Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Dítě noci

18. srpna 2008 v 23:32 | Rimmer |  Poezie...
Dítě noci

Snad za oknem se mihnul stín?
Co jsem to viděl? Znejistím.
Ne, to musel být jenom sen,
kdo by teď moh' být za oknem?

Jen zavřít oči, v klidu spát,
nástrahy noci nevnímat.
Bytosti noční krev prý sají,
s obětí svou si pohrávají.

Je to stín či snad postava,
můj zrak si se mnou zahrává?
Ne, myšlenky mám jasné.
Stojí tu dítě noci krásné.

Jediný pohled do Tvých očí,
a celý svět se se mnou točí.
Ten pohled - to je omámení,
tělo se schopné pohnout není.

Snad žít budu jen chvíli pouhou,
Tvé rudé rty se chvějí touhou.
Já se však odevzdávám s chutí,
něco mě podlehnout Ti nutí.

Teď snad jen vteřiny mi zbývaj,
misky vah života se kývaj.
Když nasytí Tě moje krev,
uslyším tichý smrti zpěv...

A pak, dřív než se půlnoc vzdálí,
Ty tiše zmizíš někde v dáli.
A jen pár kapek krve rudé,
připomínat můj život bude...





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama