýsi paklíč na otvírání elektronických zámků a větší množství UV lamp. Pokud ty lampy nastražíme za každé dveře, kterými projdeme, budeme mít alespoň z části krytá záda proti upírům, kteří se budou vracet z lovu.Pochybuju, že by se jim chtělo lézt do chodby plný UV záření. Opalování není zrovna jejich oblíbená činnost. Jen se trošku bojím boje se Zaiřinou osobní stráží. Nejspíš budou skvěle vycvičení.Přemýšlím o způsobu, jakým bychom se jich mohly zbavit, ale nenapadá mě nic jiného než boj. Snad jich nebude moc. Ze skladu vybereme dvě kombinézy ze zvláštního elastického materiálu, který dokonale kopíruje křivky našich těl. Je neobvykle pevný a šitý tak, aby na něm nebyly žádné záhyby, ve kterých by se mohl zachytit nůž. Jakýkoli nůž by po něm měl prostě sjet stranou. K obleku patří i kukly s otvory pouze pro oči a ústa, vše je dokonale černé. -mnohem horší je výběr vhodných zbraní.Na závěrečný souboj by to chtělo něco velkolepého, Ale jsem realistka, takže místo nějakých obrovských specialit, které by nejspíš používal Rambo, rozhoduji spíš pro něco praktického. Na druhou stranu, nějaké ty výbušniny by taky neškodily. Kdyby se něco nepovedlo, tak ať jich můžeme vzít s sebo na onen svět co nejvíc.A když se to povede, můžeme upírům to jejich sídlo aspoň trošku pobořit.Takže nějaký ten Semtex a pár rozbušek by nebylo na škodu. Po předchozí skutečnosti s municí se rozhodneme vzít si každá čtyři podpažní pouzdra. Ve dvou z nich se znovu ocitnou Berety a v těch zbylých dva samopaly Mac. Jsou to vlastně jen o trošku větší automatické pistole se zásobníkem na víc nábojů. První den jsme strávily přípravami plánu a výběrem vybavení. Ten druhý byl ve znamení tréninku a den před úplňkem jsme odpočívaly a probíraly detaily. "Takže do Zaiřiných komnat nás dovedeš?" Cora se trošku nejistě usměje."Snad ano. Myslím, že ani kvůli tobě by se nenechala připravit o své komnaty a nepřestěhovala se jinam. Má totiž komnatu přímo pod skleněnou kupolí na vrcholku budovy. Přes den je samožřejmě zakrytá nepropustnými žaluziemi, ale v noci a za úplňku zvlášť je celá zalitá měsíčním světlem. Nebýt toho, že tam sídlí ona, bylo by to nádherné místo." No jestli to vypadá tak jak Cora říká, tak tedy určitě. No ale teď bychom se obě měly vyspat. Kdoví, možná že je to naposled...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama