Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř...

Myšlenky v plamenech

29. srpna 2012 v 14:01 | Rimmer |  Poezie...
Myšlenky v plamenech

Když ležíš vedle holky a myslíš na jiné,
s pocitem, že každá láska jednou zahyne.
Náhle toužíš po svobodě, kterous kdysi měl,
i za cenu toho, že bys znovu osaměl.
 

Mafia: Fair Play - část 1.

2. února 2012 v 11:40 | Rimmer |  Mafia
1932
Byl pozdní večer a Tom s Donem seděli u stolu v lokále. Don kouřil svůj neodmyslitelný tlustý doutník a před sebou měl sklenku whisky. "Poslyš, Tome, mám pro tebe jeden takovej delikátní job...Nevim o nikom jiným, kdo by to dokázal líp než ty. Seš dobrej řidič, máš praxi s taxíkem a tak. No, prostě zítra budou jezdit ty nejlepší bouráky závody tady na městským okruhu a já si vsadil na chlapíka, kterej byl dodnes favoritem. Trochu jsem mu pomáhal s kariérou, mam rád rychlý kola a říkal jsem si, že by se mi ta investice do něj mohla vrátit. Rozumíš..." Tom souhlasně přikývl. Do Donova hlasu se pomalu vkrádal stín podráždění. "A pak mi tady Ralph začne vykládat, že přijel taky nějakej chlápek z Evropy a má káru, se kterou určitě vyhraje. Ralph sice rozumí autům, na to je fakt dobrej, ale jinak je to úplnej idiot! To mi nemohl říct dřív, než jsem si vsadil na vítěze?! Ale i tak... Krucinál! Tohle jsou řece americký závody, co tady má co dělat nějakej chlápek bůhví odkud!" Tom stále mlčel a byl zvědavý, k čemu to povede. "No tak jsme tady s consiglierim přemejšleli co uděláme, protože hodně našich kluků si vsadilo podle mě a určitě by se jim nelíbilo, kdyby přišli o svý peníze. No a řekni, jak bych potom vypadal? Jako starej osel, tak Tome! A to si přece nemůžu dovolit! Tak jsme tady s consiglierim teda přemýšleli co s tím. Aby se mu stala nějaká nehoda, to nejde, to by nebylo fair play, neměl bych pak vůbec radost z výhry. Ralph mi ale říkal, že zná chlapíka, co hlídá garáže na okruhu. "Dnes v noci teda pojedeš na okruh a odvezeš auto toho Evropana k mechanikovi, kterej se tady v těch mašinkách vyzná." "Ale.." Don se nenechal přerušit. "On se tomu jeho autu podívá na zoubek a možná vylepší i to naše. Až to zmákne, odvezeš to auto zase zpátky. Důležitý je, aby to auto stálo na svym místě než to někdo zmerčí." Další dva nepovedené pokusy o přerušení Salieriho monologu. "Ale opovaž se to někde nabourat nebo se nechat chytit poldama. Jasný?" Otázka nepřipouštěla zápornou odpověď. "Ano, pane..." zaznělo odevzdaně. "Když to zvládneš, dostaneš samozřejmě podíl z výhry. No a teď už běž, Ralph ti řekne co a jak."¨

Mafia: Intermezzo I

2. prosince 2011 v 12:25 | Rimmer |  Mafia
Bar pod stanicí nadzemní dráhy, Giulliano Street, Lost Heaven City, 1938.

"Tak takhle jsem do toho spadnul, nejdřív obyčejnej řidič a najednou ze mě byl váženej chlapík." Tomy se odmlčel. "Přišlo vám normální zabíjet lidi? Obvykle z toho nikdo nemá moc dobrej pocit?" zeptal se Norman. "Ale víte... Já nepatřim k těm týpkům, co se udělaj, když viděj krev. Nepotřebuju násilí k životu, ani nevyhledávám konflikty, ale taky nemám žádný výčitky. Oni s náma prostě chtěli vyjebávat. Tak jsme vyjebali my s nima. Bez pardonu. Prostě mi to bylo jedno, nezajímal jsem se o osudy jinejch lidí. A i kdybych se zajímal, tak se na to dá zvyknout. Všichni říkaj, že jde o byznys, rodina drží pohromadě... Je to změna po tom, co žijete sám a každej na vás kašle. Najednou máte úctu všech lidí, co potkáte. Všichni věděj, že jim můžete pomoct, ale i pěkně posrat jejich život. Takže se vám každej snaží zavděčit." Norman se na chvilku zamyslel. "A co policie? To vám takovej masakr prošel jen tak? Neměli jste žádný problémy?" Tom se skoro rozesmál. "Vy přece děláte u policie, tak byste to měl vědět. Určitě víte, že mafie ovládá celý město. Rodina Salieri vydělává přes dvacet pět milionů dolarů ročně. Noviny toho byl plný, ale nikdo nic neviděl, pokud chtěl zůstat naživu. Úředníkům jsme vypláceli každej měsíc šest tisíc dolarů. A vaši lidi na to zvysoka kašlali. Důstojníci od poručíka nahoru měli chlast za režijní cenu a v případě zvláštních akcí samozřejmě dostávají úplatky jak od Salieriho lidí, tak od Morella. Případ uzavřen pro nedostatek důkazů."
 


Mafia: Běžná rutina

2. prosince 2011 v 0:05 | Rimmer |  Mafia
Frank stáhl žaluzie a zakryl tak hráčům kulečníku pohled do zadní místnosti. "Dneska je potřeba zajet na pár míst, vybrat poplatky za ochranu ve dvou restauracích a motelu za městem, " oznámil svým chlapcům Don. "Bill z motelu se minule s platbou opozdil, protože měl nějaké problémy, takže dneska zaplatí o malinko víc." Promluvil Frank a svůj učitelský tón věnoval Tomovi: "Možná jsi slyšel něco o tom, jak zločinci odírají obchodníky pod různými hrozbami. To rozhodně není náš případ. Lidi, kteří nám platí, za svoje peníze dostávají služby, které jim policie rozhodně nemůže poskytnout. Minulý měsíc třeba - tady Sam a Paulie vyřešili vcelku závažný případ násilí v jedné rozkošné restauraci. A myslím, že ke spokojenosti majitele se tam už nikdy nic nebezpečného nestane." Slova se znovu ujal Don: "Ty budeš ale stejně jenom řídit. Vybírat bude Paulie a Sam. Je to jen běžná rutina... Řekni Ralphovi ať ti dá nějaké auto a můžete jet." "Ano, pane," zdvořile odvětil Tom a zvedl se k odchodu. "No a my se spolu napijeme, co říkáš Franku?"


Kapitola druhá: Cesta do Adhonu - část 2.

29. listopadu 2011 v 18:01 | Rimmer
S rukama svázanýma za zády to nebylo nic snadného, ale nakonec se mi přece jen podařilo setřepat si z hlavy ten zapáchající starý pytel, který přese mě přehodil zlodějíček Ryk. Rozhlédl jsem se tmou kolem sebe a navzdory tomu, že nikde nebyl jediný zdroj světla a venku vládla noc, jsem si bez větších problémů mohl prohlédnout svou celu. To, čím jsem se stal, mělo zřejmě opravdu své výhody - schopnost vidět i ve tmě byla patrně jednou z nich. Ne, že by mi v tuhle chvíli byla k velkému užitku. Byl jsem v malé místnosti, kde nebylo zhola nic. Jen podlaha a holé stěny, v té, která byla proti dveřím, jsem pod stropem spatřil dlouhý otvor, široký tak sotva jako dlaň. Ve dveřích bylo malé zamřížované okénko, z druhé strany něčím zakryté.


Kapitola druhá: Cesta do Adhonu - část 1.

13. října 2011 v 16:42 | Rimmer |  Nekromant
Běžel jsem stále kupředu, aniž bych věděl, jestli se tak blížím ke svému novému cíli. Byl jsem v neznámé krajině, ale tou pro mě bylo všechno, co bylo víc jak hodinu cesty vzdálené od mé vesnice. Od mé bývalé vesnice, opravil jsem se. Tam už se vrátit nesmím. I kdybych unikl svým pronásledovatelům, vesničané už by mě mezi sebe nepřijali. Byl bych označen za poznamenaného. V lepším případě by mě vyhnali, v tom horším - a pravděpodobnějším - by mě zabili. Neměl jsem nejmenší chuť nechat se očistit ohněm, ani jinou metodou, kterou prosazovali klerikové nebo o které se vyprávělo v pověstech. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než se pokusit dostat z lesa na nějakou cestu.


Kapitola první: Smlouva se Smrtí - část 4.

6. září 2011 v 23:54 | Rimmer |  Nekromant
Omlouvám se za několikaměsíční zpoždění, ale prostě jsem se k tomu nedostal, nebyl čas ani nálada. Snad se to do příště zlepší.


Umělá holčička

5. září 2011 v 20:35 | Rimmer |  Poezie...
Jednou takhle ve vlaku...


Temná zákoutí romantické duše

23. května 2011 v 10:08 | Rimmer |  Pouze pro 18+
Taky už pár měsíců stará věc, ale tak aspoň se to tu pohne.

Kapitola první: Smlouva se Smrtí - část 3.

26. ledna 2011 v 2:45 | Rimmer |  Nekromant
A já se vrátil. Nejprve mě obklopila čirá temnota, pak z ní vystoupily obrysy paseky, na které mě nekromant uvěznil. "Pan šlechetný se nám probral?" To nocí zaskřípal jeho posměšný hlas. Strach, který ve mě předtím vyvolával, však už byl pryč. Nemohl mě zabít. Alespoň ne v tom smyslu, v jakém jsem ten pojem doteď znal. Nevěděl jsem, jak by mě mohl zničit a v tu chvíli jsem se neznámého nebezpečí nebál. "Jo, pan šlechetný se probral." A probral se proto, aby tě zničil, parchante. Absence strachu v mém hlase v něm vyvolala nejistotu. "Dobrá. Nebudeme se tedy zdržovat. Zabte ho." Ten rozkaz vydal lhostejně. Stejným tónem, jako když si člověk v hospodě objednává další pivo. Nebo když chce zaplatit. Zabte ho. Ještě jedno. Zabte ho. Platit!


Kam dál